Jste pro zákaz prodeje aut se spalovacími motory v roce 2035, jak chce EU?Anketa
„Cos proved?“ byla obligátní otázka na páchanou zločinnost na svobodě, když přišel nový mukl na oddíl.
„Ále, čórka…“ Což znamenalo krádež, kterou oplývala většina odsouzených.
Ale přesto byli ti dva divní. A divný byl i jejich vztah. Něco si spolu stále šuškali, smáli se a mluvili tak, aby je nikdo neslyšel.
Tento oddíl mnozí pomlouvali.
Byl to klidný oddílek v dlouhém baráku, který se odlišoval nekuřáctvím. Také odsouzených tam nebylo mnoho, asi jen 40 proti běžným oddílům o 80 lidech. Na konci chodby pak domek půlila knihovna, kam se mohlo v úřední hodiny chodit půjčovat.
Ti dva se však ani neradovali, že jsou na tak víceméně protekčním oddílu, brali to nějak jako samozřejmost.
V pokojích mají vězni uzamykatelné skřínky na visací zámky. Uzavírání ovšem nemá moc význam. Dvířka se dají ohnout a obsah „čórnout“. Mizí tak hlavně vězeňská měna – tabáky. Ale tihle dva ani moc tabáku neměli. Nekouřili, a ač to vypadá paradoxně, nekuřák může mít na nekuřáckém oddílu tabák. Akorát ho nesmí kouřit. Prostě vězeňská služba počítá se směnou, aby vězeň mohl šmelit.
Ale ti dva si žádné tabáky neukládali, jen jeden z nich pečlivě skrýval dopisy, které mu chodily (tedy úřední) a druhý si psal deník a nedával ho téměř z ruky, nosil ho většinou také na hodinové vycházky na dvůr.
A potom i benga (jak se říká bachařům) najednou změnili svoje přezíravé chování a k těmto tajnůstkářům se chovali, jak to nazvat – prostě jinak. Nikdy neopomněli se na ně zeptat, chtěli vědět, kde jsou a občas je vyvolávali ke kontrole. A také chodili často k lékaři a tvrdili, že prostě berou léky. Jenomže ty nebrali.
Že by gayové? Na oddílu by to nikdo netrpěl a pár všímavých muklů zjistilo, že k tomu netíhnou, neschovávají se spolu na záchodě nebo v noci nechodí třeba na kulturku, kde se provádějí sexuální praktiky.
A tak jednou, když zrovna chodili kolem dokola po škvarovém oválu uprostřed vysokých plotů s žiletkovými dráty, jeden mukl ohnul plechové dveře skřínky, vytáhl deník a druhý rozsudky.
Pohlavní zneužívání dětí. Jeden byl na cizí chlapce do 12 let a druhému stačily vlastní dcery.
„Nejsme bohužel v Americe. Sešit putoval zpět a rozsudky se také vrátily do skříněk. Ten jeden si psal deník, kde popisoval, jak souložil s dcerami a ten druhý prostě jen přizvukoval. Když se ti dva vrátili z vycházky, opět ve veselém rozpoložení, nikdo s nimi nedokázal ani promluvit. Zatím to byl šok, kdo se dostal na oddíl,“ vysvětluje náš zdroj.
Barákový, ten, který jedná s vychovatelem a třeba organizuje sčítání, šel za vychovatelem.
Co si myslíte o slovním útoku Andreje Babiše mladšího?Anketa
„To nejde. A když už to víte, tak zavelte nástup celého oddílu“.
Tak se oddíl sešel a nikdo nechtěl stát s těmi dvěma. Někteří už na ně startovali.
„Pánové, tito dva jsou moňáci."
MON znamená muž ohrožený násilím se zvláštní soudní ochranou. Tento status nedostávali mladí vězni, kteří opravdu dělali služky starším, ani staří lidé, kteří se nedokázali bránit, ale pedofilové. Soud takové označí jako „MON“ a mají zvláštní privilegia. Proto chodí k doktorovi, aby kontroloval, zda nejsou zraněni.
„Takže teď bude u jmen těchto vězňů označení MON a kdokoliv by jim třeba jen vyhrožoval, tak půjde před soud. A víte, jak jsou ve vězení tresty tvrdé. Za výhrůžky moňákům tak dva roky navíc a za násilí tak osm let“.
Asi týden ti dva byli každou hodinu kontrolováni, zda jsou v pořádku. Na vycházky chodili samostatně a dokonce, pokud jim někdo něco řekl, tak si ihned běželi stěžovat. Navíc několikrát vymáčkli „bonzák“, což je signalizace na oddílu, kdy se tam vyřítí zásahovka. Nicméně bachaři nějak tak nedělali problémy a jednali s nimi s velkým opovržením.
Není jasné a nikdy se nikdo nedozví, kdo a jak to zařídil.
Na oběd se chodilo do veliké jídelny, kde se setkávaly různé oddíly. Ti dva jedli spolu a jedli sami, protože s nimi si nikdo nešel ani sednout. A jednou takhle jde kolem jeden mukl a náhodou zvrhne vařící polévku. Zrovna na jednoho z nich a na druhého další. A když vstanou a začnou nadávat, tak se kolem shromáždí nepřehledný dav, bachaři ještě chvíli nevolají zásahovku a ti dva dostávají facky a údery.
A když se věc vyšetřuje, nikdo nic neví a není možné určit, co se přesně stalo. A potom za pár dní zase polévka a zase mela…A pak jde barákový za vychovatelem a navrhuje:
„Měli by je odvézt jinam. Tady jim hrozí násilí…“
A vychovatel podává návrh, aby jeli jinam.
A ten deník? Ten zmizel, když se ocitli ve skladu a odevzdávali věci při odjezdu pryč…taková náhoda.
„Ale bohužel ti nejhorší jsou systémem chráněni, mají privilegia a neplatí, že jsou utlačováni. Naopak se může stát, že někdo odnese svoje chování vůči těmto zrůdám,“ dodal náš zdroj velmi trpce.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Tomáš A. Nový
