Je vám vedro? Bude hůř: Bude to kruté. Připravte se, jinak všechno klekne. Počasí nás přinutí předělat celé Česko

Před deseti lety jste napsal text Jak přežít budoucnost – paranoidní klimatický scénář pro individuální stavebníky a občany o velkých rizicích spojených se změnami klimatu, hrozbou obřích teplotních výkyvů, živelných katastrof apod. s tím, že na nic z toho není stát a občané připraveni. Dnes jsme v situaci, kdy přestáváme znát jaro a podzim. Mráz přechází skokem do teplot kolem 20 stupňů a letní vedra zase v podzimních měsících padají k teplotám blízkým nule. Přichází to, na co jste tehdy upozorňoval?

Přichází část tehdy předvídatelných výkyvů. Víte, já před deseti lety hlavně chtěl, aby čtenáři nevnímali pojem „globální oteplování“ jen abstraktně jako pouze pohyb teplot nahoru o dva stupně, spojený kdesi daleko s táním ledu, potápěním exotického ostrůvku a zvedáním hladin oceánu o milimetry, ale jako komplexní jev destabilizace cyklických souvztažností, ze kterého jsme prozatím poznali jen jeho dva projevy: lokální přívalový déšť a na něj navázané povodně a růst teplot na jaře tak, jak ho zažíváme nyní. Předem musím říci, že nejsem klima alarmista. Nemyslím si, že za změny můžeme výhradně my a že je ovlivníme, když přestaneme kouřit, prdět nebo dýchat. Fyzikální jevy provázející činnost Slunce, Měsíce a interakce sluneční soustavy na tektonickou stabilitu planety jakož i další proměnné, zejména albedo jednotlivých částí atmosféry v různém spektru záření je daleko významnější… než člověk.

Fotogalerie: - Přehlídka moci

Den ruského námořnictva v Sevastopolu na Krymu

Pravdou je, že to, co naši předkové znali jako standardní jaro, léto, podzim a zimu, se mění. Pravdou je, že lokální pohyby atmosféry, které přinášely lokální srážky, mizí. Jsou nahrazovány globálními pohyby z horních vrstev atmosféry, přinášejícími obrovské srážkové vlny pro celý kontinent. Lokální extrémy 200 mm srážek za den byly dříve nemyslitelné. Pravdou je, že ač jsme svědky změn, nereagujeme.

Anketa

Je slušné doufat, že Miloš Zeman brzy umře?

Ano, Zeman je hrozný prezident

Ne, není to slušné

92%

hlasovalo: 17577 lidí

Znovu a stále je třeba apelovat na technická opatření na zadržování vody v krajině – ne jen meandry, suché poldry a lužní bažinaté lesy, ale přehrady a vodní nádrže, kdekoliv to jde. Voda je a bude náš nejcennější veřejný majetek. Bude vzácnější než zlato. Nejen na pití, ale na závlahu i na chlazení jaderných elektráren.

Černé prognózy, že dochází k posunu subtropického pásma na sever, se čas od času objeví, ale nikdo tomu příliš nevěnuje pozornost. Experti takové scénáře měli už dávno a stejně tak vlády, ale nikdo dosud nic nedělal, nikdo se na to systematicky nechystá. Nebo se pletu?

O posunu severního mírného klimatického pásma na sever popularizátoři vědy píší už od šedesátých let, zejména v souvislosti s desertifikací severní Afriky a Blízkého východu a rozšířením Sahary. Vyhrožovali tím kdysi i Ukrajině, obilnici RVHP.

Že nikdo dosud nic nedělal, se mýlíte. Jeden z pokusů zastavit nevyhnutelné se provedl za cenu obrovských investic přes 30 miliard dolarů. Muammar Kaddáfí nechal saharským vodovodem, nazývaným Great Man-Made River, přivést vodu do pouště. Nejdelší zavlažovací systém na světě, zapsaný v roce 2008 do Guinessovy knihy rekordů, do pouštní země potrubím v neskutečné délce 3 500 kilometrů přiváděl přes 6,5 milionu kubíků vody denně z 1 300 studní, čtyř podzemních jezer takzvané nubijské pískovcové zvodně na Sahaře, kde byly nalezeny zásoby fosilní vody z doby ledové. Libye realizovala projekt bez finanční podpory velkých zemí nebo rdousících půjček od Světové banky. Projekt, který umožnil zemědělskou činnost a měl umožnit potravinovou nezávislost, ukončilo v roce 2011 americké „humanitární“ bombardování.

