Před deseti lety jste napsal text Jak přežít budoucnost – paranoidní klimatický scénář pro individuální stavebníky a občany o velkých rizicích spojených se změnami klimatu, hrozbou obřích teplotních výkyvů, živelných katastrof apod. s tím, že na nic z toho není stát a občané připraveni. Dnes jsme v situaci, kdy přestáváme znát jaro a podzim. Mráz přechází skokem do teplot kolem 20 stupňů a letní vedra zase v podzimních měsících padají k teplotám blízkým nule. Přichází to, na co jste tehdy upozorňoval?

Přichází část tehdy předvídatelných výkyvů. Víte, já před deseti lety hlavně chtěl, aby čtenáři nevnímali pojem „globální oteplování“ jen abstraktně jako pouze pohyb teplot nahoru o dva stupně, spojený  kdesi daleko s táním ledu, potápěním exotického ostrůvku a zvedáním hladin oceánu o milimetry, ale jako komplexní jev destabilizace cyklických souvztažností, ze kterého jsme prozatím poznali jen jeho dva projevy: lokální přívalový déšť a na něj navázané povodně a růst teplot na jaře tak, jak ho zažíváme nyní. Předem musím říci, že nejsem klima alarmista. Nemyslím si, že za změny můžeme výhradně my a že je ovlivníme, když přestaneme kouřit, prdět nebo dýchat. Fyzikální jevy provázející činnost Slunce, Měsíce  a interakce sluneční soustavy na tektonickou stabilitu planety jakož i další proměnné, zejména albedo jednotlivých částí atmosféry v různém spektru záření je daleko významnější… než člověk.  

Pravdou je, že to, co naši předkové znali jako standardní jaro, léto, podzim a zimu, se mění. Pravdou je, že lokální pohyby atmosféry, které přinášely lokální srážky, mizí. Jsou nahrazovány globálními pohyby z horních vrstev atmosféry, přinášejícími obrovské srážkové vlny pro celý kontinent. Lokální extrémy 200 mm srážek za den byly dříve nemyslitelné. Pravdou je, že ač jsme svědky změn, nereagujeme.