Liberec si připomněl ve středu v podvečer Jana Palacha padesát let po jeho úmrtí. U radnice u památníku obětem 21. srpna 1968 jako první promluvil rektor Technické univerzity Miroslav Brzezina. „Dnes jsem zkoušel studenty fakulty strojní, kterým je 19 let. Tedy stejně jako Janu Palachovi. Zamýšleli jsme se nad činem tohoto mladého člověka, jeho sebeobětování. Vzdal se nejdražšího, co měl – tedy svého života, aby národ znovu probudil ke svobodě slova a demokracii,“ uvedl a připomněl, že mnoho lidí se sebeobětuje – pro své blízké či známé. „Ale sebeobětování pro tak velké množství lidí a tyto ideje je málo obvyklé. Jan Palach měl své následovníky jak v Česku a na Slovensku, tak i v jiných státech. Dnešním pohledem po padesáti letech se národ tehdy neprobudil. Ale po dvaceti letech se to povedlo změnit,“ upozornil. Dnes podle rektora žijeme v době, kdy nemáme cenzuru. „Nicméně zavádíme další úřad, který nám říká, co má být pravda a co ne. Máme problémy s tím, že se šíří i neověřené informace. Je na každém z nás, aby si z nich vybral své,“ konstatoval rektor.
Fotogalerie: - Palachův týden
Zvažujete, že budete volit Jaromíra Soukupa?Anketa
Jan Palach nebyl naivní, byl to bezpochyby hrdina
Po něm vystoupil čestný občan Liberce Jan Šolc. „Jsem kantor, který vystudoval pedagogiku, stejnou fakultu a stejnou posluchárnu jako Jan Palach. V budově v Legerské ulici, kde Jan Palach skonal, jsem se v roce 1938 narodil, na tom stejném operačním sále až nahoře. To je pro mě závazek, je to až metafyzická záležitost,“ řekl. „Jsem rád, že jsme se tu sešli a je nám jasné, že to, co je vydobyto Palachovou obětí, není navždy, nepřiložíme-li ruku. Před padesáti lety nás sevřela hrůza. Ale není pravda, že byl Palach fanatik, či že by naivka,“ domníval se. „Palach byl bezpochyby hrdinou, jak tamhle slečna drží malý transparent. Zabývat se osobností Jana Palacha, jeho statečností je úkol pro nás všechny,“ upozornil.
„Braňme tomu, aby se v Česku opakovalo tvrzení, že politika je svinstvo. Politika je svinstvo, když se dělá svinsky. Jinak je to něco, co je tady s námi jako všechno, co je nezbytné a nutné. Musíme mít své mluvčí. Politiky, kteří se do ní takříkajíc narodili. Politika je tvrdá práce, musí se mnohé vydržet. Pokud přijmeme tuto tezi, že politika je svinstvo, tak uděláme někomu velkou radost,“ zmínil.
Vzpomínka na Jana Palacha v Liberci. Foto: Oldřich Szaban
Těžké časy se do naší země vracejí
Následně se mikrofonu chopil student Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Vojtěch Miler. „Je přesně padesát let od chvíle, kdy se Jan Palach obětoval. Jeho oběť přišla v časech, které se stávaly stále těžšími. Nad Československem se zvolna utahoval černý mrak normalizace. Nastaly těžké časy, které trvaly dlouhých dvacet let. Když se konečně lidově demokratický režim zhroutil, zdálo se, že bude vše v pořádku. Jenže ukazuje se, že těžké časy se do naší země vracejí. Prosím vás, buďme stateční jako Jan Palach. Nesmíme se bát. Vydržme, bude to těžké, budou časy velkých zkoušek, ale já věřím, že vydržíme,“ zadoufal.
