V jaké atmosféře a v jakém stavu naše země spěje k letošnímu 28. říjnu? Dějí se v poslední době věci, které ji mohou ohrozit, nebo které naopak slibují posun směrem k lepšímu? V jakém stavu naše politika spěje do roku nejdůležitějších voleb?
Nic nového se neděje. Agenti neziskovek a pseudonovináři vytahují kdejaký nesmysl a snaží se rozjet třetí Majdan proti prezidentovi. Je ale pravda, že to je rok od roku horší. Televize, radio, tisk, všechna média vystupují totožně, jako kdyby byla řízena z jednoho centra. Propaganda jede na tak šílené obrátky, že to pochopili dokonce i idioti od nás z porubské hospody Na rožku, kteří už dávno odhlásili veškery tisk. Když přichází večerní zprávy, přepínají televizi na nějakou „inteligentní“ telenovelu. Moderátoři rádií a televizí se neumí chovat, jsou jak male děcka, skáčou do řeči, nenechají hosta dopovědět a nutí ho do odpovědí, které by sami chtěli slyšet. Už nemáme ani zpravodajství, ani publicistiku, máme jen propagandu. Takže nic nového, jen je to zase o kousek horší než vloni.
Atmosféra ve společnosti se liší podle toho, jestli jste v Praze nebo na venkově a jestli jste placeni z veřejných (našich) peněz nebo z vlastní práce. Účast lidí na letošní volební taškařici odrazila přesně stav atmosféry ve společnosti.
Někdy běh událostí určuje sled zdánlivých drobností. Jak vnímáte spor o ocenění pro Jiřího Bradyho, kdy jeho synovec Daniel Herman tvrdí, že Řád TGM strýci nebude udělen kvůli postoji synovce k dalajlámovi, přičemž prezident Zeman to odmítá?
Mně je jakýsi pan Brady ukradený. Celý život jsem o něm neslyšel, tak jako o něm neslyšelo 99 % lidí. Jestli mu daju medajlu, nebo nedaju medajlu, je nepodstatné. Pokud jsem to dobře pochopil, pan Herman jej navrhnul už dvakrát, ale zatím se mu nezadařilo. Jeho stryk nedostal medajlu v roce 2013, ani v roce 2014. Jestli ji letos dostane anebo ne, není podstatné. Jestli si ji zaslouží, nebo ne, jestli ji dostane, nebo ne, rozhoduje prezident. Tečka. Neřešil jsem nominace prezidenta Havla, ani prezidenta Klause, nebudu řešit ani nominace prezidenta Zemana.
Pokud ale synovec toho starého pána tvrdí, že to je jakýsi politicky kšeft, tak by to měl dokázat. Pokud to nedokáže, pak to k tomu starému pánovi není fér. Udělali z něho centrum politických tahanic a to je hnus. Dokážu si představit, v jakém stresu ten starý pán je. Není to sranda být terčem novinářských hrátek. Vsadím se, že kdyby ho fčil trefil šlak, marxisticko-multikulturní novináři to hodí na krk prezidentovi. A možná jim právě o to jde.
Kde je ovšem pravda, nikdy nikdo nezjistí. Mimochodem, Mr. Herman jako člověk, který je ochoten se na vládní úrovni scházet s kluky ze Sudetoněmeckého landsmančaftu, přestože má židovské kořeny, je pro mě chameleon. Se sudetoněmeckýma klukama se můžu potkat já jako blogař, vy jako novinář, nebo kdokoliv z nás, můžeme si spolu dát dobré české nebo bavorské pivo, poprubovat jake robime knedliky, popovídat o tom, jaké svinstva jsme si vzájemně prováděli a jak je dnes dobře, že jsme každý na své straně hranice. Ale to samé nemůže dělat člověk ve vládní funkci. My, jako Češi, Moravani a Slezani jsme odsunem našich Němců hrozně utrpěli a tu ztrátu, jak ekonomickou, tak i lidskou a intelektuální, jsme ani po pěti generacích nedokázali překlenout. Do oblastí po Němcích jsme dosídlili osoby bez vztahu k majetku, zemi a práci, a z toho nic dobrého nemohlo vzejít. Ze špatného osiva nedostanete dobré zrno ani v páté generaci. Ale to neznamená, že budeme odprošovat příslušníky jiného národa, který tady žil a nevážil si toho. Ale to jsme se dostali k jinému tématu.
Jak jste ostatně vnímal návštěvu dalajlámy, která opět vzbudila vášně?