Stovky projektů se pokoušely o regulaci počasí. Lokálně i globálně. Neúspěšně, nepovažujeme-li za regulaci počasí rozehnání jedné bouřky radarem.

Španělský vynálezce Antonio Ibanez Alba prohlašoval, že vyvinul umělý strom, který, jak říká, je schopen přetvářet poušť v zelenou krajinu během 10 let. Libyjská vláda investovala do tohoto projektu v letech 1980–1990 téměř miliardu dolarů (než pochopila, že to byl podvod). Jako jediné úspěšné se ukázalo znovuzalesňování. V Číně bylo takto vysazeno téměř 66 miliard stromů. Klimatické inženýrství je prolezlé podvodníky a blázny. Ti, kteří například vymýšlejí způsoby odstranění skleníkových plynů z atmosféry jejich kondenzací a napěchováním pod zem, nevzali do ruky kalkulačku. Jednou ze dvou hlavních možnosti – jak reagovat na rizika změn klimatu – je řízení dopadu slunečního záření zvýšením planetového albeda. Tvrdí se, že 2% zvýšení albeda by snížilo zhruba na polovinu účinek zdvojnásobení CO2. Ale pak vybuchne na Islandu sopka a dozvíme se, že množství skleníkových plynů v atmosféře přesáhlo pětileté úsilí celého světa. Albedo se změní, aniž chceme – spadem černého popílku po celé severní polokouli. A vlivem slunečního záření, dopadajícího na černý popílek se povrch severní polokoule otepluje a mění se proudění atmosféry. Několik takových ryze přírodních událostí nám ukáže, jak malí jsme my a jak málo zmůžeme.

Na základě čeho všeho lze soudit, že se prognózy posunu klimatického pásma budou skutečně naplňovat a nejde třeba jen o krátkodobý výkyv z normálu?

Netuším. Evropští a američtí klimatologové v tom slavném klimatickém panelu hovoří o zvyšování teplot, ruští hovoří o ochlazování, a dokonce o malé době ledové. Například klimatolog z observatoře Pulkovo Habibullo Abdusamatov. Nebo akademik Robert Iskanderovich Nigmatulin, ředitel Institutu oceánologie.

Pravdu nemusí mít nikdo, pravdu mohou mít oba tábory. Přiznejme si, že neznáme příčiny, neznáme mechanismus změn, jejich provázanost a neumíme předvídat důsledky. Oxid uhličitý se uvolňuje přirozeně z přírodních systémů – asi 100 miliard tun ročně, stejné množství se recykluje zpět jako potravina zelené hmoty, okysličení oceánu. Nerovnováhy výměny mohou nastat v důsledku přírodních systémů spíše než v důsledku vlivu člověka. Přestaneme lovit ryby? Hmotnost oceánu je třistakrát větší než hmotnost vzduchu planety a jeho tepelná kapacita je větší více než tisíckrát. Oceán je hlavní absorbent skleníkových plynů, v něm rozpuštěného oxidu uhličitého je padesátkrát větší objem než v atmosféře… Přiznejme si, že o mechanismech pohybu vodních hmot oceánu nevíme nic. O Golfském proudu nevíme nic.

Záření Slunce v perigeu a apogeu se liší asi o 7 %. Kolik to reprezentuje gigajoulů?

Jaký je mechanismus vzniku a průběhu blesků? Jak elektřina při kondenzaci vodních par na prachových částečkách vzniká, ale především za jakých podmínek dochází k jejímu hromadění a uvolňování? Nevíme… Energie jedné bouřky by ale mohla napájet celá města. Tato energie se vybíjí. Co je normální počasí? Poledních pět set let? Sto let? Deset let? Víme pouze na základě empirických dat, že navzájem provázané cykly času, teplot a srážek se rozkymácely. Jejich výkyvy mohou mít nečekanou podobu. Od extrémních srážek v zimě po extrémní podobu tání na jaře, absenci vody v hlubších vrstvách půdy, extrémní projevy atmosférické elektřiny.

Jak je to se spolehlivostí všech sítí a jejich připraveností na extrémní podmínky, na které jsme nebyli zvyklí? Elektrické vedení, bleskosvody a samozřejmě internet, wifi a mobilní sítě. Nakolik je v současné době v našem prostředí toto všechno připraveno na dramatické změny klimatu, možný kolaps a zpětné uvedení do provozu?

