Desetitisíce Bulharů demonstrovaly v posledních dnech kvůli elektřině, která výrazně zdražila kvůli podpoře zelené energie. „Někdy stačí i malý podnět. V Bulharsku to bylo radikální zvýšení ceny elektřiny, které přišlo v situaci, kdy už tam lidé žili na doraz. To vyvolalo velké bouře, protože lidé cítí jako velkou nespravedlnost, když porovnají ceny určitých komodit k ceně pracovní síly. To vyvolává obrovské napětí. A v momentě, kdy stojí za těmi cenami energií navíc cizinec, jako v tomto případě česká společnost ČEZ, je to ještě výbušnější, protože lidé mají pocit, že je jejich vláda prodala,“ vysvětlila politoložka složitost politické situace v Bulharsku, která dopadá i na českého energetického giganta, z velké části vlastněného státem.
Rekordní nezaměstnanost a zvyšování cen – současnost v Česku
Může se podobný výbuch občanské nespokojenosti objevit i v Česku? Hospodářská krize, jejíž druhá vlna drtí i Českou republiku, s sebou nese rekordní nezaměstnanost, která spolu se zvyšováním cen potravin, léků, bydlení i služeb dopadá nejen na nejchudší skupiny obyvatel, ale už i na střední vrstvy. Politická reprezentace – vláda, ale i Poslanecká sněmovna, Senát a prezident Václav Klaus – ztrácejí důvěru veřejnosti. Ve společnosti se šíří napětí a frustrace, které vede k posilování levice. Nemůže to skončit výbuchem – demonstracemi a násilím v ulicích stejně jako v Bulharsku?
Čtěte také:
Neplatí, že čím hůř se lidé mají, tím větší pravděpodobnost bouří
„Nemyslím, že by u nás bylo sociální napětí hlavním zdrojem napětí ve společnosti. Neplatí čistá rovnice, že čím hůř se budou lidé mít, tím větší bude pravděpodobnost bouří, povstání revoluce. Taková přímá situace není historicky potvrzena, vždycky záleží na tom, jestli existuje nějaký ventil, co může být podnětem,“ vysvětlila Vladimíra Dvořáková. I když připouští, že mnoho lidí, kteří žijí ze dne na den, od výplaty k výplatě, prožívají těžkou sociální situaci, je přesvědčena, že u vysokého procenta lidí pramení napětí a naštvání spíš ze stavu společnosti, korupce, neprofesionality.
„Lidem vadí, když ve významných funkcích sedí lidé, kteří mají vysoké platy, ale přitom nejsou schopni říci jednu souvislou větu. Nebo když se objeví v televizi politik, který toho pravděpodobně vypil trochu víc. Takové věci vyvolávají větší nespokojenost než nějaké jednorázové zdražování, protože nejsme v situaci jako Bulharsko, kde skutečně v devadesátých letech zažili přímo bídu a hlad. Tehdy musela nastoupit mezinárodní pomoc, humanitární organizace musely poskytovat prostředky na přežití, rozdávaly polévku chudým přímo na ulici,“ konstatuje profesorka Dvořáková.
Bulhaři mají tento obraz v živé paměti a obávají se, že se mohou znovu ocitnout v tak tíživé situaci, že nebudou mít co jíst. „Když se člověk podívá na rating Nečasova kabinetu, tak je vidět, že česká vláda má skutečně velmi malou podporu veřejnosti. Ale myslím si, že ta sociální situace není u nás ještě tak vyhrocená jako v Bulharsku,“ potvrdil podobný názor ParlamentnímListům.cz i sociolog Ivan Gabal.
Českou veřejnost popudila prezidentská amnestie
Co podle politoložky i sociologa nejvíce v posledních týdnech rozlítilo českou veřejnost, byla novoroční prezidentská amnestie. A protože se v české společnosti vzedmula občanská nespokojenost v minulosti často spíš kvůli nesvobodě či křivdě než kvůli tíživým životním podmínkám, mohla být amnestie podobným spouštěčem. „Ještě jedna amnestie a může to být,“ říká Ivan Gabal.
