Že čestný předseda TOP 09 a exministr zahraničí Karel Schwarzenberg nemá komunisty zrovna příliš v lásce není žádným tajemstvím. Teď ale zavzpomínal na rok 1968. Totiž asi měsíc před příjezdem okupačních sovětských tanků se byl po letech podívat doma. A to, co v Československu viděl, ho prý sice nadchlo, ovšem zároveň tušil, že moc sídlící v Kremlu nebude tohoto svobodného ducha tolerovat. O pár týdnů později se mu, bohužel, tento názor potvrdil.

„To opravdu trapné bylo, že po těch různých čistkách během padesátých let byla i komunistická strana zbavena valné většiny svých inteligentnějších členů a vůdců. To, co nastalo, byla diktatura domovních důvěrníků. Mnohem nižší úroveň průměrných funkcionářů. Byla to pouze trapná jedenadvacetiletá dohra toho, co komunistický převrat v roce 1948 napáchal,“ napsal Schwarzenberg.

Podle něj celé slavné pražské jaro, z části reprezentované s velikým nadšením i těmi několika idealisty, kteří ještě v rodné straně zůstali, byl naprosto nerealistický pokus změnit vládu komunismu v socialismus s lidskou tváří. „Někdy si myslím, byť to byla velká tragédie, že tyto události aspoň většinu lidí přesvědčily, že tudy cesta nevede. Že se musíme vydat úplně jinou cestou. Namáhavou a taky s různými pastmi a nešvary, nicméně přece jenom cestou svobody,“ uvedl k tomu.

Následná doba normalizace byla opravdu „dusítkem pro celou republiku“. „Je pravda, že Gustáv Husák už nepřipustil popravy jako v padesátých letech, asi tomu taky pomohlo, že sám byl v padesátých letech dlouho vězněn. Ale taky byl toho názoru, že několik let ve vězení nikomu neuškodí. To opravdu trapné bylo, že po těch různých čistkách během padesátých let byla i komunistická strana zbavena valné většiny svých inteligentnějších členů a vůdců.“

A navíc zauvažoval i o tom, proč se celý režim nakonec zhroutil: „Celý režim nakonec skončil vlastní neschopností. Jak známo, konec Varšavské smlouvy i RVHP nebyla revoluce, nebyla to ani invaze cizí armády, nýbrž prostý krach. Byl to bankrot. Sovětská říše se rozpadla, a tak i u nás skončila vláda KSČ, jejíž vedení bylo zcela bezradné.“