Spravedlnost? Tady v České republice? Na to rychle zapomeňte, upozorňuje důrazně bývalý vojenský rozvědčík, podplukovník Roman Liener. Zdejší systém podle něho svévolně zničí jakýkoli život i rodinu člověka, jakého si usmyslí. A to bez jakýchkoli následků.

Jedno obvinění za druhým. Vždy bez důkazu

Celý případ bývalého tajného agenta Lienera v roce 2004 odstartovalo zásadní a skandální podezření, že důstojník české vojenské rozvědky pracuje pro Bělorusko, kde byl původně nasazen. Žádné důkazy však nikdy nebyly nalezeny.

• NEPŘEHLÉDNĚTE: Kompletní svědectví Romana Leinera

Následovalo obvinění, že vynesl přísně tajné dokumenty charakteru NATO. Do trezoru jeho krycí firmy je ale ukládali jeho kolegové a existují o tom dohledatelné záznamy. Potvrzuje to i skutečnost, že sám Liener neměl do sídla Vojenského zpravodajství přístup, těžko tedy mohl cokoli vynést. Následně pak vyšlo najevo, že tyto údajně přísně tajné dokumenty obsahovaly informace na úrovni vysokoškolských skript.

Toto obvinění bez důkazů nevyšlo, následovala tedy další. Zpronevěra nejdříve několika milionů korun, která se později smrskla na 188 tisíc. Ovšem i k řádnému využití této částky má Liener potřebné dokumenty a faktury.

Ozbrojené komando hledá služební vůz. Stát ho však dávno převzal…

Tím případ zdaleka nekončí. Objevilo se i obvinění, že Roman Liener neuposlechl rozkaz a vzdálil se ze stanoveného místa v Moskvě. Soud však na základě důkazů jasně konstatoval a rozhodl, že žádný takový rozkaz nikdy neexistoval. Nebylo co porušit.

Když Liener opustil armádu, vyzval svého bývalého zaměstnavatele, aby od něho převzal služební vozidlo. To se stalo a existují o tom úřední záznamy. Nic z toho však nezabránilo policii, aby bývalého zpravodajce obvinila ze zpronevěry služebního auta a to vše v okamžiku, kdy bylo dávno státem převzato a prodáno v autobazaru.

• Původní materiál o pekle českých vazebních věznic ZDE

„Dne 19.11.2004 rozvezly policejní dodávky desítky příslušníků policejního komanda v neprůstřelných vestách, s dlouhými i krátkými palebnými zbraněmi v přilbách, pro jistotu se zahalenými obličeji kolem jedné malé vísky pár desítek kilometrů od Brna. Uzavřeli nad ránem jediný vjezd do vísky s asi 20 chalupami, i jediný výjezd z ní do polí, obklíčili ji ze všech stran. A takto jištěno, vtrhlo další policejní komando na statek jedné místní obyvatelky, postarší, ctihodné dámy a prohledávali hodiny její stavení. Doslova od sklepů až po půdu. Když po několika hodinách této vyčerpávající činnosti bezradně stáli uprostřed statku, otázal se ten nejdůvtipnější z nich oné starší dámy, jestli v oné osadě nemá pronajatou ještě nějakou stodolu? Odpověděla po pravdě, že ne, k čemu by jí byla? A pak se onoho důvtipného policisty osmělila zeptat, co že hledají. A on jí odpověděl, že osobní vozidlo!“ píše Liener v textu, jež poskytl redakci. Dlužno dodat, že toto hledané auto bylo několik měsíců před tím vráceno českému státu.

Nyní se Liener už řadu let snaží domoci takzvaného procesu odlegalizace, což v podstatě znamená zajištění bezpečnosti po splnění zpravodajského úkolu. Zvláště potom, co byla veřejně prozrazena jeho totožnost, se bývalý rozvědčík obává o svůj život. Stát ale roky nekoná. Soud již dávno řekl, že tento proces musí realizovat výkonná moc státu. Ta se k tomu nemá a zatím je ohrožen osud člověka, který po léta v zájmech českého státu nasazoval vlastní život. „Kdy už bude těm svinstvům konec?“ ptá se.

Mlčí soudy, premiér, ministr Vondra, poslanci

„Toto vše a daleko více se Liener snažil léta sdělit funkcionářům vojenského zpravodajství. Nikdy s ním nekomunikovali. Toto vše se Liener snažil léta sdělit ministrům obrany, neměli zájem. Advokáti Lienera psali dopis premiérovi této země Paroubkovi, asi dvakrát, bezvýsledně. Liener psal dopis dalšímu premiérovi této země Nečasovi, ten nezjistil pochybení. Advokáti Lienera se snažili jednat s poslanci výboru pro kontrolu vojenského zpravodajnictví, nebyl zájem. Liener oslovil poslance Bublana, bez odpovědi. Poslanec Vidím mu odpověděl smskou, že pokud ho bude ještě jednou obtěžovat, předá věc české policii, a to se ho Liener jen jednou zeptal, jestli opět nechce promluvit na vlnách Českého rozhlasu a sdělit něco národu o největší kauze ve vojenském zpravodajství, jak učinil před lety,“ píše Roman Liener.

Bez zajímavosti ani není, že Lienerovi někdejší ministr obrany Kostelka napsal, že v této věci uznává pochybení. Ve stejné záležitosti však premiér Petr Nečas v dopise podplukovníku Lienerovi píše, v postupu Vojenského zpravodajství vůči jeho osobě neshledal rozpor mezi platnými právními předpisy.

„Opravdu žijeme v právním státě, kde občan má reálné právo dovolat se svých práv, ochrany a spravedlnosti? Když už ne u premiéra této země, u koho tedy ještě? Soudy říkají, že to není jejich věcí, že to přísluší moci výkonné. Moc výkonná mlčí, nebo lže. Kdo tedy zbývá, kam ještě jít?“ táže se bývalý zpravodajec v materiálů, který exkluzivně poskytl ParlamentnímListům.cz.

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.