Na veřejnost nedávno pronikla část pozoruhodného příběhu. Před dvěma týdny oznámila Velká Británie, že spolu s dalšími 24 státy vydává prohlášení, ve kterém vyzývá k okamžitému zastavení války v Pásmu Gazy. Posléze se přidaly i další země a nyní je pod prohlášením podepsáno 31 států světa, většinou evropských. Přesněji řečeno jde o výzvu podepsanou nikoli vládami těchto zemí, ale jejich ministerstvy zahraničních věcí.
Prospěla někdy ODS České republice?Anketa
Česká média se zabývala otázkou, proč naše země ve výčtu signatářů chybí. Není třeba být velkým znalcem dlouhodobé pozice české zahraniční politiky k tomu, aby byly zřejmé důvody. Jde o stabilní a neochvějnou podporu, které se Izraeli ze strany České republiky dostává. Na novinářské dotazy tehdy české ministerstvo zahraničí reagovalo tím, že nebylo k podpisu této výzvy ani přizváno.
Nyní se ukazuje, že to pravda byla pouze z části a to podstatné se odehrálo jinde. K vedení resortu se možnost připojení k podpisu pod prohlášení o válce v Gaze skutečně vůbec nedostala a ministr Jan Lipavský o takové možnosti neměl sebemenší tušení. Rozhodnutí padlo bez jeho vědomí i bez vědomí ministerstva zahraničí na Úřadu vlády.
„Rozhodl Tomáš Pojar, který důrazně odmítl, že by se Česko k něčemu takovému mohlo připojit,“ sdělilo redakci serveru ParlamentníListy.cz několik na sobě nezávislých zdrojů.
Jak známo, Pojar je bývalý diplomat, někdejší český velvyslanec v Izraeli. Stejnou pozici zastával i jeho otec Miloš Pojar coby první československý a po rozdělení federace i první český velvyslanec v Izraeli. Silně proizraelský postoj ČR však není pochopitelně dílem Tomáše Pojara, jde o dlouhodobý postoj naší země bez ohledu na to, jaká vláda je zrovna u moci.
Zpět k rozhodování na ministerstvu zahraničí. Na téma postavení Jana Lipavského v čele jeho resortu se mluví i píše dlouhodobě. ParlamentníListy.cz se tématu dlouhodobě věnují. Dosud ovšem veřejně nikdo nepřišel s informacemi, kdo má ve všech důležitých rozhodnutích poslední slovo.
Skutečnost, že nejde o ministra, ale o Fialova poradce, má být podle našich zjištění důvodem, proč v době naštvaného odchodu Pirátů z vlády premiér Petr Fiala tolik Jana Lipavského chválil.
„Jeho lidé za žádnou cenu nechtěli o Lipavského v čele MZV přijít, jenže z jiných důvodů, než jaké Fiala servíroval veřejnosti. Premiérova až přehnaná chvála, jak skvělým je Jan Lipavský šéfem diplomacie, přišla přehnaná i premiérovým lidem a potichu se tomu smáli. Účel to ale splnilo. Lipavský zůstal na svém místě a Tomáš Pojar má nadále možnost ovlivňovat a rozhodovat o věcech, které jsou v gesci ministra zahraničí. Pokud by Lipavský byl vyměněn a jeho post by připadl jiné koaliční straně, například hnutí STAN, byl by s tímto modelem konec,“ popisuje pro ParlamentníListy.cz pod podmínkou anonymity zdroj blízký Úřadu vlády.
Poté, co Lipavský opustil Pirátskou stranu a bylo dohodnuto, že zůstane na svém místě jako nestraník, rozjela se prý vnitrokoaliční bitva. „Téměř všechny zbylé vládní strany ho chtěly získat pro sebe na svou kandidátku. ODS začala dělat všechno, aby Lipavský kývl právě jim a kandidoval na podzim za SPOLU coby nominant občanských demokratů. Jen tak si zajistili, že tento dosti submisivní ministr zůstane pod jejich křídly a nehrozí, že by do vedení zahraniční politiky Úřadu vlády někdo výrazněji mluvil,“ dodává zdroj.
Omezená faktická moc Jana Lipavského na jeho ministerstvu zahraničí se ale podle našich zjištění neprojevuje pouze tím, že se ho Úřad vlády v zásadních otázkách neptá na názor a rozhoduje za něj. Lipavský prý reálně nemá ani hlavní slovo ve výběru nových velvyslanců.
„Poslední slovo má Tomáš Pojar. Pokud někoho ministr navrhne na post velvyslance a Pojar má jiného svého koně nebo s Lipavského nominací prostě nesouhlasí, svou vůli vždy prosadí právě Pojar. V této věci má nyní daleko volnější pole působnosti, protože současný prezident do tohoto procesu moc nemluví. Jako ostatně skoro do ničeho,“ popisuje dlouholetý český diplomat a dodává podstatný detail. „Pojar má na MZV své lidi, kteří ho informují o všem podstatném. Díky tomu má skvělý přehled o tom, co se v baráku děje a nic mu neujde. Žádný normální ministr by tohle nepřipustil, ale jak vidíte, za současné situace to možné je a Lipavský ze sebe ještě veřejně dělá velkého a uznávaného diplomata. V takto nedůstojném stavu ještě ministerstvo zahraničí nikdy nebylo,“ doplňuje.
Ve struktuře vedení české diplomacie pod Janem Lipavským prý ani nejsou žádná výrazná jména a zkušení profesionálové. „Vždy to bylo zvykem. Ministři dobře věděli, že nejsou vševědoucí, a byla proto tendence brát si za své nejbližší spolupracovníky nejzkušenější diplomaty. Až na nějakou výjimku je tam druhá až třetí liga. Buď nemají zkušenosti a nemají za sebou žádné významné posty, anebo to jsou svazáci, kteří by nejraději vyhlásili třetí světovou válku Rusku. To je reálný pohled, bohužel,“ řekl pro ParlamentníListy.cz aktivní český diplomat, který dosud působí na vysoké pozici mimo ČR.
„Ministerstvu strašlivě chybí jedna významná věc. Ve vedení není nikdo s autoritou, za kterým lidé jdou. Ministerstvo zahraničí možná už od první republiky fungovalo na principu služba a protislužba v dobrém slova smyslu. Všichni věděli, že když pro někoho něco uděláte, ten druhý příště něco udělá pro druhé. Takhle to fungovalo celá léta. Vycházeli jsme si vstříc. A tohle se úplně rozbilo. Pěstuje se neskutečný individualismus. Všichni to vědí a nadávají na to. Atmosféra je blbá. O ministrovi asi moc mluvit nemusím. Vůbec nehodlám hodnotit jeho aktivitu na sociálních sítích, to je mimo všechna měřítka a praxi, s diplomacií to nemá co dělat,“ dodal zkušený diplomat.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 5 čtenářů)
Jak hodnotíte článek?
autor: Radim Panenka
mravní bahno
