Zajímá mne, jak se z pohledu bezpečnostního analytika díváte na útok na číšníka v centru Prahy, jehož strůjce policie zadržela na letišti. Jak hodnotíte zásah policistů?
Z pohledu bezpečnostního existuje konsekvence i v oblasti volného působení a volného šíření pohybu občanů, kteří jsou sice Holanďané, ale na první pohled nejsou Holanďané. Když to vezmu po stránce bezpečnosti, je podstatné, že byli zadrženi. Pokud jsem tomu rozuměl, útočníci zmizeli z hotelu, kde byli ubytování, protože věděli, že po nich jde policie, a snažili se odletět linkou, na niž měli koupenou letenku. Skutečnost, že se jim to nepovedlo, je spíše záležitost bdělé veřejnosti než rozpoznávacího kamerového systému na letišti, o jehož přítomnosti celkem reálně pochybuji.
Jaký trest by byl odpovídající?
Podle mě by měli být trestáni jako každý jiný občan České republiky, protože trestný čin spáchali na území České republiky, a měli by tedy být postiženi podle zákonů České republiky, což odpovídá mezinárodním smlouvám.
Proč pochybujete o přítomnosti rozpoznávacího kamerového systému na letišti?
Celý incident vyvolal debatu a kritiku svědků, kteří napadení přihlíželi, a nezasáhli. Jak měli správně zareagovat?
Za prvé, když sedíte u kafe a někdo se začne prát, nevíte, o co se jedná. Žádat mocným hlasem, aby se občané rozešli, pokud není přítomný policista mimo službu, není namístě. Navíc, jak může řadový občan zasáhnout, když si v takovém případě koleduje, že dostane přes hubu? Něco jiného by byl útok zbraní. Spíše se jedná o to, že měli volat policii. Zaujala mne však informace, že všichni ti fešáci byli trénovaní. Pokud bych je bral jako průzkumnou jednotku Islámského státu, tak jsou dobře připraveni.
Jak se v souvislosti s napadením díváte na dohady o držení zbraní. Je tohle jeden z případů, který svědčí o tom, že možnost ozbrojit se by lidé za určitých podmínek daných zákonem měli mít?
Tento případ to není. Nebyl důvod zbraň vytahovat v tom smyslu, že když někoho mlátí po hubě, člověk netuší, co se vlastně děje, a za druhé jen blbec může vytahovat zbraň a mávat s ní ve vzduchu. Je možné, že někteří lidé kolem zbraň měli, ale za této situace by každého, kdo prošel školením, nenapadlo zbraň tahat. V Čechách jsou lidé dobře vytrénovaní. Jak říká náš instruktor: zbraň si vezměte jen tehdy, když jste si téměř jisti, že ji budete potřebovat. Když už ji máte s sebou, buďte připraveni ji použít, a když už ji vytáhnete, vaši protivníci si musí být jistí, že ji použijete. To je moment, kdy vytáhnout zbraň. Avšak v centru Prahy by měla být policie do několika minut, koneckonců mají kamery a vidí je. Předpokládám, že ji někdo volal.
Jaká je vaše zkušenost? Dokáže být a je policie na místě, kde je jí třeba, do několika minut?
Není to tak. Zkušenost je taková, že policie – samozřejmě kluky na ulici znám, rozumím jim, beru je, ale i přesto pak zjistíte, že vás hlídka vyfotila před cedulí obce s tvrzením, že i kdybyste brzdil, stejně byste jel 64 kilometrů za hodinu. I takovou veselou příhodu jsem zažil s policisty. Podstatné je, že oni nemohou být všude a jsou hodnocení nikoliv podle vyřešených problémů, ale podle vybraných pokut. Dokonce mezi sebou soutěží okresní a krajští náčelníci. Vím, že konkrétně v Brně když zavolají hlídkovému vozu kód ohrožení zdraví a života a hlídka má rozdělané pokutové řízení, dispečer hledá jiné vozidlo. To je hrozné, ale jde o věc šéfa policie, nikoliv policistů. Hodnocení podle pokut je dědictví dané z minula. Navíc množství policistů je poddimenzováno. Narovinu. Když se mě ptal kamarád, proč nosím pistoli, odpověděl jsem: protože policistu neunesu.
