V rozhovoru pro týdeník Euro Nečas uvedl, že byl s Pospíšilovou prací dlouhodobě nespokojen, protože resort spravedlnosti pod jeho vedením nefungoval. „Jiří Pospíšil není týmový hráč. Jeho programový bod je pouze jediný a ten se jmenuje Jiří Pospíšil… Nebyl schopen resort rozpočtově zvládnout. Všichni moji ministři byli nuceni šetřit. On byl jediný, kdo v průběhu roku přicházel s dalšími a dalšími požadavky. A nikoli malými. Byly to částky, které se pohybovaly okolo miliardy korun. Odmítal řešit věci, které byly nepopulární a byly mediálně velmi těžko prodejné,“ řekl Nečas.

Vzpoura vězňů

A uvedl příklad: „Když byla kapacita 18 tisíc vězňů brutálně překročena, až na 23 tisíc, odmítal se tím zabývat. Veřejnost vůbec nebyla informována o tom, že se díky Vězeňské službě podařilo zabránit řetězové, dobře organizované vzpouře. Vězni měli k dispozici síť mobilních telefonů, sekery a nože vyrobené z trubek a ocelových dílů. Navzdory tomu, co dělal Jiří Pospíšil, se podařilo ještě v zárodku tuto vzpouru potlačit. Kdyby proběhla, tak by měla velmi dramatický průběh. Já už jsem zuřil.“

Potěmkinova vesnice

Poslední kapkou pak pro Nečase bylo, když Pospíšil poslal další žádost o peníze. „A ta mi na stůl doputovala vzápětí potom, co jsem mu předchozí zamítl. On poslal další žádost, kterou podepsal, aniž věděl o tom, že poslal tu už zamítnutou. To už byl pro mě vrchol,“ sdělil Nečas s tím, že tomuto stavu prý odpovídala i tehdejší válka v soustavě státního zastupitelství.