Je krize, státní kasa je prázdná. Je to i tím, že je rozkradená formou předražených státních zakázek. Musí se proto najít náhradní viník. A tím jsou podle názorových trendů převládajících ve většinové společnosti Romové, kteří zneužívají sociální dávky. A mají se díky tomu lépe, než mnozí, kteří pracují. Jaká je však realita?
Nejchudší získají na dávkách velmi málo z pohledu státního rozpočtu
Dlouhodobě nezaměstnaní, na které kritika společnosti většinou míří, pobírají takzvané dávky v hmotné nouzi. „Ze státního rozpočtu na ně míří poměrně malá částka 5 miliard korun, takže by neměly způsobit jakýkoliv propad státního rozpočtu,“ upřesnila Petra Klingerová z Člověka v tísni. Na druhé straně mince jsou pojistné sociální dávky – důchody či podpora v nezaměstnanosti (kterou člověk pobírá maximálně po dobu 6 měsíců) – kde jde o částky několikanásobně vyšší, v roce 2010 činily přes 336 miliard korun.
Psali jsme:
„Takže ti nejchudší, žijící v sociálně vyloučených lokalitách, zkonzumují finančně na sociálních dávkách strašně málo oproti spotřebě celé společnosti,“ vysvětlila. Zneužívání dávek hmotné nouze podle ní v posledních letech výrazně ubývá. „Dost masivně se ale zneužívají ty dávky velké. Každý známe někoho, kdo pobíral poměrně dobrý plat, a když skončil, tak si udělal třeba 4 měsíce volno a odpočal si na podpoře v nezaměstnanosti. A ze státního rozpočtu na něj šla mnohonásobně vyšší částka než pobírá za rok člověk na dávkách hmotné nouze,“ upozornila Klingerová.
Souhlasíte s tím, že se chudoba stala pro někoho dobrým byznysem?Anketa
Politické zneužívání tématu může vyvolat nenávist a násilí
Na to, že si na tomto problému přilévají svoji polívčičku někteří politici, upozornil Filip Pospíšil z Agentury sociálního začleňování. A je třeba zdůraznit, že s touto taktikou sklízejí úspěchy u svých voličů. Typickým reprezentantem tohoto jevu je vsetínský starosta a novopečený senátor Jiří Čunek. „Tvrzení o zneužívání sociálních dávek ze strany politiků vzbuzují nenávist a napětí ve společnosti – viz loňské protesty ve Šluknovském výběžku, které jen díky štěstí a masivnímu nasazení policie skončily nenásilně,“ domníval se Pospíšil.
Kam jdou peníze na dávky – úředníkům či potřebným?
Pospíšil také naznačil, že upozorňování na údajné zneužívání sociálních dávek může být od určitých vlivných skupin záměrné, aby přesunuly pozornost od jiných závažnějších témat. Problématicky vidí i přesun zdrojů, kdy hrozí, že většinu peněz na tyto účely pohltí byrokratický aparát. „Místo aby se přemýšlelo, jestli dávky plní svůj účel a pomáhají potřebným, rozvíjí se debata nad kontrolními mechnismy. A ty se můžou rozrůst do takového rozsahu, že spolykají většinu prostředků určených na sociální dávky a nezbudou peníze na ty, kteří je skutečně potřebují,“ nastínil svoji obavu Pospíšil.
Psali jsme:
Lidi nezajímají souvislosti, hledají si viníka
Na příkladu nepřesných informací, které poté většinová společnost přebírá jako hodnověrná fakta, upozornila Barbora Šolková, která řadu let pracovala v organizaci Člověk v tísni. „Na jednom malém městě pošťačka rozhlásila, že místní cikánka, která nikdy nepracovala, dostává měsíčně řadu složenek, které když se sečtou, vyjdou na částku 25 tisíc korun. Což vyvolalo poprask. Nikoho nezajímaly okolnosti. Sama jsem zjistila, že jde o matku pěti dětí, samoživitelku, jedno dítě je postižené a dostává umělou výživu. Takže když se ta suma vydělí počtem osob, tak je na jeden den úplně směšná. Lidé to však nechtějí slyšet. Potřebují si najít nějakého viníka,“ objasnila.
Rozdíl mezi dávkami a špatně placenou prací je velmi malý
„Je však pravdou, že když se sečtou dávky na bydlení a v hmotné nouzi a porovnají s nějakou nekvalifikovanou špatně placenou prací, je ten rozdíl jen velmi malý. Ale to není chyba těch lidí, ale systému,“ zmínil Kamil Jan Svoboda, který je libereckým zastupitelem a radním. Na tuto skutečnost poukázal i Jaroslav Zeman, šéf Detoy Albrechtice, továrny na výrobu dřevěných hraček, a nově zvolený senátor za Jablonecko.„Je úplně proti přírodě, když ti co nedělají, mají více peněz, než ti co pracují,“ uvedl. Dělnice v jeho fabrice berou měsíčně deset tisíc čistého. Víc jim dát nemůžou, protože konkurují Číňanům, a tam je pracovní síla mnohonásobně levnější.
