Barbora Snopková po letech: A pak přišel prodej IPB, Mostecká uhelná a jiné věci, které Ivo Svoboda chtěl řešit jinak. Seděli jsme, protože jsme překáželi

Barbora Snopková chce dotáhnout do zdárného konce svůj boj se státem za to, že ji poslal na pět let do vězení za tunelování mělnické Liberty. Nebyla by první, u koho stát musel připustit omyl a přiznat dokonce odstupné – i když každý takový výjimečný případ, kdy se tak děje, je odlišný – stačí připomenout například kauzu Budišov a dnešní eurokomisařku Věru Jourovou (ANO), dříve však také spojenou s ČSSD.

Barbora Snopková však na rozdíl od Jourové (ta musela absolvovat vazbu, z ní byla propuštěna) musela i do vězení a velkou část trestu si odpykala. Podmíněně propuštěna byla v srpnu 2008 po třech a půl letech. Od té doby ale stále trvá na tom, že je a byla nevinná, a věří, že se očistí. I proto, jak přiznává, se domnívá, že zvítězila v boji s rakovinou. Dostala tím prý další čas na to, aby se jí podařilo očistit. Nijak příjemné soudní martyrium chce tedy podniknout znovu. Její snahy se liší asi nejvíce v tom, že většina odsouzených s nimi přichází ještě v době svého pobytu za mřížemi, ona na nich začala pracovat až poté, co vyšla na svobodu. Nutno hned na úvod říci, že ParlamentníListy.cz nemohou a ani nemají ambici suplovat soudy, nemají k dispozici ani kompletní spisové materiály jako soudy, a tak není v jejich silách odhalit to, kdo je viníkem a kdo postiženým. Přesto je možné z otevřených zdrojů i z vyjádření a některých úředních dokumentů sestavit průřez případem, a pokusit se tak nastínit, co vše se kolem kauzy dělo.

Čisté ruce se staly osudnými jen v případě tunelu Liberty

Není to tak dávno, co se objevily na naší politické scéně snahy o další akci s názvem Čisté ruce. Jelikož se již v minulosti částečně prosazovala (za vlády premiéra Miloše Zemana), byla by tato nová akce pojmenována jako Čisté ruce 2. Proč se o tom zmiňujeme? V té první byla spuštěna právě kauza mělnické Liberty, která do vězení přivedla tehdejšího ministra financí a jeho poradkyni Snopkovou. Přesto zásadnějších výsledků, které se od ní očekávaly, dosaženo nebylo. Sám Miloš Zeman před časem přiznal na setkání politiků, ekonomů a podnikatelů, že neúspěch akce měla na svědomí též korupce v řadách vysokých policejních důstojníků, státních zástupců a soudců. Jako příklad uvedl kauzu takzvaného Berdychova gangu, justiční mafie nebo případ konkurzního soudce Berky. Ale vezmeme-li další fakta, Zemanova vláda v 90. letech v rámci akce Čisté ruce podala celkem 2 500 trestních oznámení. Jenomže ta byla podle Zemanových slov „zhruba ze třetiny odložena policií, u další třetiny stíhání odložili státní zástupci a poslední třetina skončila u soudů buď s osvobozujícími, nebo velmi mírnými důsledky“.

A tak se skutečně oprávněně asi Barbora Snopková může domnívat, že jedinou obětí (nebo úlovkem?) celé monstr akce byla ona spolu s Ivem Svobodou.

Snopková: Média selektivně přebírají informace. Fakta o nevině ignorují

„Ke kauze Liberta, prezentované jako výsledek akce Čisté ruce, se vyjadřují opakovaně média, politici i fyzické osoby. Jenomže všichni mají informace zprostředkované, selektivně vybrané médii, k vytvoření obrazu zavrženíhodných zločinců. Fakta o nevině nikdy nebyla zveřejněna. Ivo Svoboda a spolu s ním i dva další odsouzení, dostali trest bez ohledu na to, že žádnou trestnou činnost nespáchali. Trestní kauzou Libera byly naopak zakryty podvody, ke kterým došlo v průběhu privatizace státního podniku Továrny dětských vozidel Mělník. Ke svému tvrzení mám důkazy, a to ve spojení části takzvané trestní a záměrné opomíjené části obchodní,“ říká dnes Barbora Snopková.

