Pane faráři, co pro Vás znamenají Vánoce, Štědrý den, večer?
Především jsou setkáním s mnoha lidmi. Rozhovory. Naslouchání. V mnoha lidských příbězích se mohu setkat s  bídou i velikostí a vše se pak snažím spojit s pohledem na dítě položené v jeslích každého z betlémů i v té nejzapadlejší vesnici, protože i tady žijí lidé, kteří jsou velicí i malí zároveň. Jako křesťan pak věřím, že příběh o Bohu, který vstupuje do tohoto našeho lidského chléva a stává se jedním z nás, nám vrací důstojnost a vybízí ke vzájemnému uznání a respektu, což je velká výzva pro každého člověka „dobré vůle“ bez rozdílu.

Jaká si myslíte, že je v české společnosti nálada?
Netroufám si vyslovit nějaké obecné stanovisko. Jsou lidé, kteří jsou spokojení a lidé, kterým se nedaří dobře. Myslím si, že lidé si umí na rovině sousedských vztahů a rodinných vazeb pomoci, když je třeba a stát jeden při druhém. Toho si vážím a snažím se to podporovat. Jednoduše – když se nám nedostává základních věcí od systému, je dobré se učit obdarovávat se tím, co nám chybí, vzájemně.  

Více rozhovorů ZDE

Myslíte si, že si lidé stěžují na současnou dobu, politiku právem, nebo „zbytečně“, že vždycky může být i hůře?
Zdá se mi, že je to úzce spojeno s úhlem pohledu, zkušeností nebo aktuálním pocitem. Známý je onen příklad se sklenicí z poloviny naplněné vodou. Jsou lidé, kteří řeknou, že je z poloviny prázdná a druzí, kteří ji vidí z poloviny naplněnou. Hovořil jsem před několika dny s jednou ženou aktivní v komunální politice a velmi jí záleželo na tom, aby člověk uměl vidět život pozitivně. I když to někdy je těžké, říkala, takový postoj prý mnohem snadněji pomůže dostat se opět nad hladinu. Rád bych jí věřil, na druhou stranu postoj „vidět vše hlavně pozitivně“ a „učit se hledat ve všem něco dobrého“ vede k  poslušnosti a samolibému zbavení se zodpovědnosti – k postoji českého Honzy ležícího za tou svou pecí, která dokud nespadne, je vše v pořádku. Stav současné politiky je pro mě velkou výzvou k osobní angažovanosti – je to také moje zodpovědnost, že jsme to nechali tak daleko dojít. Pec už dávno spadla, a myslím si, že i kominík promarnil svou šanci.

Jaký vy jako duchovní máte pocit z politické situace v zemi, z toho, jak se politici chovají i vůči lidem?
Pocit je to velmi rozpačitý. Uklidňuje mě a zároveň trápí nepřítomnost skutečných osobností, ke kterým bych se mohl s důvěrou přihlásit. Naštěstí mají mnohé napjaté politické situace v naší zemi na nejvyšší úrovni jen jepičí život. Zdá se mi, že celá evropská společnost trpí nedostatkem osobností, a tak se setkáváme pouze s rozhodnutími řešícími okamžité potřeby, nikoliv s dlouhodobými vizemi hodnými velkých politiků.