Pro mě je návštěva toho dědy, co vypadá jako skinhead v županu, zastává neomarxistické názory a je šéfem jednoho velkého náboženství, důležitá asi tak, jako je důležitá návštěva papeža, imáma Chomejního, hlavního patriarchy nebo šéfa jakéhokoliv jiného nábožensko-ideologického spolku. Já osobně nepotřebuju jejich mocenský aparát, který mi bude přikazovat, v jakého boha mám věřit a kolikrát mám tlouct hlavou o zem, abych se spojil s nejvyšším. My, obyvatelé zemí koruny české máme svoji vlastní víru, a nepotřebujeme k ní mezičlánky, ať už vyznávají symboly pravoslaví, buddhismu, hinduismu, katolicismu, islamismu, komunismu nebo nacismu. A proto jsou mi návštěvy podobných potentátů ukradené. Ať si je přijme třeba prezident, provede je po Malé Straně, ukáže jim švarné české holky, opije je mešním vínem a na červeném koberečku vyprovodí do letadla Luftwaffe/Lufthansy, aby byl od nich zase rok klid. Od toho máme prezidenta, aby přijímal takové návštěvy, chytře s nimi pohovořil a moc je nenaštval, aby o nás hezky hovořili zase oni u nich doma.
Co říci ke sporu o to, zda se raději setkávat s dalajlámou, nebo raději dát přednost ekonomickým vztahům s Čínou?
Měli jsme prezidenta, který si hrál na morálního vůdce světa a kašlal na ekonomiku. Slovákům zrušil fabriky na zbraně – bo zbraně přece nejsou etické; kecama o temných žilkách zrušil slušovický styl družstevnictví – bo Čuba byl přece bolševik (a Agrární strana ohrožovala Havlovo OF); a byl otcem nepolitické politiky a neziskovek. Jak to dopadlo, víme všichni. Pro Slováky to byl jeden z hřebíků do rakve Československa, zemědělství se do dneška nevzpamatovalo a ze soběstačného státu jsme rozvojová země. Jaký mor dneska představují neziskovky, víme všichni. Dnes máme prezidenta, který dává přednost ekonomice před morálkou. Kdo z nás ví, co je správné? Co je vám bližší? Tibetský modlitební mlýnek s rolničkama, anebo mlýnek ve vaši kuchyni, plny vepřového na čevabčiči? Bylo by hezké ty dva extrémy asi vybalancovat. Až najdete kohosi, kdo to umí, dejte mi vědět, budu ho volit.
Schvalujete krok například Mariana Jurečky, Petra Gazdíka a dalších, kteří odmítají přijít na státní oslavu 28. října a místo toho hodlají uspořádat vlastní akci na Staroměstském náměstí? Chápete to jako vyjádření jejich názoru, nebo to spěje k nebezpečnému rozdělení jednotlivých skupin společnosti? Když už ani slavit neumíme spolu, chceme si spolu vůbec ještě povídat?
Já ty chlopy neznám, televizi nemám, neznám ani Jurečku, ani Gazdíka, takže mi jsou tež ukradení. Ale neúčast na statni oslavě 28. října je facka všem těm, keři by toho dne měli tu medajlu na Hradě dostat. Ať si ti chlopi robí politiku 350 dní v roce, ale ve státní svátek je jejich povinnost ukázat národu, že jsou vyšší hodnoty než politikaření. Podle mě – kdo z pozvaných se 28.10. místo na Hradě objeví jinde, je multikulturně-marxistický kolaborant.
Debata se často točí kolem prezidenta Miloše Zemana. Toho má část společnosti za hrubiána, burana, ruského a čínského kolaboranta a podněcovatele nenávisti. Jiná část ho zase bere za lidového a přímého muže, svého advokáta proti elitám a za někoho, kdo otevřenou politikou vůči všem velmocím koná pro naši zemi dobro… a kdo ji také chrání před islámem. Do které skupiny na základě posledních Zemanových kroků řadíte sebe?