-
VÍCE K TÉMATU: Amnestie
Společnost by měla mít elementární důvěru ve spravedlnost
Profesorka Dvořáková potvrzuje, že příčinou povstání nebo revoluce nebyl nikdy čistě sociální požadavek. „Lidé mohli být nespokojeni se svým stavem, osudem, ale sociálno nebylo úplně to nejdůležitější a hlavní, i když očekávání, že lidé zlepší svůj život, je při těch protestech vždycky přítomno. Ale málokdy v dějinách proběhly revoluce vysloveně kvůli zoufalému stavu společnosti, kvůli složité životní situaci lidí,“ objasňuje politoložka. Proto podle ní mohla být podobným spouštěčem masových protestů silně vnímaná prezidentská amnestie.
„Občanské organizace uvažovaly, jestli svolat masové protesty, protože amnestie vyvolala obrovské napětí. Je zajímavé, že na amnestii reagovali lidi ze všech možných sociálních skupin, od lidí se základním vzděláním až po vysokoškolské profesory. Rozšířil se celkový pocit, že se tu hraje hrozně špinavá hra, se se zruší stíhání lidí, kteří rozkradli majetky a okradli spoustu lidí. A poškození budou mít ztížené podmínky, aby se k náhradě škody vůbec dostali. Taková nespravedlnost může vyvolávat obrovské napětí, větší než bezprostřední ohrožení finanční situace,“ uvedla Vladimíra Dvořáková. Je podle ní nesmírně důležité, aby ve společnosti byla alespoň elementární důvěra ve spravedlnost, amnestie důvěru v právo však značně narušila.
Prezidentská volba utlumila protesty proti amnestii
A proč nakonec amnestie nevedla k masovým protestům v ulicích? „Amnestie bezprostředně po vyhlášení takovou bouři nevyvolávala, protože lidé nevěděli, jaké případy do ní spadnou, že bude tak hrůzná. Ale pak protesty narůstaly, objevila se kritika v médiích, na sociálních sítích, ale prezidentská volba to trochu utlumila, vnesla do společnosti trochu jiné téma, lidé se mobilizovali kvůli jiné věci. Ale kdyby toho nebylo, možná by reakce na amnestii byla bouřlivější,“ prohlásila politoložka. Důkazem je podle ní i to, že téma amnestie rezonuje ještě dva měsíce od jejího vyhlášení.
Napětí u nás je silné, problémy se neřeší
Za jakých okolností mohou tedy v Česku vyjít lidé do ulic? „Půda je připravena, napětí je poměrně dost silné, problémy se neřeší, vzedmutí emocí může přijít kdykoli, stačí nějaký impuls, poslední kapka,“ varuje profesorka Dvořáková. „Když si vezmeme arabské jaro….Začalo tím, že se v Egyptě někdo upálil. Přitom jindy a jinde se lidé upalovali, a nic se nedělo. Proto není možné dopředu s jistotou říci, že v určitém momentě může jistá akce vyvolat ostrou reakci,“ vysvětlila.
Nebezpečné jsou protesty bez vůdce
Nebezpečné nejsou podle politoložky Dvořákové demonstrace proti daním, nezaměstnanosti, zákoníku práce, které organizují třeba odbory. „To není takový problém, i když jsou masové. Je to nebezpečné pro vládu, ale ne pro režim. Do zcela jiné roviny se protesty dostávají v momentě, kdy napětí najednou bouchne, kdy se ani neví, kdo je vůdce, organizátor protestů. Jde o čistou nespokojenost, frustraci. To se nejhůř odhaduje a také je to nejnebezpečnější pro každý režim,“ dodává. Pak je prý málokdy výsledek pozitivní, většinou to končí ještě něčím mnohem horším.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