Víte, většinu sítí už dlouho staví a provozuje komerční sektor dle podmínek kapitalismu – jeho základní podmínkou je minimalizace nákladů a maximalizace zisku. Ve středověku se strategické stavby panovníka stavěly z kamene. Vydržely obléhání barbarů a přežily dodnes. Před sto lety se důležité stavby stavěly jako strategické vládní projekty. Bez ohledu na náklady, s přihlédnutím k povaze nutné služby. Mimo rozvoje a standardních válečných zátěží se před padesáti lety počítalo i s takovými nestandardy jako jadernou válkou. Kapitalismus dneška už takto neuvažuje. A proto je většina sítí poddimenzovaná a zranitelná. Podívejte se na internet. Jeho základní topologie byla pavučinová. Všechny body se propojovaly se všemi. Aby se minimalizovala možnost nedoručení zprávy adresátovi v případě zásahu uzlu jadernou hlavicí... Dnes v době vlády korporací je topologie v zásadě hvězdicovitá, respektive propojuje hvězdice. Alternativních tras je málo. Je to neekonomické. Armáda si svoje sítě buduje izolovaně a univerzity „zcivilněly“.

Co všechno by to mohlo způsobit? Pouhá představa, že se na den v celé zemi zhroutí internet, je jako z nejtemnějšího amerického katastrofického filmu.

Ale neblázněte. Kritická infrastruktura má vedení mimo civilní sítě. A jestli vy se nespojíte s vaší poštovní schránkou či spadne Facebook, je z hlediska společnosti minimální problém.

Horší by byl energetický blackout. To pak klekne veškerá telekomunikace do několika hodin, protože se vyčerpají baterie UPS zdrojů ústředen, ale klekne také chlazení potravin v prodejnách a bytech, klekne ovládání plynových kotlů, kleknou čerpadla pitné vody, tlaková čerpadla kanalizace, klekne dopravní systém vlaků, metra, zavzdušnění tunelů, jako je na příklad v tunelu Blanka. Nepoužitelné budou nemocnice a tisíce vlaků zůstanou na kolejích. Uhelných či naftových lokomotiv jako alternativ je minimum. Nevzlétnou civilní letadla, protože proud nebudou mít radary ani věž. Vojenské spoje a logistika nebudou stačit, neboť už dávno nemáme masivní infrastrukturu armády, ale pouze pár žoldáckých jednotek. Dokonce jsme zlikvidovali ženijní jednotky, takže armáda nemá vyprošťovací tanky a pontonové mosty.

Mimochodem, jak je to se stavebními normami? Dnešní budovy se staví zcela jinak než před lety, hodně se používá kombinace železa a betonu. Odpovídají tyto normy hrozícím změnám? Počítají s tím stavební společnosti, pojišťovny nebo i stát?

Stavební normy se za půlstoletí nezměnily… Jen přibylo štítkování. Otázkou je vždy, proti čemu se bráníme. Proti chladu? Obytné domy jsou většinou už zateplené. Zateplení je ale křehké, a ne vždy ohnivzdorné – je to drahé. To je riziko v případě lesních požárů. Stačí jediná jiskra a polystyren s latexem mohou vzplát a celý dům je pak v plamenech. Polystyren bez zpomalovačů hoření je obrovské riziko; stavební nehořlavý polystyren se zpomalovači hoření je riziko ekologické.

Bráníme se proti tropické teplotě? Pak máme problém i v zateplených budovách, neboť design budov nerespektuje tepelné komíny, jaké známe z arabských pouštních měst, které ochlazují budovu i o patnáct stupňů, a jsme závislí pouze na polystyrenu a na klimatizaci. Stačí láhev s vodou, aby z ní tropické slunce udělalo čočku zapalující vše hořlavé. Dnešní architektura nerespektuje ani potřebu centrální klimatizace a páteřní vedení v domech neunese zátěž lokálních zdrojů klimatizace pro jednotlivé byty. Chladničky neunesou vnější teploty větší než 30 stupňů tak, aby v nich někde byla teplota pod nulou. Neunesou ani trvalý nepřetržitý provoz. To je zdravotní riziko pro operativní zásoby masa. Většina funkcí domu je závislá na elektřině, v málokterém domě je záloha generátoru na lokální palivo. Téměř nikde, kde proběhla modernizace, nezůstaly kotle na pevná paliva a kamna. Elektrický sporák i mikrovlnná trouba je vám bez proudu houby platná. V zemích, kudy prošla válka, vědí, jakou cenu mají stará kamna na dříví a roura komínu vystrčená z okna… Ale to okno nesmí být plastové…

Nejde jen o budovy, ale dlouhodobá horka se mohou podepsat na stavu silnic, kolejí, mostů a veškeré infrastruktury.

