Satirická bajka Nicholase Bradburyho, pojatá jako volné pokračování Orwellova vzoru, má pobavit, ale také varovat před zjednodušenými interpretacemi světa. Terčem satiry není jako u Orwella totalitní komunistická diktatura, ale současný kapitalismus. Bradbury má k finanční tematice díky svému působení v bankovnictví blízko a podařilo se mu vtipně, s nadsázkou a nadhledem popsat ekonomické a politické mechanismy, které pod rouškou velkolepě vyprázdněných hesel o svobodě a rovnosti směřují k hromadění majetku i drancování zdrojů a nevyhnutelně vrhají svět do hluboké krize.
Bradbury svou Tržní farmu psal v roce 2008, když začínala ekonomická krize, a říká, že mu ani tak nešlo o vizi toho, co se stane, ale dával literární podobu tomu, co se právě dělo, reagoval na aktuální situaci. „Neměl jsem v úmyslu srovnávat současný kapitalismus s komunistickým režimem, ani jsem nechtěl říct, že kapitalismus je špatný systém. Spíše šlo o to, že je zneužitý a zkažený finančním sektorem, který získal příliš mnoho moci, víc, než systém unese,“ říká o motivech pro napsání své politicko-ekonomické satiry Nicholas Bradbury.
V knize je popsán princip vzniku krize a různé společenské role převzala prasata, slepice, králíci nebo lišky. V některých postavách lze rozpoznat i konkrétní politiky – postava ambiciózní bachyně Drbalky odkazuje na bývalou britskou premiérku Margaret Thatcherovou (v originále se bachyně jmenuje Scratcher), vrchní králík Benjamin zase odkazuje na Bena Bernankeho, amerického ekonoma, který v letech 2006–2014 zastával funkci předsedy Rady guvernérů Federálního rezervního systému USA.
Neoliberalismus připomíná totalitu
Tak jako u Orwela zvířata zavedla do slepé uličky zvrhlá ideologie, i u Bradburyho příběh nevede k dobrým koncům a je vidět, že autor věří, že ekonomika určuje společenské směřování. „Na lidské jednání má vliv spousta věcí, ideje, city a podobně, ale společnost jako takovou nejvíc ovlivňují ekonomické vztahy. Šlo i hlavně o to nějak vyjádřit, že nejde ani tak o tyto ekonomické vztahy, ale o to, jak jsou vykládány ekonomické zákonitosti. Jsem proti neoliberálnímu pohledu na ekonomiku, kdy jsou zákonitosti chápány jako přírodní zákony, s nimiž se nedá hnout, a ne jako pravidla, která ve společnosti vznikají za nějakým konkrétním účelem,“ říká Bradbury, podle nějž neoliberalismus v jistém smyslu připomíná totalitu, protože ospravedlňuje držení ekonomické moci malou elitou lidí, a vysvětluje to prostě tím, že ekonomika takto prostě funguje a jakýkoli zásah by byl považován za morálně nepřijatelný.
Od napsání Tržní farmy uplynulo sedm let, Nicholas Bradbury ale za tu dobu od počátků krize příliš nových faktů nezaznamenal a zřejmě by knihu dnes nepsal jinak. „Nic zásadního se za tu dobu nezměnilo, pokud jde o to, jak je systém nastaven. Změny se týkají jen toho, že se problém přesouvá z místa na místo, například Čína, která měla původně v roce 2008 velmi malé dluhové zatížení, tiskla peníze jak šílená a dnes má obrovský dluh. Jde jen o to, že dluhy, které za krize vznikly, se jen posouvají na jiná místa. Bankovní systém na západě je těmito problémy svým způsobem zahlcen ještě více než před těmi pěti šesti lety, a proto říkám, že problém nezmizel a nevíme, kdy a kde se znovu obnoví. Nevíme, jestli příští krize vypukne v Číně nebo v Německu, anebo úplně jinde. Hlavně se ale nikdo hlavní problém ani nepokusil vyřešit. Tím, že se vlády uchýlily k tištění peněz, problém jen odsunuly dál do budoucnosti,“ říká o současnosti Nicholas Bradbury.
Pokud jde o budoucnost, není tedy Bradbury příliš optimistický, s predikováním dalších dějů je ale opatrný. „Znám přísloví, které říká, že kdo předpovídá budoucnost, lže, i kdyby říkal pravdu. Pokud se něco dá s jistotou čekat, tak je to skutečnost, že se dříve nebo později krize bude opakovat, protože problém nebyl vyřešen, ale jen přesunut z bank na vlády a na jejich dluhy. Řeší se tisknutím peněz, což jen podkopává ekonomickou výkonnost společnosti a řešení oddaluje. To ale nejde dělat věčně, takže se dá předpokládat, že další krize přijde,“ říká Bradbury, který dříve pracoval ve finančním sektoru.
Evropská unie se v současné podobě neudrží
Jako Brit vnímá i současné téma uprchlické krize, spojení mezi ekonomickou finanční krizí a uprchlickou vlnou je ale podle něj jen dílčí. Jako příčinu vzniku vlny uprchlíků vidí dva základní faktory. Jednak je to situace na Blízkém východě a neschopnost některých zemí srovnat se s modernitou, za druhé je to destabilizující vliv některých světových mocností v této oblasti. Vliv této situace na Evropu bude podle Bradburyho obrovský. „Bude to možná největší stěhování národů od pádu Římské říše; a Evropa je zatím naprosto neschopná se tomu vlivu postavit, spíš připomíná jen konglomerát jednotlivých subjektů a je neschopná držet jednotné stanovisko a formulovat společnou politiku. Bude to vytvářet obrovský tlak na země na hranici Unie, jako jsou Itálie a Řecko, a myslím, že Schengen nemůže dlouho v současné podobě existovat. Pokud jde o ekonomiku, může mít imigrace teoreticky v některých oblastech i pozitivní vliv, například v Německu klesá populace a toto jsou nové zdroje, které deficit mohou nahradit. Negativní dopady jsou ale také jasné a očekávatelné – například neschopnost sociálních systémů postarat se o nové lidi,“ vysvětluje své vidění imigrační krize Nicholas Bradbury.
Bude to podle něj mít i dopad na podobu Unie, která se zřejmě v současné podobě neudrží. Zatímco v minulosti byl patrný směr k další integraci, dnes naopak už není k integraci vidět vůle. „Nemyslím si ale, že by se Evropská unie v důsledku těchto událostí rozpadla a skončila, spíše se bude hledat volnější svazek. Během několika let se zřejmě obnoví kontroly na hranicích a začne se s kontrolou pracovních sil, není ale pravděpodobné, že by se EU jako projekt rozpadla,“ říká spisovatel Bradbury.
Nicholas Bradbury se narodil v Lagosu v Nigérii (1959), kde jeho otec pracoval jako architekt. Od čtyř let vyrůstal v Yorkshiru a později ve Warwickshiru. Pracoval ve vládních službách, v bankovnictví a public relations v Anglii, Kanadě a Hongkongu. Nyní žije se svou ženou a synem v Oxfordu. Tržní farma (česky nakladatelství Akropolis, 2015) je jeho první román. Pojal ho jako podobenství o velké finanční krizi, která postihla svět roku 2008.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Daniel
