Do vlády se chodí jak za časů KSČ. Znalci udeřili na Nečasovy ministry

Podle Zbořila v dobách socialismu nezáleželo na tom, jaký post politik – člen KSČ nebo Národní fronty, který postoupil na nejvyšší příčky ve stranické nomenklatuře, obsadí. Bylo jedno, jestli bude ministrem zemědělství, kultury nebo vnitra. Zbořila prý ovšem nenapadlo, že taková praxe bude běžná i víc než dvacet let po pádu komunismu. „Něco jiného byla revoluční a porevoluční euforie, kdy na určitá místa často přicházeli kamarádi z mokré čtvrti nebo golfu,“ vzpomíná, ale dnes už by měla nastoupit podle jeho názoru hlavně odbornost. Ale praxe je jiná, vlivní politici se i dnes stávají ministry resortů, o nichž nic nevědí. „Politická strana uspěje ve volbách a její politik si pak sedne na ministerstvo dopravy jako Vít Bárta a studuje, jak jezdí vlaky, co je podatelna a odbory,“ kritizuje politolog. Je přesvědčen, že třeba ministr financí má mít „slušné“ ekonomické vzdělání.

Ale existují i výjimky. Podle některých odborníků například právnička, sociální demokratka Petra Buzková neměla zkušenosti z oblasti školství, ale na její působení v čele ministerstva prý dodnes mnozí, zejména z vysokých škol, vzpomínají v dobrém. „Možná se dokázala v problematice rychle zorientovat, nebo se uměla obklopit schopnými lidmi,“ uvažuje politolog.

Hlavně doprava je trafikou pro zasloužilé straníky

Ani přeskakování z resortu do resortu není v posledních letech nic výjimečného. Zbořil poukázal na příklady Pavla Němce, který šéfoval ministerstvům pro místní rozvoj i spravedlnosti, Vlastu Parkanovou, která byla ministryní spravedlnosti i obrany, nebo současného ministra zemědělství Petra Bendla, který v Topolánkově vládě seděl už v křesle ministra dopravy.

„Příkladem člověka, který nerozumí žádnému resortu, je Bendl. Je to politická figura se stranickou klikou za zády, která ho prosazuje, proto je nasazován do vládních postů,“ přidává se politolog Rudolf Kučera. Za protipól považuje ministra zdravotnictví Leoše Hegera z TOP 09. „Je to zdatný odborník, ale jeho odvaha má politické limity,“ říká pro ParlamentníListy.cz Kučera.

Místopředseda ODS Pavel Blažek byl na řadě

Zdá se, že hlavně doprava je vhodnou trafikou pro zasloužilé straníky. V jejím čele působil i Jan Stráský, předseda poslední vlády ČSFR. Ale potom si troufl i na post ministra zdravotnictví a nedávno si ještě odskočil do Národního parku Šumava, kde rok a půl šéfoval.

Podle politologa Petra Justa se zdá, že hlavním předpokladem ministra je stranická knížka a zapojení ve straně, která ho nominuje. Účast ve vedení strany je například u ODS pro ministerskou kandidaturu zjevně podstatná. Jmenovaný ministr spravedlnosti Pavel Blažek byl po Miroslavě Němcové, Pavlu Drobilovi, Sašovi Vondrovi a Jiřím Pospíšilovi posledním místopředsedou strany, který ještě neměl žádnou důležitou ústavní funkci. „Kdyby se do obsazování ministerských křesel promítlo víc odbornosti, určitě by to věci neuškodilo,“ soudí pro ParlamentníListy.cz Just.

„Je mnoho zájemců o ministerská křesla, ne všichni se dobře osvědčí. Bohužel se tito univerzální politici často dostanou na místo o stupínek výše, než jsou schopni fungovat,“ řekl redakci psycholog Jan Cimický. Za příklad kvalifikovaného ministra považuje ministra zahraničí Jiřího Hájka z roku 1968, byl to člověk jazykově vybavený, s právnickým vzděláním, podle psychologa prostě „politik na svém místě“. Za dobrého ministra kultury považoval také Pavla Dostála.