Hrozí něco v tomto smyslu, nebo je současný stav dostačující?

Hrozí nadměrné opotřebení povrchu asfaltové vozovky, jejíž asfalt nebyl projektován na „tropickou“ zátěž jako třeba v Itálii nebo Řecku. Anebo naopak na „arktickou“ zátěž jako u polárního kruhu. Ale s jakou zátěží máme počítat? Kostky drncají, ale vydržely tanky. Betonových vozovek, které snesou jaderný výbuch i následnou jadernou zimu, už je málo. Koleje počítají pouze s omezenou teplotní roztažností. Pak se křiví nebo praskají. Pražce křehnou a praskají. Totéž se týká mostovek a jejich izolace. Prostě a jednoduše: stávající stavební normy jsou stále stejné, stále počítají pouze s ekonomicky udržitelným civilním zatížením mírného klimatického pásma. Nepočítají s extrémy.

Ale budoucí počasí bude oscilovat od veder na Gibraltaru po zimu ve finském Rovaniemi. Sněhová zátěž může napodobovat dnešní Grónsko a prach může cestovat s větrem a teplem ze Sahary.

Fotogalerie: - Přehlídka moci

Co se týče klimatických změn, celá politická debata k těmto tématům se smrskla do programu stran typu Zelení, kteří, když to zestručním, volají jen po přírodních zdrojích energie a třídění odpadů… Čím to je? Proč třeba právě Zelení, kteří by měli na vše, co jsme probírali, upozorňovat jako první, to prakticky nedělají?

Zelení jsou většinou civilové s modrou knížkou nebo pacifisté. Kritickými situacemi a jim odpovídajícími technologiemi se už déle než půl století zabývají vojáci. Zelení nevědí, jak funguje stát. Zelení blábolí. Oni jen věří. Věří, že když budeme hodní na přírodu, ona bude hodná na nás. A to není pravda, to je jen víra. Náboženství.

Pravda je krutá jako ta příroda. Podmínky pro relativně komfortní existenci lidí v budoucí možné extrémní klimatické zátěži budou neslučitelné s plýtvavým konzumním kapitalismem, budou neslučitelné s blábolivým ekosocialismem a budou připomínat spíše válečné hospodářství. Funkčnost oděvů bude víc než móda. Funkčnost budov bude víc než jejich uhlíková stopa. Mnoho lidí bude žít v nedostatku, ba bídě, jakou snad poznal jen středověk. A mnoho lidí zemře, protože pro ně zdroje nebudou. Ten, kdo dnes vlastní hospodářství a ví, jak se porazí strom či dojí kráva, má výhodu. Majitelé ledniček v panelácích mají problém.

Říkají nám současná vedra o globálním oteplování to, jak se o něm poslední dvě desetiletí na Západě mluví? Znamenají momentální stále delší a delší vedra to, že se Václav Klaus mýlil, když zpochybňoval globální oteplování, anebo šlo především o spor, že na to nemá vliv činnost člověka?

Globální oteplování je jednosměrná změna směrem k vyšší teplotě. Možná to tak dnes vypadá. Někde. A někde zase ne. Ale není to jen nějaká desítky let trvající oscilace? Víme to? Vždyť nevíme ani, proč byla malá doba ledová v šedesátých letech 20. století či středověká doba ledová mezi 12. a 18. stoletím a proč jedna i druhá skončila. Přiznejme si, nevíme nic. Tudíž je snadné při pohledu na teploměr za oknem odsuzovat bývalého premiéra. Je to laciné a je to blbé.

Víme pouze na základě empirických dat posledních dvanácti tisíc let, že ony průměrné teploty oscilují od té pomyslné „nuly“ i o 1,5 stupně plus i minus. Jeden cyklus je tisíciletý, druhý je čtyřsetletý, další je přibližně padesátiletý… Jaký je mechanismus oscilací? Nevíme…

Porovnání studií o průměrných teplotách za 2 000 a 12 000 let lze najít ZDE.

Víme pouze na základě empirických dat posledních dvaceti let, že se limity kladné i záporné u mnoha aspektů klimatu zvětšují. Teplotně vyjádřeno z limitních hodnot zimy a léta -40 až +40 stupňů Celsia se nůžky rozevírají od -70 do +70 stupňů Celsia. Větry se posouvají od 100 km/hod k 200 km/hod. Prozatím. Tornáda v minulosti nebývala. Průměr teplot stoupá, excesy tvoří rekordy. Ve městě Ojmjakon na Dálném východě Ruska, které je považováno za nejchladnější trvale obydlené místo světa, naměřili letos 13. ledna 88 stupňů pod nulou.