Poslední promluvila studentka architektury Technické univerzity v Liberci Markéta Červinková, která přečetla prohlášení Milionu chvilek pro demokracii. „Před padesáti lety se odehrál zásadní, absolutní čin. Student Jan Palach promluvil za všechny a dobrovolně vydal svůj život. Jeho oběť se stala symbolem odvahy, symbolem boje za svobodu v nesvobodné zemi. Jan Palach se odmítl smířit se lží, nenávistí, manipulací, okupací, arogancí moci. Po následujících dvaceti letech tvrdého komunismu dokázal zvedat odvahu tisícům dalších lidí. Právě v tom, a nejen v tom, je velké poselství Palachova činu,“ sdělila.
Psali jsme:
Svoboda slova je naprosto základní
"Pochodeň číslo 1 - to byl začátek těžké bitvy proti ozbrojenému nepříteli, který si nárokoval půdu, bohatství naší země, ale především to, co nám přeci nikdo nemůže vzít, vnitřní svobodu. Bolševik trestal nevinné, ničil svobodné životy absurdní vírou v jednu jedinou moc, která s nám tahala za nitky. Palach i velká řada osobností ukázali statečnost. Dokážeme i my být natolik stateční, abychom si po třiceti letech dokázali svobodu ochránit? Umíme o ni pečovat? Umíme si ji vážit? Možná prosté otázky, ale hledejme na ni odpověď v činech," řekla a připomněla, že na jeho čin navázali studenti při takzvaném Palachově týdnu po třiceti letech.
"Ale demonstrovalo se už na podzim roku 1988. Dny komunismu byly sečteny. Jenomže co ta tragická paralela. Musely padnou holé životy? Dnes máme onu vytouženou svobodu a demokracii. Již nežijeme ve stínu tanků. Ani dnes však nemáme hotovo. Úsilí o plnohodnotnou svobodu a demokracii nekončí. Je zajímavé, že oba hlavní požadavky Jana Palacha, zrušení cenzury a zákaz vydávání okupačního věstníku Zprávy se týkaly svobody slova. Žádal možnost svobodně se vyjadřovat, ale zároveň netolerovat nebezpečné lži navíc šířené cizí mocností. Jan Palach si uvědomoval, že svoboda slova je svobodou naprosto základní, že s ní stojí a padá svobodná společnost," zdůraznila a otázala se, zda dnes, kdy svobodu slova máme, s ní umíme zacházet. "Dokážeme kriticky přemýšlet a uvažovat i v širších souvislostech tak, abychom si objektivně dokázali vyhodnotit pravdu? Umíme naslouchat? Dokážeme třídit informace podbízivé a manipulativní a naopak informace spolehlivé a pravdivé. V éře emailů a sociálních sítí má každý z nás obrovskou moc. To je důležité. Spolu s ní však i zodpovědnost. Važme proto svá slova. O stavu naší demokracie rozhoduje naše schopnost přijímat a šířit informace, přemýšlet, komunikovat, vysvětlovat. Ale především naše úsilí zajímat se. Jan Palach pro nás a svobodu slova obětoval vše. Rozhodně je to těžké v dnešní době tisíců zdrojů informací. Ale my máme na výběr. A v tom je ten zásadní rozdíl mezi 16. lednem 1969 a 16. lednem 2019," zdůraznila.
Možná že končí jedna porevoluční éra a dny podivných strýců, kmotrů a lhářů jsou pomalu sečteny
"Mnozí dnes prorokují, že začíná nová normalizace. Možná. Ale možná je to naopak. Možná, že končí jedna porevoluční éra. Že stojíme jakoby někde na konci roku 1989, před generační i hodnotovou obměnou české politiky. Dny podivných strýců, kmotrů a lhářů jsou možná již pomalu sečteny. Protože lidí, kteří nechtějí tolerovat strašení, lež, dezinformaci, manipulaci je víc a víc. Občanská společnost se probouzí a sílí. Na nás všech záleží, jestli to dopadne dobře, nebo špatně," uzavřela.
Poté si lidé zapálili svíčky a prošli městem k zrcadlu, které je památníkem obětí komunismu.
Zapalování svíček. Foto: Oldřich Szaban
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