Psali jsme:
Romům podle něj chybí pracovní návyky. „Já s tím mám zkušenosti. Za dvacet let jsem ve fabrice zaměstnal asi stovku cikánů. Asi pět opravdu kvalitně pracovalo, ale stejný počet byl odsouzen za nějaké krádeže u nás. Zbytek je schopen chodit do práce 14 dní, maximálně tři měsíce,“ upozornil. Navrhuje proto zvýšit počet hodin veřejných služeb na 100 měsíčně.
Velká část dávek jde do kapes podnikatelů
Velmi častým jevem je, že sociálně slabí lidé bydlí v nuzně vybavených ubytovnách, kde platí nehorázné sumy. Ty jdou přímo do kapes podnikatelů ze státní pokladny. „Jsem podnikatelka, využívám co mi umožňuje zákon,“ prohlásila jedna majitelka podobné ubytovny. Že v tomto směru není vše v pořádku, vidí všichni. „Ale když začneme upozorňovat, v jak špatných podmínkách a za jaké částky naši klienti bydlí, ve výsledku jim uškodíme. Přijdou i o toto bydlení,“ povzdechla si nad častým dilematem jedna z přítomných terénních sociálních pracovnic. A další přidal zážitky z praxe. „Když se objeví rodina s dětmi, tak se kolikrát o ni správci ubytoven poperou, protože jsou pro ně výhodným byznysem,“ konstatoval.
Stát dojí i města. Například Vsetín
„Zjistila jsem, že zneuživatelem dávek na bydlení jsou i města samotná. Třeba jedné početné rodině s osmi dětmi nabídl Vsetín holobyt. Platili za něj denně tisícovku. Samozřejmě peníze dostávali formou příspěvku na bydlení od státu. Šly tak vlastně do vsetínské městské kasy,“ poukázala na svoji zkušenost z terénu Daniela Cincibusová.
Nejhorší varianta – bydlení v nezkolaudovaných nemovitostech
Proč se ti lidé neseberou a nejdou bydlet jinam? Na tuto zdánlivě logickou otázku odpovídá Petra Klingerová. „Stačí když do telefonu řeknete romské jméno a v normálním domě vás neubytují,“ vysvětlila. A zmiňuje ještě horší variantu než předražené, ale oficiální ubytovny. „Někteří lidé bydlí i v nezkolaudovaných nemovitostech, nemají nájemní smlouvu, například v ústeckých Předlicích. A u nich nemohou získat příspěvek na bydlení. Přitom nájmy jsou tu nasazeny neskutečně vysoko,“ sdělila.
Psali jsme:
Existuje z tohoto začarovaného kruhu nějaká cesta ve formě systémového řešení? „Chybí definice sociálního bydlení a bytové nouze. V současné době se tajně připravuje na ministerstvu práce a sociálních věcí. Nevládní organizace bohužel nebijí dostatečně na poplach. Protože bez této definice se těchto ubytoven a nestandardních bydlení nezbavíme a represivní opatření nic nevyřeší. Protože ti lidé nebudou mít kam jít,“ vysvětlil Pospíšil.
Za tímto byznysem stojí silní hráči
Neziskové organizace však cítí bezmoc proti silným zákulisním hráčům. „Toto podnikání je velkým byznysem. Třeba v České Lípě celá sídliště patří magnátovi Radovanu Vítkovi. A to je mnohem silnější hráč než stát. Natožpak nezisková organizace s lidskoprávními názory bez jakýchkoliv prostředků,“ trpce podotkla Klingerová.
Člověk v tísni se přitom nebojí pouštět do hodně velkých témat. „Bojovali jsme s nebankovními společnostmi. Chtěli jsme zákon, díky němuž by zanikly. Ale zjistili jsme, že proti nám stojí velká síla, třeba PPF s Petrem Kellnerem. Načas jsme se proto stáhli. Posléze jsme zjistili, že můžeme trh veřejně ovlivňovat. Začali jsme dělat žebříček slušných firem a doufali, že ty neférové z trhu vymizí. Protože si u nich lidé peníze půjčovat nebudou. Podobnou cestou bychom se chtěli vydat i u bydlení. Potřebujeme vymyslet variantu, jak to udělat,“ prozradila Petra Klingerová z Člověka v tísni.
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