Já jsem toho chlopa v prvním kole prezidentských voleb nevolil, ve druhém jen proto, že mít na Hradě Karla by byl ještě větší průser. Mým kandidátem nebyl ani jeden, ani druhý. Ale v okamžiku, kdy byl zvolen většinou aktivních voličů, se stal mým prezidentem, ať už se mi to líbí anebo ne, uznávám prostě starý, dobrý, americký model. Nelíbí se mi na tom chlopovi tisíc věci – jak ožralý blambelá nad symboly české státnosti, jak se nedokáže omluvit za chybu, jak podporuje socanské nápady současné vládní partičky, atd. Přesto zůstává jedním z mála politiků, který se dokáže jasně a jednoznačně vyslovit, ať už se mi jeho názory líbí anebo ne. Jestli si ale někdo mysli, že jeho veličenstvo nás zachrání před islámem, před kvótama nebo před čímkoliv jiným, na to zapomeňte. Ochránit se musíme sami. V tom nám žádný prezident nepomůže.
Miloš Zeman prohlašuje, že kolem sebe sjednotil většinu české společnosti. Může ale ta koalice „prasknout“, kdyby například již nebyl problém s imigranty, který Zemanovi pomohl? Mohou se pod vlivem soustavného mediálního bombardování od Zemana trhnout někteří vzdělanější voliči? Anebo je to tak, že příznivci Zemana prostě „svého Miloše“ už neopustí, protože je chrání před těmi „zmetky z Prahy“ a před „kavárnou“ a „Bruselem“?
Vlezte si do první hospody, kde chodí chlapi po osmihodinové šichtě na jedno pivo, než se odeberou na další směnu dodom ke staré a k děckám. Zeman nikoho nesjednotil. Naše lidé mají v krvi staleté obranné látky a dokáží vycítit, když se blíží průser. To máme v genech. Přečtěte si výbornou knížku od Kláry Samkové na toto téma. A organizovaný přísun nekompatibilních pseudouprchlíků průser je. Neomarxističtí chytráci z neziskovek argumentují tím, že bojujeme proti imigrantům – a přitom tu žádné nemáme. Naši lidi ve třicátých letech taky neviděli Adolfa na vlastní oči, ale věděli, že to je průser. A když už se objevil v Chebu, bylo pozdě…
Takže zpátky k vaší otázce – když přijde mladší prezidentský kandidát se slušným vystupováním, který přesvědčí lidi, že dokáže vyjadřovat jejich názory lépe než prezident Zeman a ustojí mediální a politický novinářský tlak, pak bude zvolen. S Prahou to nemá nic společného. Bývám v Praze často, mám tam mnoho čtenářů a mnohdy se shodneme lépe než se synkama z Ostravska. Bohužel, pražský establišment (jak píše Havel) si nedokáže představit, jak ten centralizovaný model decentralizovat a výhody mocenského centra předat regionům. A to je ten důvod, proč považujeme obyvatele Prahy za parazity, kteří si kromě ekonomické výhody sídla hlavy státu a turistické výhody nejkrásnějšího města Evropy ukradli i všechny ostatní výhody a zmonopolizovali si vše pro sebe.
Důchodci, sociálně slabší, lidé na venkově, lidé považující se za vlastence, občané pochybující o Evropské unii, ti patří mezi voliče prezidenta. Co by měl udělat někdo, aby je oslovil a nabídl jim, případně, místo Zemana, Okamury a jiných něco jiného? Může je získat zpět pro myšlenku „evropské“ ČSSD Sobotka? Nebo si je získá Andrej Babiš? Nebo na venkově úspěšní lidovci a gazdíkovci?
Já bych tu statistiku tak neviděl. Mezi prezidentovy podporovatele patří i lidé z měst, lidé ekonomicky aktivní i lidé sociálně dobře postavení. Nechci hrát tu hru, kdy se v novinářských kruzích obemílá, že prezidenta podporují idioti, vesničtí hňupi, nacisti a socky. To je nesmysl.
Všimněte si, že v našich zemích pokračuje hledání „vůdce“. V letošních volbách uspěli vůdci. KDU nebyla úspěšná, to jen lídr Čunek vyhrál na celé čáře. Okamura byl jednoznačně černým koněm se schopnostmi lídra a také vyhrál. O Andy Babišovi se říká, že vyhrál volby. Podívejte se ale, jak mu to voliči dali sežrat ve druhém kole voleb. Andy má vůdčí schopnosti, ale promrhal je podporou protilidových vyzvědačských metod, jako je EET, nebo buzeračních nástrojů jako hlášení DPH. Výsledky jeho lidí ve vládě, Pelikánem počínaje a Ťokem konče, jsou katastrofální a vedou k totální fašizaci společnosti. Dnes vás může kdejaký úředník zlikvidovat pomocí deseti-statisícových pokut, nefunkčního soudního systému a pomocí exekuční špíny vás zbavit veškerého majetku. Lidem to chvíli trvá, než jim to dojde, ale pak to politikům vrátí na celé čáře. Andy je na sestupné dráze, a pokud se nezmění, skončí tak, jako probruselští šašci z TOP nebo ODS. O Sobotkovi se vůbec nemá cenu bavit, ten už prohrál vše. Jediné, co fčil může udělat, je nenápadně odstoupit.
