,,Kunda, hovno, zkurvili". Taková slova použil v přímém rozhlasovém přenosu prezident Miloš Zeman. Co vy na to?Anketa
Ještě předtím, než naši zemi pohltila aféra „Kunda, hovno, kurvy“, probíhala debata o výsledcích prezidentovy cesty do Číny. Jeden z českých politologů napsal, že i kdyby Zeman přivezl z Číny poklad, média by to nenapsala. Čili: Jak náš prezident uspěl v Číně po obchodní stránce? Jaký obchodní a strategický význam pro nás tato země vlastně může mít? A jak moc či jak méně než my se v Číně (v poměru k nám) angažují např. Německo, USA, Británie, Nizozemí...? A jak moc tam mluví o diskutovaných lidských právech?
Celý svět jezdí do Číny, ti lepší ovšem už dokázali i to, že Čína jezdí za nimi. Na počátku října byla v Berlíně většina čínské vlády k jednání o ekonomické a jiné spolupráci a výsledkem bylo mimo jiné je, že do roku 2018 se Peking stane největším obchodním partnerem Německa. A třeba loni v půli října britský ministr financí George Osborne v Pekingu prohlásil: „Ne každá země světa s radostí přihlíží zahraničním investicím, včetně těch čínských, ale Spojené království k nim nepatří. Zašel bych až tak daleko, že bych řekl, že žádná jiná země na Západě není investicím – obzvláště těm čínským – tak otevřená, jako Británie. Kdo vlastní značný podíl v londýnských vodovodech a kanalizacích a podíl v letišti Heathrow? Čínská investiční společnost! Některé země by čínské investice do kritických infrastruktur jako jsou voda nebo letiště nevpustily. My je vítáme.“ Mám pokračovat?
Kritika vůči Miloši Zemanovi:
_635482027670177022.JPG&id=26153)
My samozřejmě nejsme ani Německo ani Británie, navíc jsme se sami rozhodli „konkurovat“ světu jen levnou pracovní sílou a poslušně jsme se podřadili do zástupu pouhých subdodavatelů německého průmyslu, ale to neznamená, že bychom se z této podřadné role nemohli vymanit a začít s Čínou obchodovat tak, jak to dělá celý svět. Nebo to aspoň zkoušet. V době krize, kterou Západ po sedmi letech stále neumí vyřešit a kladná čísla už nedokáže vykouzlit ani inovativním „účetnictvím“, mají podobné pokusy cenu přežití, protože nabízejí alespoň vizi práce. Tedy pro 99 procent těch „dolních“ lidí.
Podpora prezidentu Zemanovi:
Které velmoci věříte nejvíce?Anketa
Otázka lidských práv je v teorii samozřejmě důležitá, ale v praxi je bohužel využívána jen jako klacek na ty, kdo se Západu v tu konkrétní dobu odmítají podřídit. Obhájci Tibetu a čínských disidentů mlčí k izraelské okupaci Palestiny a k pravidelnému válečnému vraždění v Pásmu Gazy, mlčí také k lidskoprávní hororové šou v Saúdské Arábii, podporují kyjevskou vládu v zabíjení vlastních občanů, mlčky přehlížejí, že USA legalizovaly mučení a časově neomezené věznění lidí bez soudu… Téma lidských práv bych, pokud jsou stále ještě při smyslech, na místě kritiků Zemanovy cesty do Číny vůbec neotevírala, protože tím jen odhalují míru svého pokrytectví.
Pohovořme, prosím, o některých čínských aspektech, často rozporně prezentovaných: Tuhá diktatura, kde probíhají desetitisíce odborových protestů ročně. Dynamicky rostoucí ekonomika, nicméně s množstvím chudých. Velký věřitel USA, nicméně dle některých západních myslitelů kolos na hliněných nohou, jehož hospodářství se může rychle zhroutit a země může upadnout. Jak máme chápat Čínu ve smyslu svobody dání najevo, že se mi něco nelíbí, z hlediska podoby kapitalismu (či socialismu?)? A co časté tvrzení, že Čína jednou anektuje Sibiř, kde už žije mnoho Číňanů ochotných „makat“, na rozdíl od Rusů?
