Co s tím? Pavlínu v řízení o exekuci zastupuje advokátka projektu nazvaného Děti bez dluhů Alena Vlachová. Mimo jiné se snaží dosáhnout zrušení původních nalézacích rozhodnutí, aby se její dluh co nejvíce snížil. Jak je tedy jasné - cílem tohoto projektu je podniknout všechny potřebné kroky směřující k oddlužení dětí a zabránění výkonu exekuce.
Ano, mnozí se teď určitě zeptají, jak je možné, že děti mají dluhy, za které nemohou? Nejde jen o děti z dětských domovů, jako je tomu u Pavlíny, ale přesto jich je nejvíc. Děti vyrůstající v dětských domovech totiž mají hlášeno trvalé bydliště podle trvalého bydliště své biologické matky. A to znamená většinou v místě, kde se dítě prakticky nevyskytuje, často dokonce kde ani nikdy nebylo.
Obce dodržují zákon, zatímco na dítě a jeho skromný majetek číhá exekutor
„Jejich domovským obcím to však nebrání v tom, aby dětem vyměřily dlužnou částku za komunální odpad, který v místě trvalého bydliště zjevně neprodukují. Rodiče dětí za ně tyto poplatky samozřejmě neplatí, a tak dluh v průběhu let narůstá. Nakonec obec předá věc exekutorovi, který si k existujícímu dluhu připočte nemalý poplatek. Tak může velice lehce nastat situace, že se dítě stane účastníkem exekučního řízení. To vše zdánlivě v souladu s platnou zákonnou úpravou. Dítě se často o tomto faktu ani včas nedozví, protože veškerá korespondence je adresována rodičům dítěte, kteří zůstávají zákonnými zástupci dětí,“ popsala ParlamentnímListům.cz realitu advokátka Alena Vlachová z advokátní kanceláře VEPŘEK CASKA VLACHOVÁ..
Psali jsme:
Jisté tak je, že mladý člověk pak může snadno přijít i o to málo, co při vstupu do samostatného života dostane. Či dokonce začínat už tak složitou etapu svého života s dluhem. „Zní to neuvěřitelně, ale bohužel je to celkem častý případ,“ poznamenala k tomu Vlachová. Ta poskytuje bezplatnou péči právě takovým dětem, ve svém volném čase. Začala s tím před dvěma lety. Jak dodala, usiluje též proto o dosažení změny zákona o místních poplatcích, aby v budoucnu k podobným kauzám nedocházelo.
Dopravní podniky vymáhají daleko tučnější částky. Hrozba je z jejich strany vyšší
I tak by situace ale ještě nebyla zcela vyhraná. K obdobným jevům totiž dochází také při vymáhání dluhů od dopravních podniků. Rodič za nezletilé dítě nezaplatí řádné jízdné a dopravní podnik potom dluh vymáhá přímo po dítěti. Dítě se ale vůbec nedozví, že je účastníkem řízení a za nějaký čas už je proti němu vedena exekuce.
Psali jsme:
To dokazuje i příběh devatenáctileté Zdeňky, který byl zveřejněn na stránkách projektu Děti bez dluhů. Od svých 13 let žila v dětském domově. Dosud chodí na střední školu a nemá žádný majetek. Po odchodu z dětského domova žije u obyčejných hodných lidí, rodičů své kamarádky, kteří ji nechali bydlet ve svém bytě a starají se o ni. Jenomže jednoho dne do jejich bytu přišel exekutor a chtěl jim sebrat jejich věci. Vymáhá totiž od Zdeňky celkem 56 000 korun jako dluh vzniklý za to, že jako dítě ji třikrát chytil revizor při jízdě načerno. I v tomto případě se snaží Alena Vlachová Zdeňce pomoci snížit její dluh tak, aby již na startu svého života jím nebyla paralyzovaná, a odkazuje na další příběh, se kterým se snaží pomáhat.
Dítě jelo s rodičem bez jízdenky, přesto bylo nakonec odsouzené za dluh
Dítěti bylo sedm let, jelo s matkou autobusem bez jízdenky a chytil je revizor. Oba dostali pokutu a soud odsoudil každého z nich zvlášť. Chlapce tedyv době, kdy mu bylo devět let, s tím, že je povinen zaplatit 1 000 korun plus 8 500 korun za náklady řízení. V odůvodnění je pak mimo jiné napsáno, že totožnost žalovaného byla zjištěna z občanského průkazu matky. Soudkyně plzeňského okresního soudu tedy musela vědět, že odsuzuje malé dítě, a nepřipadalo jí na tom nic zvláštního. (Příběh je zveřejněný na webu Děti bez dluhů.) Tento případ naštěstí skončil dobře, protože plzeňský dopravní podnik dítěti dluh nakonec prominul.
Psali jsme:
Jak Alena Vlachová podotýká, děti nejezdí načerno jen se svými rodiči, ale i samy. Má tak případy deseti až dvanáctiletých dětí, které bydlely ve velkých městech a do školy dojížděly autobusem. Doma mnohdy nedostávaly ani pořádně najíst, natož peníze na jízdné, tak jednoduše jezdily načerno. Dneska čelí exekucím.
Bylo by lepší, kdyby se dítě nedopravovalo do školy, když nemá na jízdenku?
