Mohl byste více rozvést vaši potřebu vrátit slušnost do české politiky? Není to jen vyprázdněná floskule? Vždyť v politice nikdy nebyla. Ve všech zemích si jdou poslanci po krku, nadávají si a někde se i fackují. Za první republiky se vysmívali Edvardu Benešovi, že je Masarykovou opičkou Bibi. Jak to tedy se slušností míníte?

Slušnost v politice a politickou kulturu nechápu ve verbální rovině. Ano, k veřejnému životu by měla patřit určitá kultura vystupování a prezident republiky by měl náš stát důstojně reprezentovat, ale mnohem důležitější je, co politici dělají a nedělají. Zda chápou politiku jako správu veřejných věcí a službu občanům nebo jako prostředek k obohacení se. Zda občany považují za své zaměstnavatele nebo za své nevolníky. Zda si váží názoru svých voličů nebo jen stojí o jejich hlas. Zda lidmi pohrdají a domnívají se, že veřejnost stráví každou do líbivých formulací zabalenou lež, nebo zájem občanů kladou před zájem vlastní. Slušnost má i rozměr ekonomický. Jen ve státě, kde platí dané slovo, jistá pravidla a slušnost se daří podnikání a jen taková země prosperuje.