Na druhé straně jsou zde lidé mladší, žijící spíše ve městech, vzdělanější, milující Václava Havla, otevření vůči EU i imigrantům. Ti nejenže nemají rádi Zemana, ale ústy některých svých mluvčích mají problém s tou první skupinou. Co dělají špatně, že „lid“ není schopen pochopit jejich postoje? Je i na nich jakási vina za rozdělení společnosti? Jak se dívat na mediální vystoupení lidí jako Halík, Dienstbier, Šiklová, Šabatová, Kroupa či Kocáb?
Ten podceňovaný „lid“ dokáže vycítit, když se někomu děje nespravedlnost, a dokáže vystihnout, když je někdo v úřadě z vlastní vychcanosti. O osobách typu Halíka, Dienstbiera, Šabatové, Kocába se nemá smysl bavit. To jsou prototypy multikulturně-marxistických loutek, ať už to dělají záměrně, nebo z donucení. Režim a styl, který tyto osoby představují, je přesným opakem svobodné, demokratické společnosti, která tady byla v polovině devadesátých let.
Petr Pithart ve svém nedávném projevu zmínil, že se mu nelíbí „obracení se k Východu“. Mluvil o příslušnosti k Západu jakožto o „náročném úkolu“, ze kterého se chceme vyvléct tím, že se račím krokem suneme k Východu, v jehož marasmu umíme žít. Je to správný výklad? Co je to dnes „Západ“ a co „Východ“? Mnozí tvrdí, že EU zaniká pod náporem imigrantů, zadlužení, neomarxismu, ekonomických problémů. Jak to jde dohromady s tím „pithartovským“ výkladem? A co my a EU? A ostatně co my a Rusko a Čína?
Já mám toho synka rád. Pro mě je Pithart typickým představitelem starého, užvaněného, komunistického intelektuála šedesátých let. To myslím bez ironie. Klidně bych si s ním zašel na pivo, mi nedělá problém si povídat s lidma, kteří mají sice opačné názory na mnoho věcí než já, ale umí diskutovat a používat nádherné české novotvary a výrazy. Jeho „slyšení trávu růst“ a „česko-slovenské dvojdomky“ jsou legendární, ale vezměte si lingvistické perly z jeho posledního proslovu – „vyzývám vás, abyste se postavili račímu posunování“ ... „zoufalicky křečovité výrony“ ... „veskrze zvrácené pojetí identity“ ... „žádná hlubší sentence“ ... To jsou prostě nádherná slova a já jako regionální blogař si toho vážím. Moudrý chlop ten Pithart, to by člověk nevymyslel…
Co se týká tzv. „Západu“ a „Východu“, tak se obávám, že jsme opět na špatné straně barikády. Jezdím často jak do postsovětských zemí, tak do postkapitalistických zemí. To, co jsme kdysi považovali za kapitalistický Západ, je dnes na východě a naopak. Ze západních zemí je dnes socialistický maras. Je to tak, jak to naplánoval Andropov, bývalý šéf KGB a po něm to zrealizoval Gorbačov, když požadoval „Společný evropský dům“. Jen nám neřekli, že jejich cílem je pomocí neziskových nátlakových organizací rozvrátit Západ, převzít jeho technologie a Západu naordinovat socialistické dotace a cenzuru. Ale to už je u nás takový blbý zvyk, že když přichází velký průser, nacházíme se na špatné straně barikády. Ale zajímavé je, že když to končí, jsme na straně vítězů. Bylo to za první války, druhé války i za studené války. Dnes švejkujeme na socialistické, proimigrační straně Bruselu, ale jsem si jist, že až přijde náš čas, budeme opět na straně vítězů. Otázka je, s jakými ztrátami to bude tentokrát…
Z hlediska praktické politiky – kdo z politiků naší zemi poslední dobou prospívá a kdo ne? Probíhá pád Miroslava Kalouska a nástup bloku KDU-ČSL a Starostů? Je Andrej Babiš nebezpečný oligarcha, jak se říká? Spěje ČSSD k zániku? Zcvrkávají se komunisté? A co Okamura a další antiislamisté? Jaký výsledek „velkých“ voleb do Sněmovny se nám rýsuje?
