Vítězné mocnosti rozhodly v srpnu 1945 v Postupimi také o odsunu německého obyvatelstva. „Z toho vyjmuli antifašisty, smíšená manželství. Vím, že mnohdy stačilo, když se například Čech zastal Němce, že mu za války pomohl a do odsunu nemusel. Záleželo, zda národní výbor uznal Němce za "národně spolehlivého", vysvětluje Jermář.
„Beneš počátkem války uvažoval o tom, že se některá okrajová území odstoupí po válce Německu, nacisté budou odsunuti. Tak mělo v republice zůstat jen asi milion Němců,“ objasňuje. Pak však přišel rok 1942, heydrichiáda, zejména vyhlazení Lidic. Což zapůsobilo v celém světě. „I Angličané začínají uvažovat o odsunu. Je zajímavé, že SSSR se k této myšlence přidává až později. V Postupimi rozhodly USA, Anglie a SSSR o transferu německého obyvatelstva nejen od nás, ale také z Polska, Maďarska, tuším i z Rumunska a Jugoslávie,“ konstatuje historik.
Nejvíce, asi čtyři miliony jich byly z Polska (Slezsko, Pomořansko), od nás asi 2,5 milionu, z Maďarska několik set tisíc. „Je nutné také připomenout, E. Beneš vyzýval, aby se odsun provedl humánním způsobem. K určitým excesům došlo hned po válce ještě před Postupimí,“ uvědomuje si senátor.
Odsunu předcházela válka a rok 1938
Z dnešního pohledu se na odsun podle jeho názoru dívat nemůžeme. „Předcházela mu válka, 360 000 mrtvých z Československa. A také rok 1938, kdy museli utíkat, či byli vyháněni Češi z okupovaného pohraničí,“ sděluje Jermář.
Při volbách 1935 volily Henleina 2/3 sudetských Němců, při komunálních volbách 1938 dokonce 90 procent. „V dnešní době nechť způsob odsunu i odsun zkoumají historici. Mám mezi sudetskými Němci mnoho příbuzných, jejich osudy jsou různé. Byli mezi nimi i antifašisté (sociální demokraté), kteří zůstali, či se vystěhovali až později sami. Druzí zažili odsun. Ale dnes s nimi i jejich dětmi vůbec otázku odsunu neřešíme, já jim nepřipomínám válku a rok 1938. A máme výborné vztahy,“ vysvětluje.
Beneš – dobrý politik
„Z mého pohledu hodnotím Beneše jako dobrého politika. Měl bohužel smůlu, že musel řešit situaci 1938, 1945 a 1948,“ míní Jermář. „Vůbec se nemluví o tom, že E. Beneš jako ministr zahraničí a později i prezident se přičinil o to, že u nás nalezli azyl po roce 1933 němečtí antifašisté i Židé,“ zmiňuje.
Psali jsme:
Situaci roku 1938 nemohl dle Jermáře vyřešit jinak. „Správně předvídal, že se schyluje k velké válce, varoval Anglii i Francii. Bohužel nebyl Chamberlainem a Daladierem vyslyšen. Obě země na to později hodně doplatily,“ popisuje historik.
V říjnu 1938 neodešel dobrovolně do exilu, ale z donucení. „Během války vyvinul obrovské úsilí za obnovu ČSR. A to se mu podařilo,“ konstatuje historik. Zklamání z Mnichova ho vedlo ke snaze o spojenectví se SSSR. „Ale o to se snažily i západní mocnosti. Možná byl vůči Stalinovi chybně důvěřivý. Ale i bez jeho menších kontaktů se SSSR by stejně ČSR skončila ve sféře sovětského vlivu,“ myslí si Jermář.
Rok 1948: Měl podat demisi hned po Únoru
Historik Jermář se vyjadřuje i k únorovým událostem v roce 1948, kdy prezident Beneš přijal demisi nekomunistických ministrů. „Pokud by demisi nepřijal - možná by došlo i k intervenci SSSR a dokonce i občanské válce. Ono se lehce dnes kritizuje. Chybou bylo, že nepodal hned demisi po únoru, ale až v květnu 1948, kdy odmítl podepsat novou ústavu, domnívá se Jermář.
Osobnost Beneše i přes některé chyby z dnešního pohledu však hodnotí hodně kladně. „Za I. světové války odvedl obrovský kus práce v odboji. Sám TGM řekl, že bez Beneše bychom republiku neměli. A byl i vynikajícím ministrem zahraníčí za I. republiky, stal se dokonce i předsedou Společnosti národů,“ sděluje historik pro ParlamentníListy.cz.
V roce 1938 měl předvídavost, která chyběla Anglii a Francii
A spojovat Beneše s odsunem? „Podepsal to, co odhlasovalo Národní shromáždění a rozhodly vítězné velmoci. A když si přečteme jeho slova z roku 1938 - měl předvídavost, kterou bohužel nemělo vedení Anglie a Francie. To uznal až Churchill,“ upozorňuje Jermář.
Podle historika a senátora je chybou, když se u nás politici vrací k odsunu a hodnotí ho z dnešního hlediska. „Vyostřuje to vztahy na obou stranách. Samozřejmě, že odsun byl pro sudetské Němce velmi těžký, odehrály se i případy krutosti. Sudetští Němci doplatili i na to, že ve velké většině přijali nacionální socialismus. Více než 200 000 jich padlo ve válce,“ zmiňuje.
K rozjitřené debatě z předvolebních prezidentských kampaní uvádí: „Určitě mi není blízký názor Karla Schwarzenberga. Ale nesouhlasím i s některými fanatiky z naší strany. Jak jsem psal už výše. Jsem s mnohými sudetskými Němci v kontaktu a nemáme problém,“ uzavírá Jaromír Jermář.
-
TÉMA: Přímá volba prezidenta
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