Myslím, že nemá smysl poměřovat Čínu západními měřítky a hodnotami. Proč také? Jen proto, abychom na základě svých vlastních tabulek svým vlastním divákům či posluchačům dokázali, že my ještě žijeme a jsme skvělí, zatímco oni jsou špatní? Oni ale nejsou špatní, jsou jen jiní, fungují na zcela jiném principu, který navíc vychází ze zcela jiné mentality. To, že jsou ve více než miliardové zemi desetitisíce stávek, je vcelku logické, protože už ani Číňané nejsou těmi bezejmennými „vojáčky“ Maových nekonečných zástupů v modrých kabátcích a kalhotách. Přitom Peking už několikrát dal jasně najevo, že udržet sociální smír v bujně se rozvíjející ekonomice je jeho „příkaz dne“, protože jinak bude vedení smeteno. Nenamlouvejme si ale, že alternativou pro nespokojeného Číňana je zkrachovalý západní neoliberální model zadlužené sociální nerovnosti. Nenamlouvejme si, že tam máme vážně komu co vyprávět.
Vladimir Putin je...Anketa
A hranice se budou překreslovat na Blízkém východě, tak proč ne i na Sibiři nebo třeba v EU nebo ve Spojených státech? Kdo řekl, že nynější svět, jak ho známe, má trvat „na furt“? To bychom popřeli evoluci. Otázkou, která je asi důležitější, je, kolik lidí kvůli tomu zase zemře. A k té Sibiři: Onehdy jsem viděla statistiku, podle níž si tamní Rusky radši berou Číňany než Rusy ne proto, že by víc makali, ale protože míň pijí. Ono je to ale ve výsledku vlastně totéž. Zkrátka, hranice se možná posunou, lidstvo přežije a dá vzniknout nové rase...
Nechci urážet vaši inteligenci dotazy na hodnocení toho, jaká slova smí používat prezident. Nicméně, pojměme, prosím, meritorně některé věci, které zněly tento týden. Když Zeman přeložil sousloví „Pussy Riot“ jako „kundí řev“, pochybil? A může dle vás skutečně „poškodit“ Česko to, že Zeman kritizuje tyto aktivistky i Chodorkovského? Mimochodem, český tisk nedávno naříkal nad tím, že ve Washington Post vyšel článek kritizující naše lavírování vůči Rusku s dovětkem, že USA nás přestávají považovat za dobrého spojence. Co k takovému nářku říci? Vadí vám tento strach USA, našeho hlavního spojence?
Osobně si myslím, že Pussy Riot je spíš Kundí vzpoura, ve smyslu pouličních nepokojů, ale ono je to vcelku jedno. Baví mě na tom, že dokud se to vyslovuje anglicky, tak jsou všichni náramně spokojení a demokraticky bohabojní, protože když ta slova vyslovují, tak jako by nemluvili sprostě, ale jakmile se to přeloží, nastává problém. Tedy problém až neuvěřitelný, který vypovídá o českém maloměšťáctví víc, než bychom asi rádi věděli. A argumenty typu „kníže říká hovno nonšalantně“, zatímco Zeman říká „kunda“ vulgárně, to už je naprosto špičkové. Jako bychom se tu už úplně zbláznili.
Který politik se nejvíc zasloužil o dobré věci v České republice?Anketa
Ten rozhovor jsem si ex post poslechla a nepřišel mi tak hrozný, jak ho popisovala mainstreamová média, pražská kavárna plus některé akademické postavy – mám za to, že když se něco vulgárně jmenuje, má každý člověk, včetně prezidenta, právo to adekvátně přeložit. Vždyť, koneckonců, hlavně kvůli tomu se ta provokatérská skupina jmenuje tak, jak se jmenuje.
Můžeme pak ale samozřejmě dlouze diskutovat o přijatelnosti pojmu „zkurvený zákon“. Na druhou stranu je ale výpovědní hodnota tohoto obratu více než stoprocentní, a tak bych cynicky podotkla, že je to vítané oživení všech těch obsahově vytunelovaných frází našich politiků.