Nikdo neví, kolik nám zbývá času. Nezapomeňte, že na počátku jara 1918, 1938, 1968 i 1989 vypadala situace také jako stabilní. Mám rád ty mladé novináře, kteří dnes píší do novin, že v létě roku 1989 už všichni tušili, že komunismus v ČSSR končí. Byl jsem dva týdny před 17. listopadem osobně ve Wroclavi na koncertě českých exilových muzikantů. Když se Karel Kryl loučil na pódiu výkřikem „za měsíc v Praze“, bral jsem to jako smutný, nerealizovatelný sen. Týden poté, když padla berlínská zeď, pořád nikdo nevěřil, že za chvíli ani u nás nezůstane kámen na kameni. Kdo tvrdí, že to věděl, kecá (kromě starého analytika Lorence, samozřejmě).
Zatím situace vypadá stabilně. Ale stoletý cyklus, který právě vrcholí, může mít za důsledek to, že strany a osoby, které zmiňujete, nemusí mít za rok na naší scéně ještě nějaký vliv. A vůbec – kdoví, jestli ještě nějaké svobodné volby do Sněmovny budou… K těm osobám – Kalousek je chytrý chlop a poradí si, TOP ale zmizí na smetišti dějin tak jako ODS, pokud nenajde vůdce. Poslední osobností ODS byl Topol, ale ten vše ztratil tím, že zavrhnul tvůrce ekonomického programu Tlustého. Nástup KDU-SSM neexistuje, to je mýtus, je tam jen Čunek. Starostové neexistují. Tam jsou jen jednotlivci. ČSSD s těmi dnešními blátivými parodiemi na šéfy strany nemají šanci. Zlatý Jura Paroubek. Byl to nabubřelý socan, ale byla to osobnost, ať už máte pro socany porozumění anebo ne. Komunisti mají obrovský potenciál, mladí už nepamatují jejich sviňský režim před převratem, a pokud se vyvlečou z havlovských dohod, mají na to, aby dosáhli 25 %. Stačí jen změnit rétoriku a být aktivními mezi lidmi – a to oni vždycky uměli, že? Z Okamury mají všichni strach, je to charizmatická osobnost, těžko ho jako Japono-Moraváka obviníte z xenofobie a mohl by získat hlasy. Proto ho multikulturní média ignorují. Buď sjednotí vlastenecké síly, což bude těžké v situaci, kdy každý by chtěl být autonomním vlastencem, nebo si ho establišment namaže na chleba, protože nedokáže zvládnout politické bazilišky, kteří se na něj nalepí.
Ministr Babiš s radostí hlásí, že hospodářství naší země vzkvétá. Vidíte to ve svém okolí? Mají se lidé lépe? Věří v „lepší zítřek“? A myslíte, že tento třeba i statistický růst bude pokračovat, nebo se zase blíží ekonomický průšvih? Jsme závislí na Německu, kde se objevují jisté potíže a mluví se o tom, že mzdy jsou u nás trvale nízké…
Tak to jste mi nahrál na parafrázi: „Předpokládám, že se mě neptáte proto, abych vám i já lhal – naše země nevzkvétá.“
Ten, kdo nezvedne zadek a nepodívá se za západní hranice, to nepozná. Ceny televizí a mikrovlnek stabilně klesají, platy mírně rostou a kuřecí separát v drůbežích párkách má ustálenou chuť.
Ten, kdo se za západní hranici podívá, vidí, že ani po čtvrt století jsme nejenže nedohnali, ale ani se nepřiblížili takzvané úrovni západního světa. A co je horší, ten, který překračuje třeba polskou hranici, vidí, že ten vysmívaný, neschopný polský stát nás předběhnul ve veřejném sektoru, a ten vysmívaný polský kšeftař předběhnul českého veksláka i v tak tradičních českých službách, jako je pohostinství a cestovní ruch. Naše země nevzkvétá. Koření této země, živnostníci a lidé, živící se vlastníma rukama, jsou označováni za parazity. Jsou zaváděny fašistické zákony, díky nimž bude moci kdokoliv z establišmentu zlikvidovat jakéhokoliv konkurenta.
