„V poloprázdných ulicích vládlo zlověstné ticho. Na nárožích se dosud červenala hesla - Niemals kommt Jahr 1918! Sieg - oder bolschewische Chaos (Nikdy nepřijde rok 1918! Vítězství - nebo bolševický chaos). Nekonaly se žádné oslavy, napětí neopadávalo. Pro liberecké Němce, kteří tvořili většinu obyvatel a v roce 1938 se přihlásili k velkoněmecké myšlence, nebyl příchod Rudé armády vítězstvím, ale porážkou," konstatuje Kniha o Liberci.

Velitel liberecké německé posádky chtěl bojovat do posledního muže

Eduard Stehlík patří k té menšině Čechů, která v Liberci zůstala. „Lidí, kteří se k české národnosti hlásili, bylo strašně málo. Ostatní se báli. Proto poválečná euforie byla taková smíšená, každý čekal, co bude," vysvětluje pocity, které zavládly v Liberci na konci války. Liberečtí Češi se pod vlivem událostí v Praze i jinde vydali 7. května jednat s německým vedením města, konkrétně vládním radou Friedrichem Vogelerem.

„Zastihli ho, jak spolu s úředníkem Seifertem ostře debatují s velitelem místní posádky. Odmítal složit zbraně a tvrdil, že bude bojovat do posledního muže. Tvrdil totiž, že dostal od generála Schörnera telegram, že zprávy o německé kapitulaci jsou jen českou propagandou," popisuje dramatické okamžiky Kniha o Liberci Romana Karpaše a kolektivu dalších autorů. Po dlouhém dohadování se však nakonec podařilo sepsat memorandum, v němž Vogeler předal správu místodržitelství národnímu výboru.

Konrad Henlein - ten, který dopomohl zničit Československo

Na tomto místě dějinných události je vhodné se zastavit u jednoho významného - i když neblaze - jména. Těsně před výše uvedeným jednáním totiž prchá z Liberce do té doby nejvýše postavený muž Konrad Henlein. Odjiždí na západ k Američanům, se kterými chce vyjednávat. Zatkne ho vojenská americká hlídka u Lokte. Během výslechu se dovídá, že Německo kapitulovalo, v noci z 9. na 10. května si rozbíjí sklíčka svých brýlí a podřezává si žíly.