Co se týče poškození Česka, to se u nás pravidelně „tasí“ snad už od roku 1990 a dodnes tomu nerozumím. To jako budeme poškozeni v očích Kundí vzpoury nebo Chodorkovského? Jako že holky chtěly přijet do Prahy poctít nás znesvěcením svatého Víta a teď už to za trest neudělají? Nebo že by Chodorkovskij přestal tady u nás platit různé kampaně jen proto, že ho prezident pozurážel?
Je samozřejmě šílené, když nás po 25 letech budování demokracie vyleká jeden článek jedněch washingtonských novin – hodně to připomíná doby, kdy soudruzi napjatě čítávali každý den sovětskou Pravdu a hledali tam vodítka, co mají ten den dělat. A pokud se takto servilně a vystrašeně chováme vůči USA, tak nevím, jestli je z našeho pohledu pro Ameriku pojem „spojenec“ ten nejvýstižnější.
Nicméně k tomu všemu bych obecně dodala, že Miloš Zeman umí hýbat „svými pappenheimskými“. Je to zkušený a obratný loutkovodič a umí scénu dokonale opanovat svým scénářem, i když by na programu měl být jiný kus. Nebo spíš právě proto.
Z podobného soudku je i otázka týkající se návštěvy Vojtěcha Filipa v Moskvě, od které se distancovala česká sněmovna. Miroslav Kalousek bouřil, že profesionální ruská propaganda udělá z návštěvy Filipa návštěvu reprezentující oficiální postoj ČR a my budeme mít opět ostudu před spojenci. Jak to vidíte vy? A mimochodem, jak coby již třetí desetiletí zahraničně-politická novinářka hodnotíte zahraničně-politické výkony Miroslava Kalouska, který se letos vášnivě a zapáleně začal vyjadřovat k Rusku a Ukrajině?
Přiznám se, že názory pana Kalouska mě nechávají v klidu už hodně let. Má právo si říkat, co chce, a uchovává si přitom výhodu, že skoro každé jeho slovo, ať dává smysl nebo ne, už si média navykla dávat do headlinů. Co s tím? Asi nic. Je to o zvyku.
Nicméně k Filipovi v Moskvě – a ono se to týká vlastně i předchozí otázky – teze o tom, že nám někdo nebo něco ničí pověst ve světě, jsou legrační. To si představím třeba nezaměstnané dělníky v londýnských docích, jak se večer u piva rozčilují: „Hele vole, slyšels, co ten Zeman zase řek? A kam jel ten Filip? Tý vole, ty Češi jsou ale…“ Uvědomme si, že jsme země, která až do angličtiny dokázala protlačit pojem „tunneling“, a když o nás zahraniční média píší, tak v první řadě zmiňují všeobjímající korupci a zlodějské taxikáře. To je naše vizitka. A pan Kalousek byl u toho, když se „zadávala do tiskárny“.
V době, kdy se už EU nedokáže shodnout na dalších sankcích proti Rusku, je hypotetická „ostuda“ z Filipovy cesty coby argument trapná, ale coby „lapač titulků“ očividně dostačující. A to, že se pan Kalousek vyjadřuje najednou k zahraniční politice, může být třeba jen důkazem, že v té domácí už řekl vše, co měl připravené. A to by svým způsobem mohlo být vlastně optimistické zjištění.
Na Donbasu proběhly separatistické volby, na jejichž základě vláda v Kyjevě vyhlásila zrušení dosavadních, zatím formálních zákonů o federalizaci. Co tento krok znamená? A jak může teď postupovat Putin, který nechce Donbas připojit k Rusku, ale něco dělat musí? Je navíc vázán dohodou z Minsku. Kam se nám celý problém východu Ukrajiny nasměroval? Mění se nějak „sázky“ na to, zda bude ukrajinský, nebo autonomně-ukrajinský, nezávisle-ruský či zcela ruský?