Co se týká mezinárodní situace, jen idiot nemůže nevidět největší akciovou bublinu všech dob, průser s největší německou bankou a neschopnost jednotné měny řešit problémy lenivějšího jihu a pracovitějšího středu. O socialistickém skandinávském severu se ani nemá cenu bavit…
Hořekuje se nad stavem naší mládeže, která se ve vzdělanostních žebříčcích propadá a podle učitelů častokrát nemá motivaci k učení a k práci. Je tomu tak? A jak je na tom naše země po stránce kulturní? Umíme v životě zužitkovávat naše kulturní hodnoty, nebo se návštěvy divadel či galerií stávají jen věcí nadšenců, zatímco národ konzumuje TV a videa na internetu?
Vy mě snad chcete dostat do nějaké deprese, ne? Soudní systém, vnitro a školství jsou prolezlé multikulturně-marxistickými agenty, kteří tyto obory cíleně a záměrně likvidují. Jestli si myslíte, že tak jednají třeba z neznalosti nebo mladické nerozvážnosti, zapomeňte na to. Tito lidé cíleně likvidují vše pozitivní, co naši předkové vybudovali. Těchto lidí není mnoho, ale podporují se navzájem a zaujali klíčové pozice. Jejich cílem je likvidace národní kultury, likvidace rodiny jako základu státu, likvidace národa a tradic. Zatím není problém si na internetu vyhledat cíle tzv. Kalergiho plánu a Franfurtské školy. Dobře si jejich plány prostudujte a pochopíte, jak je možné, že mnozí naši „politici“ a „neziskovky“ jednají tak, jak jednají. Ale pospěšte si, dokud jsou tyto zdroje dostupné…
Co nám z našich nedávných tradic vlastně ještě zůstalo? Václava Havla mnozí nemohou ani cítit. Rok 1968 dle průzkumů většinu národa nezajímá. Část veřejnosti ráda vzpomíná na socialismus. Když pomineme Vánoce, sport, zahrádkaření apod., napadá vás alespoň několik věcí, nad kterými se lidé v naší zemi bez ohledu na politický názor mohou sejít a společně nad nimi cosi prožívat?
Nebyl bych tak skeptický. Byli jsme před Bruselem, a budeme i po něm. Je otázka, kolik obětí nás to bude tentokrát stát. Z našich tradic nám zůstalo vše, nikdo nám nic nebere. Vzít nám můžou jen to, co si necháme vzít. Vyjděte mezi lidi na vesnici a objevíte normální svět pracovitých lidí. Jděte do hospody, kde se schází chlapi po šichtě, a zjistíte, že jsou hodnoty, které nemizí. Jen o nich multikulturní kolaboranti v televizi a médiích nikdy nepromluví, ani nenapíšou. Jděte do trampských hospod, zapalte si svobodně cigáro, objednejte rum a poslouchejte hovory a zpěvy lidí. Máme bohatý kulturní život, od té trampské hospody přes divadla až po koncertní sál. Máme filmařskou tradici, kterou okolní národy nemají. Máme křesťanské a pohanské zvyky, máme jídla a nápoje, které svět nezná, odolávali jsme tisíc let Germánům a máme slovanské přátele, odolali jsme nacistické i komunistické ideologii. Pravda, ztratili jsme nejcennější elementy z našeho středu. Byli zabiti, zavražděni, přinuceni k emigraci. Ale jsme tady a žijeme. Ti, kteří kdysi jako mladí kluci opustili tuto zemi, by se dnes rádi vrátili a své zkušenosti předali mladým. Nikdo na ně ale nečeká, politikům jsou ukradení, nikdo o nich nemuví. Možná to je proto, že se politici cítí ohroženi. Netvrdím, že člověk, který odešel v srpnu 68, je cennější než ten, který zůstal a byl nucen odolat režimu. Jen tvrdím, že nejsme tak velký národ, abychom mohli opovrhovat zkušenostmi lidí, kteří se rozhodli opustit normalizační hnus a něčeho dosáhli v cizině, která jim nic nedarovala…
Těch pár idiotů, kteří marní čas procházkama v hytlermarketech, nemůžeme brát jako vzorek obyvatelstva. Vždycky to bylo tak, že deset procent národa byli „buditelé“, osmdesát procent národa se přizpůsobovalo aktuální situaci a deset procent národa byly všehoschopné svině. Proto se bolševik i nacista zaměřoval na likvidaci té úzké desetiprocentní vrstvy aktivních, svině se už vždycky našly a přidaly se na stranu toho, kdo byl právě u moci. Je jen na nás, jestli dovolíme, aby v čele národa stáli vlastenci, anebo svině…
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Martin Huml
