Zákazníci tak nejenže si domů z obchodů často odnášejí nekvalitní potraviny, ale ještě každodenně narážejí na nízkou úroveň čistoty prodejního prostředí. Problém je prý v tom, že v současnosti platné nařízení Evropského parlamentu a Rady, které upravuje požadavky na hygienu potravin, je  v případě nároků na čistotu prodejních míst velice obecně formulované a v mnoha bodech nejasné. Provozovatelům tak dává možnost mezi hygienickými normami lavírovat a nezřídka je i obcházet. A navíc, takřka nepostihnutelně.

„Až do devadesátých let u nás platilo, že stát byl v případě kontroly hygienických norem mocný dozorový orgán. Existovaly městské a okresní veterinární správy a hygienické stanice, které byly pověřeny kontrolou provozoven, v nichž byly pravidelně odebírány stěry a vzorky potravin. Prodejci byly zkrátka pod přísnou hygienickou kontrolou a prodejny důkladně sledovány. Tehdejší počet veterinárních inspektorů umožňoval zkontrolovat každou prodejnu, včetně celé prodejní plochy, zařízení i lahůdkářské výrobny, až jedenkrát měsíčně. Provozovatelé tak byli tlačeni k udržení určitého standardu čistoty,“ říká konzultantka v oblasti hygieny Dana Walterová.

Jedním dechem však upozorňuje na to, že po roce 1990 ovšem stát postupně přenesl své pravomoci na samotné provozovatele obchodů. A ti podpořeni tím, že v současně platných předpisech vlastně ani nikde není k nalezení přesný výklad pojmu sanitace, vzali hygienické předpisy do svých rukou. „Z praxe navíc vím, že personální kapacita současného kontrolního orgánu neumožňuje pravidelné a časté kontroly přímo na prodejnách. A to provozovatelům dodává ještě na kuráži,“ doplnila pro ParlamentníListy.cz Walterová. 

Celé nařízení EU ZDE