Vystoupili zde předseda SPD a místopředseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura, Jan Jirák – vedoucí katedry mediálních studií z Metropolitní univerzity v Praze, poslanec ODS Václav Klaus ml., rektor Vysoké školy aplikované psychologie Štefan Medzihorský, Ladislav Jakl z Institutu Václava Klause, vysokoškolský pedagog a člen Rady ČTK Petr Žantovský, politolog Pavel Hynčica, psychiatr a vydavatel Nové republiky Ivan David a poslanec ANO Patrik Nacher.
Fotogalerie: - Chemnitz
Jiří Kobza na úvod řekl, že média hledají vnějšího nepřítele a jako nová forma cenzury se objevuje boj proti fake news a boj proti „nenávisti“. Ptal se, kde je hranice mezi objektivním informováním a propagandou. Ptal se, kdo je soudce a kdo určí, kde je hranice.
Oponentní názory jsou cenzurovány a dehonestovány
Tomio Okamura řekl, že zažíváme strmý pád svobod. Základem je svoboda slova, která má platit pro všechny. Tato svoboda nemá platit pro lhaní, ale to lze řešit například v rámci občanskoprávního sporu. Podle něho je veřejné zpravodajství v drtivé většině propaganda a oponentní názory jsou cenzurovány a dehonestovány.
S lidmi, jako je Klaus, Zeman či Okamura, se nevede debata, ale jsou nálepkováni jako „názoroví zločinci a odporní lidé“. Mainstreamová média cenzurují svobodu projevu a současně využívají svého monopolu. Lidé jsou kvůli svým názorům vyšetřováni, trestně stíháni a mediálně dehonestováni. Ve volbách v USA byly poraženy elity a mainstreamová média. Média by dle něj měla být trestána, pokud šíří lži.
Onanie pro homosexuály
Ivan David hovořil o tom, že ten, kdo ovládá přenos informací, může ovládat společnost. Občan pro volbu svých politických zástupců potřebuje přiměřené informace. Předběžná cenzura u nás existovala za Rakouska, první republiky, druhé republiky, protektorátu, třetí republiky i za komunistů s krátkou výjimkou v roce 1968. „Dnes si můžeme říkat, co chceme. Ale na vlastní riziko – můžeme být stíháni či přijít o práci,“ řekl David. Podle něj roste zájem o informace, které v mainstreamu chybí.
To, že Jakub Janda z Evropských hodnot před kamerou onanoval pro homosexuály, označil za psychopatické bažení po uplatnění, pro které je schopen udělat asi cokoli. Pozastavil se nad pojmem „proruská média“. Co to je? „To máme mít protiruská média, aby to bylo správně?“ ptal se. „Hate free média“ dle něj naopak šíří nenávist proti lidem s jiným názorem. „Oni nám chtějí určovat, koho máme milovat a koho máme nenávidět. Lháři volají, ‚chyťte lháře‘,“ řekl. Řekl, že nechápe, proč subjektivní názory někdo označuje za dezinformace. Za dezinformaci byl například označen jeho názor, že v zájmu Ruska nebylo sestřelení nizozemského letadla a že se ptal na to, komu to bylo ku prospěchu.
David řekl, že se nediví, že za nezávislost ČT demonstrují aktivisté TOP 09 a STAN – je to jejich televize. Řekl, že je směšné žádat vyváženost od Haló novin či od Respektu. Soukromá média podle něj nemají předstírat, že jsou nestranná. Veřejnoprávní média dle něj vysílají informace, které mohou být pravdivé, ale jsou zavádějící – jsou dány do nenáležitého kontextu či je něco zamlčeno – jejich účelem je uvést posluchače v omyl. Přivést jedince záměrně v omyl je dle něj podvod a mělo by to být trestné. „Pravda vyděsí,“ řekl na závěr svého proslovu.
Psali jsme:
Česká televize je dezinformační médium
Jan Jirák hovořil o vývoji mediální scény po roce 1989. Po sametové revoluci došlo ke 1) komercializaci médií, 2) deregulaci a oslabení médií veřejné služby, 3) koncentraci vlastnictví a 4) digitalizaci a internetizaci. Jako zásadní mezníky označil vstup TV Nova na trh v roce 1994, televizní krizi 2000–2001.
