Ještě předtím, než naši zemi pohltila aféra „Kunda, hovno, kurvy“, probíhala debata o výsledcích prezidentovy cesty do Číny. Jeden z českých politologů napsal, že i kdyby Zeman přivezl z Číny poklad, média by to nenapsala. Čili: Jak náš prezident uspěl v Číně po obchodní stránce? Jaký obchodní a strategický význam pro nás tato země vlastně může mít? A jak moc či jak méně než my se v Číně (v poměru k nám) angažují např. Německo, USA, Británie, Nizozemí...? A jak moc tam mluví o diskutovaných lidských právech?

Celý svět jezdí do Číny, ti lepší ovšem už dokázali i to, že Čína jezdí za nimi. Na počátku října byla v Berlíně většina čínské vlády k jednání o ekonomické a jiné spolupráci a výsledkem bylo mimo jiné je, že do roku 2018 se Peking stane největším obchodním partnerem Německa. A třeba loni v půli října britský ministr financí George Osborne v Pekingu prohlásil: „Ne každá země světa s radostí přihlíží zahraničním investicím, včetně těch čínských, ale Spojené království k nim nepatří. Zašel bych až tak daleko, že bych řekl, že žádná jiná země na Západě není investicím – obzvláště těm čínským – tak otevřená, jako Británie. Kdo vlastní značný podíl v londýnských vodovodech a kanalizacích a podíl v letišti Heathrow? Čínská investiční společnost! Některé země by čínské investice do kritických infrastruktur jako jsou voda nebo letiště nevpustily. My je vítáme.“ Mám pokračovat?