A nevíme už vůbec, jaká je teraformní možnost lidstva, vyjádřená v gigajoulech. Za co vše člověk může a jaké to má důsledky. Víme jen, že stačí jeden velký výbuch sopky na okraji Evropy, aby došlo k náhlému a prudkému ochlazení, které bude stejně neovladatelné, jako je oteplení dnes. Co způsobí roztátý sibiřský metan, o tom raději nemluvíme. Obsah ledu ve zmrzlých horninách permafrostu může dosáhnout až 90 %. V permafrostu se mohou vytvářet usazeniny plynných hydrátů (krystalické sloučeniny vytvořené z vody a plynu za určitých podmínek), zejména hydrátu metanu, které jsou s rostoucí teplotou nestabilní.

Tavení ledu v Arktidě způsobilo, že zimy jsou na Sibiři chladnější. Proč se tak děje? Nevíme nic. Pokud se ochladí nebo zastaví Golfský proud, povede to k dramatickým důsledkům – brutálnímu ochlazení Evropy. Proč se tak bude dít? Nevíme nic.

V roce 2020 se očekává periodická událost, nazvaná „velké sluneční minimum“, která bude trvat do roku 2070. Během tohoto období se sníží sluneční magnetismus, bude méně UV záření a sluneční skvrny se objeví velmi zřídka. Aktivita Slunce klesne o 7 %. Jak to ovlivní klima? Víme? Nevíme. Víme ale, že poslední „velké sluneční minimum“, nazývané Maunderovo, přišlo v letech 1645 a 1715, kdy vrcholila středověká doba ledová.

Zoufale se snažíme porozumět dějům, které jsou řádově složitější, než jak je chápeme. Nevíme nic. Doposud jsme ale nevzali na vědomí škálu rizik a neřešíme konkrétní projevy klimatických změn na naše životy.

Pokud vše shrneme, lze říci, že naprostá většina z nás není na výrazné výkyvy a extrémní počasí připravena?

Ne. Není. Reagujeme na potřebu ochrany proti chladu, až když je nám zima. Faktickou arktickou zimu, jaká je běžná v Kanadě či na Sibiři, si neumíme představit. I když chodíme okolo obchodů s funkčním prádlem a outdoorovým vybavením, nepřipadá nám důležité být připraveni. Podívejme se do své skříně. Chováme se ekonomicky. Až bude doopravdy zima, nebude dost funkčního oblečení ani materiálů na jeho ušití, vsadíte se?

A co vše učinit v rámci osvěty, aby při současném životě v pohodlí začali lidé myslet na to, co může přijít?

To, co jsem navrhoval už před deseti lety: na úrovni Parlamentu uspořádat technickou konferenci krizového plánování a mimo změny technických norem vytvořit kuchařku „civilní ochrany“ pro občany a na ni napojený dovoz či neziskovou výrobu všeho potřebného, co trh standardně nenabízí.

Musí se změnit přístup k rozvoji území. K zemědělství. Není možné každý rok žádat stát o kompenzaci škod, které se stávají statisticky významné.

Existuje zákon 240/2000 Sb., o krizovém řízení, kde jsou vymezeny pravomoce a povinnosti vlády, hejtmana a dalších orgánů krizového řízení při vyhlášení stavu nebezpečí nebo nouzového stavu. A existuje zákon 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému. Ale nouzový stav nadchází skoro každý rok. Jednou silničáře překvapí zima, podruhé lesníky překvapí vítr. Ženisty lidovecká ministryně Parkanová (pak TOP 09) zrušila jako nepotřebné.

Stát musí pochopit, že budování vodohospodářských děl o dostatečné kapacitě a průtoku či důsledná politika stavebních řízení v záplavových oblastech s ohledem na nárazové deště je jeho povinnost. V první řadě jsou třeba stavební uzávěry v záplavových územích (výkup a stržení všech staveb, zákaz stavebních povolení). Na infrastrukturní stavby – zpevnění koryt řek, vybudování povodňových valů a hrází okolo ohrožených obcí – stále „nejsou peníze“. Stát se musí přestat bavit s vesnickými hlupáky a musí infrastrukturní vodohospodářské stavby realizovat nařízením – silou… Dřív, než je bude třeba. Přehrady s elektrocentrálami, zpevněná koryta, jezy. Na přehrady napojené čistírny vody. Ihned. Jinak je namístě otázka: „K čemu vlastně máme stát?“