Pokud jde o vlastnictví, tak u nás proběhla nejprve internacionalizace, později renacionalizace. Došlo k oslabení agendotvorného procesu velkých médií, kdy ona určovala tím, co dala na titulní stránky či do prvních minut zpravodajství, to, co bude důležité pro veřejnou debatu. To relativizovala sociální média, kdy svým sdílením i zpráva, která nebyla „otvírákem“, nabude významu tím, jak se šíří.
Petr Žantovský řekl, že než o právu na pravdu je lépe hovořit o právu na informace. Zmiňoval různé právní dokumenty, které hovoří o svobodě slova a právu na informace. „V mediální krajině je cosi shnilého,“ řekl.
Česká televize se dle něj chová jako propagandistický nástroj jednoho názorového spektra proti druhému a společnost nespojuje, ale rozděluje. Je to dezinformační médium. Podle zákona o České televizi poskytuje své služby za účelem naplňování demokratických, sociálních a kulturních potřeb společnosti a potřeby zachovat mediální pluralitu, přičemž mezi její hlavní úkoly patří poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů. Kdyby to bylo dodržováno, nebylo by podle Žantovského potřeba nic měnit.
„ČT nám lže od rána do večera. To ví každý člověk, který má oči a uši,“ řekl. Když Radu ČT upozornil, že Václav Moravec v OVM řekl 16 faktických chyb, Rada ČT mu slíbila, že se tím bude zabývat. Ale ani po několika letech nepřišla žádná jiná reakce…
Důvěra v média a novináře dle něj rapidně poklesla ze 75 procent na 35 procent a klesá vliv médií na veřejné mínění. To ukázaly prezidentské volby Zeman vs. Schwarzenberg, kdy pro rozhodování voličů hrála média jen 15procentní roli. Média také vytvářejí pseudoudálosti jako záminku pro to, aby někteří politici mohli jednat tak, jak se jim to hodí. Manipulace médií spočívá v tom, že zamlčují pravdu, vynechají informace, říkají polopravdy. To je dle něj podvod na lidi.
„Dnes jsme vnímáni jako třídní nepřátelé,“ řekl Žantovský. Podle něj existuje i ekonomická cenzura, která může ekonomicky vyhladovět lidi a média, která říkají to, co se nehodí.
Václav Klaus mladší mimo jiné sdělil, že připravuje zákon, který by sociálním sítím zakazoval cenzurovat názory s výjimkou výzvy ke genocidě a podobně.
Štefan Medzihorský hovořil o tom, jak lidé uvažují o tom, zda si dovolí otevřít pusu. V médiích dohází ke zneužívání významu slov. Dle něho jsou potřeba asertivní techniky proti manipulacím – je důležité nebát se vystoupit a hovořit. Svoboda slova musí být nejen pro média, ale i pro příjemce – tedy ostatní občany.
Svoboda slova: jak kdy a jak pro koho
Podle Ladislava Jakla žádná diktatura, která se chtěla chopit moci, neříkala lidem, že je chce zotročit a zbavit jejich svobody. Lidé s jiným názorem jsou diskreditováni a dehonestováni. Hovořil o „bostonském znalci koňských ohonů“. Tím narážel na to, že ho v debatě v České televizi urážel bostonský profesor kvůli tomu, že má koňský ohon. Dodal, že si v médiích přečetl, že nositelé „zlých“ názorů nemají být vpuštěni do debaty, protože to je, „jako když si někdo ve slušné společnosti říhne“. „Takže my podle nich říháme,“ řekl Jakl.
Nyní už tito lidé o cenzuře a omezování svobod mluví úplně otevřeně, „protože jim teče do bot“. Jakl řekl, že má pocit, že krize někdy vyvolávají uměle, aby mohli utáhnout šrouby. Třeba v Chemnitzu už záminku mají. Stejně, jako ji v Německu měli v požáru Říšského sněmu či v Gliwicích.