Faktem je, že volby v Donbasu, nebo Novorusku, chcete-li, dopadly podle očekávání, a ukrajinské zákony o federalizaci fakticky už nikoho nezajímají. To se ostatně netýká jen jihovýchodu země, ale třeba i Haliče, který už si i za účasti strany Svépomoc, tedy třetí nejsilnější v nedávných volbách, vytváří prostor k samostatnému „postupu do Evropy“. Putin teď nemusí dělat nic – tedy on dělá: Novorusko se postupně přepojuje na dodávky elektřiny z Ruska, na zemní plyn, předělávají se potrubí dodávající pitnou vodu, a navíc Moskva zrušila cla na dovoz produkce z Donbasu, čímž mu také výrazně pomůže. Ale jinak, míněno aktivně, nemusí Putin opravdu dělat nic. Je teď na EU, aby plně převzala zodpovědnost za kleptokratický Kyjev a platila za něj miliardy dlužných dolarů a pak stovky miliard eur, které Ukrajina potřebuje k přežití. Nevím, jestli jsme si zrovna takhle představovali, že pošleme Rusko „sankcemi do pekel“, jak minulý týden legračně vysvětloval politiku EU studentům v Užhorodě Lubomír Zaorálek, ale život je boj. A nevím, jestli Donbas skončí coby součást Ruska, nebo jako další „Abcházie“, ale je takřka jisté, že už součástí Ukrajiny nebude.
Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Alexandra Vondry, Petra Pitharta, Bohdana Zilynského, Cyrila Svobody (z 28. 10.), Stanislava Chernilevského, Grigorije Paska, Andreje Zubova, Václava Bartušky, Martina Bursíka (+ z 6. 8. a z 23. 6.), Karla Schwarzenberga (z 3. 10.), Miroslava Kalouska, Karla Janečka, Pavla Žáčka (+ z 10. 9.), Jana Urbana, Daniely Kolářové, Petra Gazdíka, Alexandra Tomského (+ 2. část), Michala Kučery, Romana Šmuclera, Jiřího Peheho (z 11. 9.), Romana Jocha (ze 7. 8.) + (9. 9.), Jiřího Pospíšila, Marka Ženíška, Přemysla Sobotky, Johna Boka, Petra Fialy, Maji Lutaj, generála Miroslava Žižky, Pavla Šafra, Františka Janoucha, Jiřího Šestáka, Cyrila Svobody (z 1. 9.), Vladimíra Hanzela, českých umělců, Bohumila Doležala, Zdeny Mašínové (z 21. 8.), Michaela Romancova, Anatolije Lebeděva, Františka Laudáta, Jany Černochové (+ z 24. 10.) Karla Schwarzenberga (ze 14. 8.), Alexandra Kručinina, Milana Hulíka, doc. Jaroslava Šebka, Hynka Kmoníčka, prof. Václava Hampla, Vladimíra Hučína, Jana Vidíma, Jaroslava Lobkowicze, Gabriely Peckové, Daniela Kroupy, Tomáše Zdechovského, Cyrila Svobody (z 22. 8.), Františka Bublana, Jiřiny Šiklové, Karla Hvížďaly, Jiřího Peheho (30. 7.), Marty Kubišové, Petry Procházkové, šéfky hnutí Femen, Zdeny Mašínové (z 21. 5.), Ondřeje Benešík (+ z 23. 10.) Džamily Stehlíkové či Michala Marka.
EU se mezitím právě kvůli sankcím a ukrajinské bezedné finanční díře – už to přece zažila po první Oranžové revoluci z roku 2004 – rozkládá, a celá ta kauza, do níž byla Unie vtlačena Spojenými státy, připomíná tragikomedii. Ale jedeme v ní dál: Kancléřka Merkelová ve středu nastínila, že nové sankce budou uvaleny na čerstvě zvolené vedení „lidových republik“ Doněcku a Luhansku, jako by snad ti lidé ze všeho nejvíc zrovna teď toužili odjet na dovolenou do Španělska nebo si v Londýně otevřít účet. Ale – my sankce zpřísníme, koza v Americe se virtuálně nažere a my už nebudeme Rusko, které k přežití potřebujeme, tolik štvát. Horší je, že Kyjev z očividného nedostatku lepších nápadů znovu už mluví skoro jen o válce. Takže uvidíme, co bude.