„A vy jim dneska vlastně máte asi říct, že mnohem lepší by bylo, kdyby chodily za školu a zůstávaly doma, protože tím by si alespoň nepřivodily současné až statisícové dluhy. Dokonce i Ústavní soud už několikrát rozhodl, že děti v tomto věku jsou dostatečně způsobilé uvědomovat si následky jízdy načerno a že tedy tyto následky musí nést. Žádný ze soudců, exekutorů ani advokátů vymahačských firem, se kterými jsem o tom hovořila, mi zatím nebyl schopný vysvětlit, co má dítě v takové situaci dělat? Má kontrolovat svou matku, zda-li mu koupila jízdenku? A pokud ne, tak jí z tramvaje okamžitě utéct? Co má dělat desetileté dítě, které potřebuje jet do školy a peníze na jízdné doma nedostalo? Má snad vědět, že v případě nouze se má obrátit na sociální úřad a tam se domáhat ochrany?“ pokládá otázky Aleny Vlachová. Zdůrazňuje pak mimo jiné například to, že zajímavé je, jak se k dluhům dětí stavějí věřitelé.
Někdy věřitelé ustoupí, jindy ani o píď
„Je to velice individiuální. Někteří jsou vstřícní, jiní naprosto nekompromisní. Do té první kategorie patří Dopravní podnik v Plzni, který po našem jednání dluhy dítěti prominul. Stejně dobrou zkušenost mám i s plzeňským advokátem Tomášem Tomšíčkem, který zastupuje inkasní společnost, jež dluhy odkoupila. Také on vyšel maximálně vstříc. Na druhou stranu negativní zkušenost mám s Dopravním podnikem v Pardubicích. Ten přeprodával dluhy jisté inkasní společnosti, ve které v té době figuroval nechvalně známý exekutor Jozef Višváder, který je podle veřejně dostupných zdrojů v současnosti ve vězení za zpronevěru 80 milionů korun. S takovým člověkem obchoduje Dopravní podnik v Pardubicích. Právní zástupce této inkasní společnosti na mou žádost o prominutí dluhů dětem z dětského domova ani neodpověděl,“ popsala ParlamentnímListům.cz Vlachová.
Psali jsme:
Představu toho, jakým směrem by mohla přijít legislativní náprava, ale tato advokátka má. Podle ní by soud měl především u nezletilých dlužníků zjišťovat okolnosti, aby věděl, za jaké situace k dluhu došlo. Na základě toho určit, zda vůbec může dítě za takový dluh odpovídat.
Případů, nad kterými zůstává rozum stát, je však daleko více. A advokátka Alena Vlachová jich dokáže vyjmenovat hned několik. V jednom z rozhovorů, které zveřejňuje iniciativa Děti bez dluhů i na svých facebookových stránkách, uvedla i další otřesný případ toho, co se v dluhovém byznysu u nás může dít.
Dluh z doby, kdy dítěti byly dva až tři roky? I to se stává... A obec nemůže jinak
„Mám případ, kdy město Prostějov prostřednictvím advokáta vymáhalo po čtrnáctiletém dítěti 550 korun za poplatky za odvoz odpadu z doby, kdy té dívce byly dva až tři roky. Ten sepsal exekuční návrh a exekutorka, ke které se dluh dostal, dívce zablokovala účet se sirotčím důchodem. Za vymožení těch 550 korun chtěla navíc skoro 10 000 pro sebe a dotyčného advokáta,“ popsala Alena Vlachová.
Psali jsme:
Partnerem projektu Děti bez dluhů je obecně prospěšná společnost Dejme dětem šanci. Je to proto, že hodně potřebných dětí se rekrutuje z dětských domovů, se kterými má tento občanský spolek navázánu spolupráci. V rámci projektu nabízí spolupracujícím dětským domovům i dětem samotným konzultace týkající se problémů s dluhy za komunální odpad, případně od dopravních podniků a pomoc s jejich řešením.
Vždy je v první řadě usilováno o řešení právní cestou. Až když selžou všechny ostatní možnosti a dítěti bezprostředně hrozí exekuce, přistupuje se k oddlužení dítěte, tj. zaplacení jeho dluhů z peněz poskytnutých za tímto účelem dárci.
Malá legislativní mezera a megabyznys s dluhy dostal zelenou?
ParlamentníListy.cz již v minulosti mnohokrát informovaly o tom, kolik lidských tragédií za sebou způsob exekucí uplatňovaný v Česku má. U dětí je to ještě horší, poněvadž jsou dluhem (který přitom vznikl z malé částky) handicapovány hned na počátku svého vstupu do života. Pokud nemají zázemí a oporu, nemají šanci se dostat do normálního života a hrozí jim sociální vyloučení včetně všech dalších jevů, které s tím souvisí. Přitom na počátku je „malá" legislativní nedořešenost. Ta ale dovolí, aby ji tuzemský dluhový byznys uměl náležitě využít ve svůj prospěch.
Psali jsme:
V Česku je podle údajů uvedených v médiích (původní zdroj se však nedaří dohledat, pozn. red.) prý až 150 000 mladistvých dlužníků. Díky projektu Děti bez dluhů se podařilo zbavit děti dluhů v hodnotě přibližně 450 000 korun. Ze zvláštního účtu, jenž spravuje obecně prospěšná společnost Dejme dětem šanci, lze platit i dluhy dětí, které už nelze vyřešit jinak. Jak je ale na zdejších webových stránkách uvedeno, zatím bylo potřeba jen necelých 3 000 korun na oddlužení dvou dětí, u kterých už nebylo možné zasáhnout právní cestou.
Zcela oddlužených dětí má na svém kontě Alena Vlachová 13, dalších přibližně 20 dětí na úplné oddlužení ještě čeká.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová
