V srpnu 2019 vyslovila předsedkyně senátu Krajského soudu v Praze Iva Říhová pro všechny přítomné překvapivý odsuzující rozsudek ve věci podezření z prodeje padělaných obrazů. Celá kauza se nevyhnula medializaci, díky prominentním jménům některých z potenciálních poškozených. Případ však vykazuje mnohé značně nestandardní okolnosti a skrývá množství otazníků.

Základní pochybností v projednávané věci je, že dosud není zcela jasné, zda obrazy jsou, nebo nejsou falzifikáty. Mnozí z poškozených se údajných padělaných děl zadržených policií dokonce nechtějí vzdát, jelikož na základě svých sběratelských zkušeností tvrdí, že se jedná o originály. Další věří znalcům, kteří originalitu děl potvrdili, a naopak nedůvěřují znalci přibranému policií, který díla označil za falza, přičemž už v jednom případě Národní galerie revizním posudkem vyvrátila jeho odborné tvrzení. I k tomu se dnes dostaneme.

Představte si to sami. Na půdě po dědečkovi najdete nejen jeho fotky z mládí, případně rodokapsy, ale i pár prachem zapadaných obrazů. Umění nerozumíte. Milana Knížáka neznáte, galeristé Kodl a Rybář vám také nic neříkají. Chodíte, zjišťujete, a nakonec díla prodáte. Jenže netrvá to dlouho, dorazí policie, aby vám sdělila, že obraz byl padělek, vy jste se dopustil podvodu a hrozí vám trest. Když pak jdete na výslech a dotyční kriminalisté marně pátrají po padělatelské dílně, žádnou nenajdou. Nevadí, i tak jste podvodník a musíte si to odsedět. Sci-fi? Ne. Rok 2021, Praha, Česká republika.

Zpět k případu, o který se PL už několik týdnů zajímají.