Hovořil o tom, že svoboda slova platí jen pro někoho. Zmínil případ, kdy se zastal neonacistů, když proti nim na jejich soukromém koncertu zasáhla police. Připomnělo mu to osmdesátá léta. „Já bych na takový koncert nešel. Podle mě zpívaj pitomosti, hrajou blbě, ale to není důvod, abych se k někomu vloupával a odvedl ho v klepetech,“ řekl Jakl. Písnička Imagine Johna Lennona je návod na komunismus, ale ta zakázaná není. Kvůli této věci z Jakla udělala média pomalu nacistu. Vyjádřil podivení nad tím, kolik se najde lidí, kteří chtějí trestat člověka za názor, že není správné někoho trestat za názor.
Když na druhé straně v ruském pravoslavném chrámu vystoupila „dámská pornografická skupina“ Pussy Riot, tak se najednou ozval mocný hlas o ochraně svobody slova. Podle něj ale obhájcům Pussy Riot nešlo o svobodu slova, ale o prosazování konkrétní politiky dle principu „svoboda slova: jak kdy a jak pro koho“.
To samé se stalo při „pornografickém vystoupení“ v Brně Naše násilí a vaše násilí, kdy odpůrci představení projevili svůj názor a jsou za to trestáni a skandalizováni. Jakl řekl, že když na půdě veřejné instituce se za veřejné peníze něco hraje, tak je to projevem veřejné politiky a veřejnost má právo k tomu něco říct. „Od těch, kteří nás chtějí umlčet, slyšíme cosi o svobodě slova jen tehdy, když se jim to hodí. Nenechme se umlčet,“ řekl Jakl.
Psali jsme:
Média se posouvají směrem k politickému aktivismu
Poslanec ANO Patrik Nacher hovořil o „šílenostech doby korektní“, tak se jmenuje i jeho kniha. Dle něj existuje selektivní pohled na demokracii a svobodu slova. Manipuluje se s pojmy: mladík vs. radikál, kandidát vs. kontroverzní kandidát, občanská iniciativa vs. projev extremistů, občanská statečnost vs. radikální názor. „Účast na tomto semináři je dnes pomalu projevem občanské statečnosti,“ řekl.
Zmínil citát z Jistě, pane ministře, že „cenzura je nástroj totalitních diktatur, ale my jsme se jenom demokraticky rozhodli to nezveřejnit“. Lidé začínají používat autocenzuru, aby nebyli napadáni a Nacher přiznal, že autocenzuru sám k sobě též používá.
Pavel Hynčica mluvil o tom, že o problému objektivity a vyváženosti se debatuje často. Veřejnoprávní média by dle zákona měla být objektivní a vyvážená, u soukromých se to očekává již méně. Například v devadesátých létech média podporovala v ČR transformační pravicový prozápadní diskurs. Krize v ČT ukázala, že se část politické scény spojila s Českou televizí proti svým soupeřům, přitom by ČT měla být objektivní.
Zmínil i příklady ze Slovenska. V letech 1994 až 1998 byla veřejnoprávní média silně pod vlivem Mečiarovy vlády. Ale když se dostal k moci Dzurinda, udělal ve Slovenské televizi změny a vyházel ze zpravodajství téměř všechny lidi, kteří tam pracovali za Mečiara. V roce 1997 zase proběhla akce „Zachraňme Markízu“, kdy ji bránili odpůrci Mečiara a kdy stáli na jedné straně Fico i Dzurinda. Média jsou tedy dle Hynčici předmětem politického zápasu.
Média se posouvají směrem k politickému aktivismu, hlavně od roku 2013, kdy vznikla ukrajinská krize, dále migrační krize a v ČR proběhly prezidentské volby.
Při debatě proběhla i menší hádka s redaktorkou Respektu, která se ptala na to, zda by svoboda slova měla platit i pro bývalého tajemníka SPD Staníka, který měl údajně dle svědectví zaměstnanců sněmovní restaurace posílat Židy do plynu a podobně. „A co Bakala?“ vykřikli lidé z publika. Kobza jí odpověděl, že Staník není členem SPD a že věc řeší soud. David dodal, že když poskytoval rozhovor Respektu, tak ten pak vyšel s jinými otázkami a jinými odpověďmi než těmi, které ve skutečnosti padly.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Lukáš Petřík
