Znalecký ústav Národní galerie v Praze podrobil komplexnímu reviznímu znaleckému zkoumání již tři z obrazů označených v této kauze za falzifikáty s výsledkem, že se jedná o originální díla. PL o tom informovaly několikrát.

Poté, co byl zrušen odsuzující rozsudek soudkyně Ivy Říhové, byla celá věc Vrchním soudem v Praze vrácena k dalšímu projednání. Vrchní soud v předmětné věci vyjádřil nedůvěru vůči znaleckým posudkům znalce Pavliňáka, kdy nepravdivost jeho závěrů byla potvrzena už dvěma revizními posudky Národní galerie, a také vůči závěrům všech znalců, kteří označovali díla za falzifikáty použitím stejné pouze optické metody (znalec se podívá na obraz a rozhodne, jestli se mu zdá být originální či nikoliv). Dle usnesení vrchního soudu se tedy vždy jedná do značné míry pouze o subjektivní vnímání daného znalce.

Z těchto důvodů vrchní soud nařídil tomu krajskému vypracování revizních znaleckých posudků znaleckým ústavem, který je k jejich vypracování v potřebné míře vybaven jak po stránce odborné, tak po stránce personální i technické. Tím je například zmíněná Národní galerie v Praze. Pokud ovšem krajský soud není schopen revizní posudky (podle § 110 odst. 1 TŘ) takovým znaleckým ústavem provést, má postupovat dle zásady in dubio pro reo a rozhodnout v prospěch obžalovaných.