„Do prognosťáku jsem Koechra umístil já. Domluvil jsem to s šéfem ústavu Valtrem Komárkem. Byl u toho ještě sovětský řídící orgán. V místnosti zvané myslivna pak pracovali s Klausem vedle sebe a navzájem se ovlivnili. Měli podobné vousy, vyžívali se v kravatách a mají i podobný způsob mluvy. Nicméně Koecher byl vždy dost problematický,“ hovoří člen předlistopadového Ústředního výboru Komunistické strany Československa Miroslav Štěpán o jednom z nejúspěšnějších agentů bývalého východního bloku, jenž bydlí v Praze a tak se podobá exprezidentovi Václavu Klausovi, že je někteří v nadsázce přezdívají dvojčaty.
Tajná operace Alexandr
Ostatně jak Štěpán říká, Koecher byl opravdu velké eso z bývalé zájmové oblasti SSSR. Ostatně totéž napsal ve svých knihách Vasilij Mitrochin, jenž odvezl do Velké Británie část archivu KGB. „Byl to agent pod obojí a je zajímavé, že se v tom nikdo moc nerýpe. On sám strašně mlží ve smyslu, že byl po odhalení v USA odsouzen za to, že zavinil chycení amerického agenta kdesi v Bolívii, ale to je jen špetka pravdy. On dobře obstál pro potřeby sovětské tajné služby. Šlo nicméně o akci Alexandr. Pracoval v jedné z kanceláří CIA a účastnil se operativních porad vedení,“ začíná Miroslav Štěpán.
V zápětí se jme vysvětlovat, co to byla operace Alexandr. „Dobře studoval a na Západ jsme ho vyslali přes Rakousko. Operace Alexandr byla jednou z nejsložitějších akcí sovětské rozvědky. Za Ronalda Reagana se odstartoval program Hvězdných válek a Američané do toho dávali velké peníze. Laserové zbraně, sestřelování družic, přerušování spojení, oslepení centrál a tak dále. A Koecher hrál hlavní roli v dezinformační protiakci Alexandr. Šlo o to vypustit kvalitním kanálem dezinformaci, že SSSR má ještě lepší technologie. No a co je kvalitnější kanál než CIA? Takže přes Koechera a CIA se začaly šířit tyto smyšlenky,“ vypráví. Zní to jako ze špionážního thrilleru a moc informací na veřejně dostupných zdrojích se o tom nenajde, ale na otázku, jestli sám nevypouští desinformaci, Štěpán odpoví: „Tyto věci byly dobře utajené a nemluví se o nich ani při změnách režimů, protože se všichni zainteresovaní bojí, aby to pro někoho nebyl návod.“
Psali jsme:
Tři nejdůležitější výměny
Špion Karel Koecher byl s manželkou a dalšími agenty vyměněn v roce 1986 na berlínském mostě Glienicker Brücke, přezývaném„most špionů“, za sovětského disidenta Natana Šaranského a dalších šest osob, mezi nimiž byl i syn tenisty Jiřího Javorského Jaroslav. „Koechera chtěli Sověti proto, aby se při dalším vyšetřování jeho činnosti v USA nepřišlo právě na informace o akci Alexandr a detaily. Byla to třetí nejzajímavější výměna celé studené války,“ dodává Štěpán.
Ostatně generální tajemník ultralevicové Strany československých komunistů Miroslav Štěpán si zapálí kubánský doutník a vyjmenovává všechny. První klíčová směna důležitých osob mezi Západem a Východem byla výměna amerického pilota Francise Garyho Powerse, jenž byl sestřelen roku 1960 nad SSSR, za sovětského špiona Rudolfa Abela. Dalším strategickým vekslem bylo, když byl sovětský disident Vladimir Bukovskij v roce 1976 poslán do Švýcarska za chilského komunistu Luise Corvalána.
Česká politika a společnost JINÝMA OČIMA
O různých disidentech
Třeba pilota Powerse vyslýchala CIA a objevil si před vyšetřovací komisí Senátu. Štěpán na tomto a mnohých případech ukazuje, jak bylo Československo ke „zrádcům vlasti“ benevolentní. Nicméně v podstatě zapomíná, že v Československu proběhla změna státního zřízení a politického systému. „Jakmile V USA zjistili, že jejich občan dělal v cizině něco proti své zemi či ji jen pomlouval, ihned ho po návratu zatkli a šel sedět. K nám, když se někdo vrátil, tak se stal hrdinou a šel třeba na Hrad. Teď myslím Pavla Tigrida,“ dodává.
„Klidně si sednu s Vladimírem Hučínem i Petrem Cibulkou. Oni by mě asi chtěli zabít anebo by řekli, že se mnou nikdy. Já s tím ale nemám problém. Vždyť jim se nic nestalo. Seděli ve vězení, ale já seděl také. Podle mě navíc neseděli zbytečně, určitě něco provedli, o tom jsem přesvědčen. U Cibulky to podle mě bylo za názory a jeho plašanství, ale neznám spis. Hučín chtěl bojovat. Takže si nemyslím, že za bývalého režimu šli sedět ti nejsvatější,“ podotýká k tomu. Štěpán byl zatčen v roce 1989 a odsouzen na čtyři roky do vězení za zneužití pravomoci veřejného činitele, kterého se dopustil nařízením rozehnat v průběhu Palachova týdne demonstranty vodním dělem a slzným plynem. Podle něj šlo o pomstu nových vládců země. V roce 1991 byl z vězení podmínečně propuštěn. Později napsal knihu Zpověď vězně Sametové revoluce.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
