Bývalý politický vězeň Michal Drabík, jehož část rodiny pochází ze Srbska, se samozřejmě zeptal na takzvané humanitární bombardování.
Vojenští mírotvůrci?
„Jak je možné, že NATO jako symbol svobody bombardovalo bez mandátu OSN Srbsko? Kosovští Albánci byli předtím označeni jako teroristé… tam zemřely tisíce a tisíce lidí. Moje máti byla Jugoslávka, táta byl Čechoslovák. Lidé utíkali do Bulharska nebo Rumunska. Jugoslávci se nás za války i v roce 1968 zastali a my jsme se jim odvděčili takto? My jsme uznali Kosovo, které doteď Slováci neuznali. Jak se na to díváte?“ položil poměrně obsáhlou otázku Drabík a nehodlal se vzdát mikrofonu a pokračoval: „Mně to připadá jako za Rakouska-Uherska, to byl sarajevský atentát, tam Jugoslávci také měli být zlikvidováni. Kdyby nebylo Tudjmana, tak válka možná vůbec nezačala. Dnes jsou v Kosovu vojenské základny, Donald Trump nyní docílil toho, že se část Kosova zase vrací Srbsku. A myslím, že jde hodně proti bývalému kosovskému prezidentovi Thacimu, který byl největší gauner a vrah. Tohle je demokracie? Tam bylo jediné Rusko, které se Srbska zastalo. Protože je také po druhé světové válce osvobodili.“
Petr Pavel opáčil: „Já jsem v bývalé Jugoslávii ve válce byl, zažil ji na vlastní kůži. Musím říci, že informace byly v mnoha případech odlišné než ty oficiální.“
Psali jsme:
„Ano!“ vykřikl Drabík.
A host podvečera pokračoval: „Když jsem přijel z mise domů, tak jsem zjišťoval, jaká je tady informovanost o válce, a nemám ten pohled jiný, protože jsem to tam viděl zevnitř. Obecně jsem toho názoru, že použití vojenské síly je až tím posledním nástrojem. Zřejmě i v případě bývalé Jugoslávie, protože letecká kampaň byla vedena především proti Srbsku.“
Podle generála Pavla je potřeba reakci Západu vidět v kontextu Srebrenice, „… ke které došlo jen pár let předtím. Nechci se vracet k detailům, ale faktem je, že názor politiků je ovlivněn i emocí a společenským veřejným míněním, a to bylo tehdy. Politici v případě vidiny další genocidy byli ochotni sáhnout k vojenskému nástroji a zabránit tomu. Nevidím do hlavy jednotlivým politikům, kteří se podíleli na tom rozhodnutí, ale bylo to přijato kolektivně a my jsme byli, myslím, v NATO nějakých čtrnáct dní. Miloš Zeman byl tehdy předsedou vlády, který se pod to podepsal“, konstatoval za pokyvování některých přítomných Pavel.
Psali jsme:
Přátelé i na bojišti?
Pro Srbsko je to podle Petra Pavla vlastně pozitivum, „… protože může získat určité výhody z obou stran, ale pak se bude stejně muset rozhodnout, jestli k nám vstoupí se vším všudy a budou se cítit součástí těch demokratických zemí, nebo jestli se budou chtít připojit spíše k tomu autoritativnějšímu systému řízení, které uplatňuje prezident Putin, a tím pádem mít určitý odstup od Západu. Pokud vím, ani EU se k Srbsku nestaví nijak nepřátelsky, naopak pokračují jednání o rozšíření spolupráce. Takže bych to neviděl úplně tragicky,“ byl optimistický host.
„Pokud jde o historii, tam to bude opravdu věcí historiků, aby se k tomu postavili, protože vojenský efekt byl z pohledu vojáků mizivý. Politicky to nejsem schopen hodnotit, protože politici uvažují poněkud jinak. Prostě, viděl bych to v kontextu Srebrenice a samotná představa, že by mohlo nastat něco podobného – a náznaky v Kosovu k tomu byly, tak to vedlo západní politiky k tomu, aby si řekli – ne, toto už nikdy v žádném případě nesmíme dopustit.“
Fotogalerie: - Kosovo je Srbsko
V zákulisí jinak než za svitu kamer
Drabík se však nedal: „Ale prezident Vučič prohlásil, že do NATO nikdy nevstoupí, že nebudou souhlasit s tím, co tam Američané napáchali, i když Trump se jim za toto bombardování omluvil…“
„S nynějším prezidentem Vučičem jsem osobně jednal několikrát. Když byl náměstkem obrany, pak premiérem a pak prezidentem. A toto prohlášení, které řekl, je pro srbskou veřejnost. Když seděl na jednání Severoatlantické rady, mluvil úplně jinak,“ uvedl věc na správnou míru generál Pavel za šumu v sále.
Mírotvůrcům z NATO Srbové děkovali
Michal Drabík dál pevně svíral mikrofon, i když sál už nesouhlasně mručel: „V Kosovu kosovští Albánci vypálili 135 kostelů a srovnali je se zemí,“ informoval auditorium, které podle momentální nálady už nechtělo být více informováno. Přítomní jej už přerušovali, aby skončil své expozé. „Ve Srebrenici na to vojáci KFOR se na všechno koukali a nechali je být, stejně jako s těmi kostely. A to je historické území Srbska tisíc let…,“ stačil ještě vzkázat Pavlovi Michal Drabík.
Pavel reagoval slovy: „Vím, že byl vypracován seznam určitých míst, památek, který byl vypracován společně se Srbskem, a vojáci NATO tato místa střežili. Že by se vojáci dívali na to, že Kosovci vypalují kostely a nic pro to neudělali, o tom nevím. Ale vím o opaku a stálo to mnoho úsilí a peněz. Mluvil jsem se Srby a nikdo si nijak nestěžoval, naopak hodnotili spolupráci s našimi vojáky jako dobrou,“ konstatoval generál za potlesku přítomných.
Generálova dovolená neskončí v Africe
Další otázku již vznesl někdo jiný – Ondřej Ženíšek z plzeňské „topky“ se pak zeptal, co bude generál dělat o těchto prázdninách.
„Měl jsem svého kamaráda doprovázet na cestě po poněkud divočejším safari po Botswaně a Namibii na měsíc, ale koronavirus nám udělal čáru přes rozpočet, takže jsme to přesunuli na příští rok,“ odpověděl poněkud uvolněněji host. „A vzal jsem zavděk svého koníčka, motorku a cestování, a pojedu do Rumunska.“
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