Drábek – kozel zahradníkem

O způsobilosti některých politiků k řízení „jejich“ resortů lze po mnoha zkušenostech pochybovat, což může vést k problémům, kterým dnes čelí exministryně obrany Vlasta Parkanová. Ale nemusíme se ohlížet do vzdálené historie. Mnohé otazníky se vznášely nad obsazením řady ministerských křesel v kabinetu Petra Nečase. Místopředseda ODS, právník Pavel Drobil se měl stát původně ministrem průmyslu, tam však usedl další člen ODS Martin Kocourek, protože ministerstvo financí, kam se s ním počítalo, připadlo koaličnímu partnerovi – TOP 09. Drobil se musel spokojit s ministerstvem životního prostředí, tedy resortem, který má s průmyslem naprosto protichůdné zájmy. O kozlovi, který se stal zahradníkem, se může podle některých odborníků hovořit i v případě ministra práce a sociálních věcí za TOP 09 Jaromíra Drábka, jehož dosud nejvýznamnějším postem byla funkce prezidenta Hospodářské komory ČR, v níž hájil zájmy podnikatelů. Jeho úsporná politika a diskutabilní důchodová reforma budí velkou nevoli opozice, odborů i veřejnosti. Psycholog Cimický upozorňuje, že velkým problémem je nefungující státní správa. „Osoba ministra za normální stabilní politické situace není tak důležitá jako kvalifikovaní a loajální úředníci. Ve Francii vedou úřady státní tajemníci, ministr je politická figura, která vydává politická rozhodnutí.“ Rudolf Kučera však upozorňuje, že dodnes nedošlo k očistě státní správy. To je hlavním důvodem, proč politické strany stále odkládají služební zákon.

Ale ani ve vyspělejších demokraciích není všechno ideální. „Francouzi si povzdechnou, že předseda vlády Charles de Gaulle byl jen jeden, stejně jako prezident Francois Mitterand,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz dále Cimický. Zbořil zase uvádí příklad z USA, kde američtí prezidenti obsazují posty velvyslanců lidmi, kteří jim významně přispěli na kampaň. „Často pak při slyšení v Senátu mají problém, aby zemi, kam jsou vysláni, našli na mapě.“

Klíčem je fungující státní správa

Shodný názor o důležitosti fungující státní správy mají i politologové. „Osobně se domnívám, že posty ministrů nejsou tak podstatné jako státní správa. Pokud by fungovala profesionálně, i slabší politik v čele resortu by tolik neškodil,“ říká pro ParlamentníListy.cz Vladimíra Dvořáková. Obává se, že někdy jsou jmenováni i ministři, kteří nejsou schopni mít svůj resort pod kontrolou jako třeba Vlasta Parkanová. „Byla dosazena do funkce ministryně obrany proto, že tomu nerozuměla,“ míní. A začíná mít prý v souvislosti s restitucemi církevního majetku pocit, že se v případě ministryně kultury opakuje situace jako s Parkanovou. Alena Hanáková, stejně jako Parkanová z TOP 09, dlouhá léta pracovala jako vychovatelka školní družiny ve Zlíně a byla starostkou Vizovic, od prosince 2011 je ministryní kultury. Její úřad je garantem kontroverzní předlohy o vyrovnání státu s církvemi.

TÉMA: Parkanová a CASA a Miliardy pro církve

Úřednický kabinet je jen dočasným řešením

Politologové se shodují, že veřejnost už politickým stranám příliš nevěří, oblíbenější proto byly v minulosti spíš úřednické než politické vlády. Z této situace dnes těží i Jan Fischer, dlouholetý úředník ve statistice, který se shodou okolností stal premiérem a dnes kandiduje na prezidenta. Je tedy úřednická vláda ideálním řešením pro řízení státu? „Úřednický kabinet vzniká v době, kdy není možné prosadit většinovou vládu. Ale její působení by mělo být časově omezeno, do předčasných sněmovních voleb,“ soudí Zbořil.

Nejen politologové, ale i veřejnost by ráda viděla v čele ministerstev odborníky, kteří rozumějí svým resortům a nejsou jen politickými figurkami, které nadělají víc škody než užitku, nebo nastrčenými bílými koňmi, jejichž předností je vedle důvěryhodnosti i neznalost, umožňující řídit ministerstva různým zájmovým skupinám v pozadí. Problémem je ovšem fakt, že většina politických stran s minimem členů má i nedostatek vlastních expertů. „U nás jsou strany malé, jsou to spíš předvolební agentury, všechny mají dohromady kolem sta tisíc členů, z nichž velká část touží sedět ve vládě alespoň nějakou chvíli,“ upozorňuje ParlamentníListy.cz Zbořil.