A popisuje standardní postup k vytváření ‚vhodných kauz‘, který podle ní je v Česku opakovaně vytvářen a praktikován. „Nejprve bombastická zpráva médií o spáchání údajných trestných činů. Občan je následně bombardován částkami v desítkách a stovkách milionů korun. Následuje uvalení vazby, mediální vystoupení státního zástupce. Státní zástupce pro média uvádí výši trestu, která tyto zločince čeká – je většinou stejná, či dokonce vyšší než za vraždu. Zde nabízím porovnání s výší trestu uděleného švýcarským soudem (v dosud nepravomocném rozsudku) za údajnou trestnou činnost při privatizaci Mostecké uhelné společnosti (MUS), v řádu miliard korun (viz pozn. red. níže). Nejvyšší trest padl v délce čtyř a půl roku spolu s pokutou 200 tisíc korun. U nás ale nastává devastace osobního a profesního života i zdraví obviněných. Přesto se domnívám, že i politik či osoba veřejně známá by měli ale mít nárok na spravedlivý a rychlý proces,“ popisuje pro ParlamentníListy.cz Barbora Snopková svůj pohled na věc.

Největší omyl: Že ‚král je nahý‘, nikdo neřekne…

A tak, jak uvádí dále – se neinformovaný občan raduje, že konečně na někoho došlo. Politici prohlásí, že pokud je obviněný nevinný, jistě to prokáže nezávislý soud. „Totéž si myslí i obvinění a věří, že příčetný soudce musí tento nesmysl smést ze stolu. To je ale největší omyl v této zemi. Ono je obtížně představitelné, že po mediální masáži a vytvoření zločineckého obrazu stíhaných osob, vazbě, případně i výkonu trestu, by se našel státní zástupce či soudce, který by přiznal svoje pochybení a řekl, že: ‚král je nahý‘,“ domnívá se Snopková.

A tak – podle jejího scénáře podobných případů, prý po drtivém nástupu nastává období několikaletého přípravného řízení. „Kdeže je pak rychlý a spravedlivý proces! Z toho je vidět, že v době počátku kauzy orgány činné v trestním řízení neměly podezření hraničící s jistotou, že trestné činy byly spáchány. Zdá se, že je napřed sděleno nějaké – jakékoli obvinění – po kterém se mohou policie a státní zástupce začít přehrabovat v soukromí obviněného, jeho rodiny a přátel. A hledat. To by v tom byl čert, abychom něco nenašli. Konkrétních důkazů o tom, že postup trestního řízení kauzy Liberta byl v rozporu s fakty, zákonem i zdravým rozumem, mám mnoho a jejich výčet by vydal na celý spis. Jde především o výběrový přístup státních zástupců a soudců k důkazům, kdy svědectví a dokumenty svědčící ve prospěch obviněných jsou potlačovány, zlehčovány, nejsou zveřejňovány. Naopak dochází k nezákonnému ovlivňování svědků a vyrábění důkazů ze strany státního zástupce a soudu,“ posteskla si Snopková, bývalá velice vlivná žena sociální demokracie.

Údajné důkazy, které nikdo nechce vidět?

A jelikož je přesvědčena o tom, že její boj za obnovu procesu, který by ji i ostatní obviněné očistil, je na místě, přidává i dva důkazy svého tvrzení. Jak dodává, považuje je za klíčové, poněvadž byly vydané samotnou justicí a nejde v nich tedy o názor odsouzených.

Stanovisko Nejvyššího státního zastupitelství v Brně z data 16. září 2005 zpracované k dovoláním odsouzených, kteří již v té době byli ve výkonu trestu, kde sám tento orgán dohlížející nad dodržováním zákonitostí v tomto státě, vyjadřuje svůj právní názor na absolutní absenci subjektivní stránky viněné trestní činnosti a navrhuje Nejvyššímu soudu rozsudek zrušit a vrátit zpět Krajskému soudu v Praze (viz přiložený dokument rozhodnutí soudu). Nejvyšší soud v Brně se překvapivě k tomuto dokumentu ale ve svém rozsudku nevyjadřuje, ani se s ním nevypořádává (a to ani okrajově). (Dokument)
Rozsudek Městského soudu v Praze z 21. listopadu 2007, který ve zdůvodnění uvádí skutečnosti, které vylučují, že se odsouzení mohli dopustit trestných činů, které jsou jim kladeny za vinu. Jde o rozsudek k obchodní žalobě Liberty o náhradu škody způsobené privatizací. Pochybení při privatizaci potvrzuje, náhradu ale nepřisuzuje z důvodu údajného promlčení. Jako osobu odpovědnou za zásadní pochybení v privatizaci a nepředání majetku v řádu desítek milionů korun, uvádí rozsudek jmenovitě hlavního svědka obžaloby v této trestní kauze. (Dokument)

V době, kdy zazněl tento verdikt, se ale už nekonala žádná mediální smršť, vyšel jediný článek v MF Dnes. Bylo v něm konstatováno, že si Barbora Snopková vyslechla rozsudek, že Liberta byla vytunelována před jejím příchodem. Pozornost to vzbudilo tudíž pramalou.

