„Tvrdíte, že si budete vybírat pouze vzdělané a schopné uprchlíky. Nebudou tihle lidé ale potřeba ve svých domovských zemích? Jak budou tyhle země vypadat, když v nich zůstanou jen negramoti? Není řešením dočasný azyl?“ ptal se jeden z čtenářů.
„Máte pravdu, to je ideální řešení. Zpět se vrací malé procento azylantů. Buď se nemají kam vrátit, nebo už zůstanou kvůli dětem a práci,“ souhlasil Bělobrádek.
„Po své touze omlouvat se za odsun jste pro mne přestal být pravým Čechem. To jako má znamenat, že s řáděním henleinovců souhlasíte? Moji prarodiče byli vyhnáni ze svého vlastního statku a museli válku přežít hlouběji v protektorátu, prastrýc přežil koncentrační tábor. S vypálením Lidic a Ležáků vy asi také souhlasíte, že? I když vlastně odsun neměl být, český lid je tu měl všechny zlynčovat, odsun to byla hlavně jejich záchrana,“ opřel se do Bělobrádka jeden ze čtenářů.
„Mýlíte se, za odsun jsem se neomluvil. S řáděním HENLEINOVCŮ NESOUHLASÍM. Nevím, kde jste na takovou hloupost přišel. V Haló novinách? V Ležákách jsem opět byl i letos a položil jsem tam věnec. Jde o to, že lynč být neměl. Jak prosté, Watsone!“ vysvětlil Bělobrádek.
„Oslovení pane nemůžu použít, protože si ho nezasloužíte. Se zájmem jsem si přečetl vaše odpovědi na dotazy a spíš by nejen na vás, ale na celou členskou základnu patřil název ‚chameleoni‘. Když máte tak bohulibé zásady a dobrou paměť, proč jste po roce 1948 byli plnohodnotnými členy Národní fronty a aktivně se zapojovali do plnění usnesení sjezdů KSČ? Teď na vše plivete oheň. Podlézáte těm, kteří nás v roce 1939 zradili, ba dokonce těm, kteří lidi této naší republiky považovali za méněcennou rasu a chtěli nás vyhladit. Takže teď, když se k nám nahrnou islámští radikálové, vstoupíte do koalice s nimi? No ochraňuj nás Bůh před vámi a vaší stranou,“ vytahoval historii jeden ze čtenářů.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: spa