Ve Spojených státech dostal volební výprask prezident Barack Obama, který se po ztrátě většiny v Senátu i Sněmovně reprezentantů mění podle analytiků v „chromou kachnu“, čili politika, který to sice nějak „doklepe“ ve funkci, ale už nic neudělá. Jaká je nyní Obamova pozice? Do jaké míry prohrál i díky zahraniční politice a co podle voličů v tomto směru zkazil? A co bude dělat jinak nyní ve směru Ukrajiny i Islámského státu? Může si Kreml oddychnout, nebo se naopak Putin může bát většího vlivu radikálních republikánů typu John McCain? Mimochodem, taková hloupá otázka: Kolik procent Američanů dle vás dokáže na glóbusu najít Ukrajinu?
Pro Američany tradičně není zahraniční politika zajímavá, ta zajímá jen politiky napojené na zbrojní a jinak všeobecně využitelný průmysl. Takže se dá předpokládat, že v dohledné době začnou „zástupci lidu“ z řad jednoho, nejvyššího a nejbohatšího procenta, razit dodávky zbraní na Ukrajinu, znovu opráší puzení svrhnout Bašára Asada v Sýrii, a ti nejradikálnější potáhnou rovnou na Rusko nebo Čínu… Zkrátka, válek bude víc než dost. Před pár dny americký ministr obrany Chuck Hagel přiznal, že už jsme v „novém světovém řádu“, což ale z americké strany znamená, že USA budou vést války. Ne jednu, ale spoustu válek. Nic moudřejšího je nenapadá. Války proti všem.
Nicméně chod dějin už pohřbil třeba Sumery, Chetity, Babylóňany, staré Egypťany, starý Řím… Je jasné, že válkami konec jedné epochy zastavit nelze.
A to s tou Ukrajinou a mapou: Nedávný průzkum zjistil, že i skoro po roce krize umí Ukrajinu alespoň do Evropy zařadit 16 procent Američanů.
Mediální infotainment, včetně bulvárních médií, naservíroval českému čtenáři „ceník“ otrokyň tak, jak ho na svých územích stanovuje Islámský stát. Zároveň padla zmínka o tom, že IS hledá ropné inženýry. Co říci k těmto zprávám a jaké další informace doplnit k vývoji na bojišti? Mimochodem, z čeho ti vousatí pánové s „ručníkem“ na hlavě kupují zbraně a kdo kooperuje s jejich ekonomikou, která je evidentně v běhu?
Je příznačné, že ony otrokyně jsou převážně jezídky a IS je v poslední době „loví“ zcela volně. Ještě v srpnu Barack Obama novou válku v Iráku obhajoval snahou ochránit právě jezídy před genocidou, v říjnu se ale americké letecké údery odvrátily jinam a jezídi už nikoho jako by nezajímali. Tedy s výjimkou tučných titulků pro stále bulvárnější mainstream.
IS prý denně produkuje 80 tisíc barelů ropy, což je těsně pod jedním promile denní celosvětové spotřeby, podle amerických oficiálních odhadů tím generuje asi dvacet milionů dolarů měsíčně. K tomu skoro půl miliardy dolarů „našel“ v centrální bance v iráckém Mosulu, k tomu si přivydělává vydíráním a vymáháním výpalného, někde už ale zavedl i „legální“ daně… Zbraně přitom kupovat ani moc nemusí – už v Iráku ukořistili americké tanky, obrněné transportéry, humvees, děla, dokonce i tři stíhačky, z nichž dvě jim ale sestřelila syrská armáda. Pokud potřebují něco navíc, snadno vše koupí na černém trhu. A jeho funkční základy položil už Saddám Husajn, když se chtěl v 90. letech minulého století vyhnout americkým sankcím. Obchodní „cesty“ této ilegální sítě zahrnují Turecko, které je členem NATO, irácký Kurdistán, Sýrii, Irák, Írán…
Na závěr tradiční otázka: Co dalšího zásadního se za poslední týden stalo, co vás překvapilo? A co bychom měli v nejbližší době rozhodně sledovat?
Zajímavý podle mého bude vývoj v Maďarsku, které otevřeně mluví o možném vystoupení z EU a USA, proti Budapešti vyhlašují sankce, ven z EU zřejmě směřuje také Británie…
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Martin Huml