Státní zástupce byl nekompromisní

„Návrh na obnovu řízení v kauze Liberta s mnoha dalšími důkazy k povolení obnovy, které jsem podala v roce 2011, byl projednáván až 22. srpna 2012. Státní zástupce Petr Jirát ke stanovisku Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že ho nezajímá a k ničemu nezavazuje. K důkazní a důvodové části rozsudku Městského soudu v Praze prohlásil opět výslovně, že ho nezajímá. A to přesto, že jsem upozornila, že ve zdůvodnění rozsudku je řada skutečností svědčících o možném spáchání řady trestných činů konkrétními osobami nejen v průběhu privatizace. Tomu, že obnova řízení nebyla povolena, se nelze divit. Vždyť o případném pochybení rozhoduje stejný státní zástupce i soudy, které již rozhodly při odsouzení. Kdo uzná svoji chybu? A nelze přece znevěrohodnit státního zástupce, který je nyní žalobcem také Davida Ratha…“ přiznává své domněnky Barbora Snopková.

Údiv pak u ní vzbuzuje, že důkazy odhalující to, že při privatizaci a následném hospodaření Liberty ještě před příchodem odsouzených došlo k řadě trestných činů, včetně vydání nekrytých akcií státem v privatizaci, státní zástupce i soudy pomíjejí.

Poškození Liberty bylo poškozením i občanů, upozorňuje Snopková

„Vždyť poškození Liberty při privatizaci znamená také poškození všech občanů, kteří v dobré víře, na základě nepravdivých údajů o ekonomickém subjektu uvedených v prospektu emitenta, získali v 1. kole kuponové privatizace za své body akcie Liberty, a dokonce těmito akciemi byl vyplacen značný restituční nárok. Česká republika emitovala 13 075 kusů akcií na jméno v hodnotě 1000 korun a 89 645 kusů akcií na majitele v hodnotě 1000 korun, které nebyly kapitálově kryté, a proto byly bezcenné. To přece lze nazvat jednoznačně podvodem,“ pokračuje Barbora Snopková.

Podle ní by justice neměla plnit politické úkoly zadané akcemi na objednávku, třeba typu Čisté ruce. „Následný tlak na výsledky vyhlášené akce je zcela nepochybně v rozporu s její nezávislostí. A kdo chce mít čisté ruce, neměl by stát až po kolena v justičních fekáliích…“ uzavřela svůj pohled na věc, která ji připravila o svobodu a se kterou se odmítá smířit, Barbora Snopková.

Barbora Snopková bývala velmi vlivnou sociální demokratkou, zejména v éře vládnutí Miloše Zemana (tedy již téměř před 15 lety). Byla pravou rukou ministra financí Iva Svobody, starala se o stranickou kasu a také radila Zemanovi v pozici premiéra. V tehdejší době se bez její přítomnosti prý neuskutečnilo žádné klíčové jednání. Byla proto logicky pod velmi přísným drobnohledem novinářů i politických rivalů. Obhájila si však svoji pozici jak při odhalení problému se sponzorstvím ČSSD, tak při skandálu s privatizací. Neustála nakonec ale policejní vyšetřování machinací v mělnické Libertě. Byla obviněna i s Ivem Svobodou za šestimilionový podvod, nebo lépe řečeno „tunel“.

Liberta? Zástupný problém, ve hře bylo víc, říká Snopková opakovaně

Poté, co se vrátila z vězení, řekla Jaroslavu Kmentovi, který byl v té době redaktorem Mf Dnes, že ví, že Liberta byla jen zástupným problémem a ve hře bylo něco víc.

„S Ivem jsme seděli za to, že jsme překáželi všem těm lobbistům a podnikatelům, kteří se chtěli dostat ke státním bankám a podnikům. Samozřejmě co nejvýhodněji, na úkor státu,“ řekla Snopková. A byla i konkrétnější. „Jakmile nás v roce 1999 policie obvinila, Ivo Svoboda musel rezignovat na post ministra financí a já musela odejít samozřejmě s ním. A ihned poté začaly kolotoče kolem Mostecké uhelné společnosti a dalších privatizací. Přitom Svoboda ještě před svým odvoláním dával do vlády návrh, aby se prodal státní podíl v MUS, ale za tržní cenu – tedy tomu, kdo dá nejvíc. Jak to dopadlo, víme. MUS zprivatizovala skupina podnikatelů, kteří byli spojeni s pozdějším premiérem a šéfem ČSSD Stanislavem Grossem. A ten pochybný prodej se řeší dodnes. Přitom švýcarská justice přišla na to, že část peněz z MUS odešla na konta českých podnikatelů a přátel Grosse. Šetření probíhají kvůli podezření z praní špinavých peněz,“ uvedla tehdy Snopková. Přesvědčena o tom, že se nemýlí, je dodnes. A stejně jako před časem pro Mf Dnes, i proto nyní dodává, že to nebylo jediné, co se dělo ihned poté, co byly jejich osoby odstraněny a zkriminalizovány.