Před pár týdny soud poslal do vazby šestici cizinců, kteří znásilnili turistku v hotelovém pokoji v centru Prahy. Přibývá takových případů?
Abych pravdu řekl, nevím, neznám statistiky z pozadí. Ale uvědomuji si, že tyto věci se dříve na veřejnosti neobjevovaly. Tedy, že by vytrénovaní boxeři zmlátili číšníka v centru Prahy v pravé poledne, nebo znásilnili turistku v hotelovém pokoji, to nebývalo. Jsou věci, které se začínají objevovat. Takže spíše vidím průvodní jevy toho, co tu dříve nebylo. Například v Austrálii mají problém, protože objevili bakteriální nemoc, která tam dříve nebyla. Napadá svaly, rozežere třeba polovinu ruky, pokud si jí nevšimnete, a je konkrétně dána tím, že přijela s přistěhovalci z Afriky a v Austrálii se bakterii začalo dařit. Netušíme, co může přijít z Afriky, a patří to mezi věci, o kterých se nemluví. I v Evropě se objevuje malárie a další choroby. Jedná se o širší problém bezpečnosti a některé projevy už tady skutečně máme. Tenhle případ není jediný. Vzpomeňme na minulý Ramadán a záběr z kamer, kdy vytrénovaní Holanďané napadli na ulici podnapilého člověka a málem ho zabili.
Může za to všechno pouze migrace?
Ony se takové případy děly, ale byly v rodině, například jak skupina nepřizpůsobivých občanů napadla manželský pár, když se vracel z kina. Teď se začínají objevovat zvenčí, mlácení lidí na ulici je obvyklé v Holandsku, Belgii, kde si někoho vyberou a dostane přes držku. Nebyli jsme na to zvyklí a jsou za tím činy lidí, kteří sem vklouzávají odněkud.
Takové problémy se objevují u nás, ale mnohem markantnější jsou v jiných zemích Evropy, jako je Francie, severské země, Německo, Itálie a další. Obáváte se, že bychom se mohli dostat do podobné situace?
Naprosto jednoznačně, do té se dostaneme. Nejsme výjimka, máme otevřené hranice, žádné interní opatření, nepojmenováváme problémy. Sedm Holanďanů zmlátilo někoho uprostřed Prahy, a my řekneme, že je to běžné? Pak na den zmizí, nikdo neví kam, oni to neřekli a neřeknou a hotovo dvacet. To je zajímavá myšlenka, kde byli celý den? Existují možnosti, že tu mají základny. Co my víme, co se děje u Teplic, u hranic s Německem, kde jsou území s postavenými domy, v nichž nikdo nežije? Čili se dějí věci, které nemáme pod kontrolou jako Česká republika a nikdo s námi situaci nekonzultuje. My jako Česká republika nereagujeme. Naše politické vedení se nestará o nás jako občany. Bezpečnost je jim ukradená.
Co by měl být krok číslo jedna?
Začít konečně pojmenovávat věci pravými jmény, což znamená rizika migrace. Kolik je na našem území migrantů, jaká jsou cestovní rizika jejich skupiny, pojďme se bavit o islámu, radikálech, kteří se zde objevují, pojďme se bavit o tom, že přes naše území se dějí transfery zbraní, které nejsou nějak legální, nebo pololegální, ale nikdo o nich neví. Na to upozorňovaly i zpravodajské služby. Pojďme se bavit o kontrolách na hranicích, přípravě systému, abychom mohli migranty kontrolovat a nejen mluvit. Postavit deset lidí na přechod a přejezd neznamená kontrolu hranic, zadem projede kdokoliv a nevíte o něm. Mějme přehled i mimo přechody.
A je potřeba začít měnit i přístup občanů, kteří si musejí uvědomovat odpovědnost za bezpečnost státu. Ochranou není pouze profesionální armáda a policie, ale občané by se měli na své bezpečnosti podílet – nejen vlastnictvím zbraně, ale i zkušenostním výcvikem. Bezpečnost je vždy smlouva mezi státem a občany. Stát se stará o to, aby bylo čím se bránit, čím se chránit, a občané se starají, aby byli v případě potřeby nápomocní. To jsou nezbytné věci.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
