Podle Klause komunismus nebyl poražen, ale padl. I když to mnozí neslyší rádi, systém byl v roce 1989 už tak zesláblý, že jeho vůdcové nebyli schopni postavit se na jakýkoliv odpor. „Rozpadl se vinou svých problémů. Role zbytku světa v tom byla druhotná,“ myslí si Klaus.

Jenže tento proces zůstal i na Západě zcela nepochopen, takže nedošlo k žádné velké reflexi a nastalo pouhé uspokojení ze zdánlivého „vítězství“. Nikdo si neuvědomoval, že řada nebezpečí komunismu či jemu podobných režimů přetrvává a je třeba jim věnovat pozornost. Komunismus začal být považován za podivnou historickou úchylku a zapomnělo se, že k němu vedly určité logické procesy, které se mohou objevit znovu.

Díky tomu se dnes skutečně začínají znovu objevovat. Obezřetnost opadla a v Evropě i v USA jsou zaváděna mnohá opatření, která byla ještě nedávno považována za něco, co se spolu s komunismem beznadějně zdiskreditovalo. To lze podle Klause považovat za velmi špatný výsledek pádu komunismu.