„Pak přišel prodej banky IPB a miliardový případ s dealokací ruského dluhu. V tom všem měl Ivo Svoboda odlišné návrhy na řešení, které ale nevoněly některým lidem z ČSSD,“ naznačila Barbora Snopková.

Podaří se přece jen kauzu znovu otevřít?

I pokud by to bylo tak, jak Barbora Snopková naznačuje, důkazy pro toto tvrzení se asi nikdy nenajdou. A tak mohou být pokládané pouze za subjektivní pocit. Znovuotevření kauzy, o které však stále Snopková usiluje (Ivo Svoboda je těžce nemocný), by mohlo podle ní prý objasnit alespoň jiné záležitosti. Jak už bylo naznačeno výše, v archivu spisů našla Snopková nález Nejvyššího státního zastupitelství, které konstatovalo, že pro její vinu i vinu Iva Svobody chybějí důkazy. (Stanovisko vydalo Nejvyšší státní zastupitelství v roce 2005. Tam dospěli k závěru, že nám nebyl prokázán trestný čin. Dokonce navrhli rozsudek o výši trestu zrušit a vrátit k soudu prvního stupně – vše je vedeno pod číslem jednacím 1NZO 489/2005 - 13).

„Nejvyšší soud se tím vůbec nezabýval a my jsme o tomto stanovisku nejvyšších žalobců po celou dobu vůbec nevěděli. Kdybych to nenašla až po návratu z vězení, jen by na to sedal prach,“ posteskla si Snopková. V tuto chvíli je však zřejmé, že její snahy korunovány úspěchem dosud nejsou.

Když v roce 2012 Krajský soud o její žádosti o obnovu řízení rozhodoval, státní zástupce Petr Jirát ji smetl ze stolu. V médiích se objevila i citace jeho tehdejšího vyjádření: „Musím přiznat, že když jsem obdržel návrh na obnovu tohoto řízení, tak jsem byl zvědavý, jaké nové důkazy to budou. Jenže ony žádné nejsou. A když jsem zjistil, že se navrhovatelka odkazuje na stanovisko Nejvyššího státního zastupitelství, tak to jsem se zasmál. Odkdy je pro verdikt soudu důležité, co se píše ve vyjádření nějakého úřadu? Jejich vyjádření má v důkazním řízení stejnou hodnotu jako kterékoli jiné vyjádření kohokoli,“ uvedl Jirát před soudem v den tehdejšího konání jednání.

Kauza Mostecké uhelné je případem privatizace Mostecké uhelné společnosti v 90. letech. Od roku 1999 ji prošetřuje česká policie a později i švýcarská prokuratura. České orgány toto vyšetřování třikrát odložily s tím, že k trestnému činu nedošlo. V roce 2012 bylo trestní stíhání v této věci zahájeno počtvrté, případ byl přidělen Vrchnímu státnímu zastupitelství v Olomouci.

Případ dosud vyvrcholil vynesením nepravomocného rozsudku federálního soudu ve švýcarské Bellizoně, který vyměřil pěti českým manažerům (Antonín Koláček, Jiří Diviš, Marek Čmejla, Oldřich Klimecký a Petr Kraus) nepodmíněné tresty odnětí svobody od 16 do 52 měsíců za podvod a praní špinavých peněz během privatizace této společnosti v roce 1999. V roce 2010 byli v souvislosti s případem vyslýcháni švýcarskými vyšetřovateli i tehdejší přední politici – Miloš Zeman, Vladimír Špidla, Miroslav Grégr a Eduard Zeman. V říjnu 2011 švýcarská prokuratura obvinila celkem sedm lidí z praní špinavých peněz a podvodných finančních machinací kolem privatizace Mostecké uhelné společnosti, úřady též zablokovaly na účtech 600 milionů švýcarských franků – což je téměř 12,2 miliardy korun. Deník Mf Dnes přitom před časem v souvislosti s MUS uvedl, že peníze z této privatizace zprostředkovaně mířily k oficiálním stranickým představitelům ČSSD, která v době vlády Miloše Zemana odprodala státní podíl ve firmě.