Tento příběh vybublal na povrch kvůli zásahu Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) v Olomouci, souvisejícímu s Generální inspekcí bezpečnostních sborů (GIBS). A je přímým pokračováním svržení Nečasovy vlády v létě roku 2013.

Na jaře roku 2014 podal jeden z obžalovaných v takzvané kauze Nagyová, bývalý důstojník Vojenského zpravodajství Jan Pohůnek, podnět na GIBS, kde poukazoval na možné zneužití pravomoci příslušníků ÚOOZ, účelové manipulace s důkazy a nezákonné sledování. Ve svém oznámení do puntíku popsal a rozebral nezákonnosti, kterých se mohli detektivové při zásahu dopustit. Jeho argumentace je velmi závažná.

Napadl především bianko povolení ke sledování „blíže neustanovených příslušníků Vojenského zpravodajství včetně jimi užívaných, doposud neustanovených motorových vozidel“. Soud, který případ údajného zneužití Vojenského zpravodajství rozhodoval, přitom došel k jednoznačnému závěru, že žádný příslušník tajné služby ani auto při sledování osob, o které měla mít zájem Jana Nagyová, nefigurovali. Přestože detektivové ÚOOZ při sledování narazili pouze na privátní bezpečnostní agenturu, povolení ke sledování „blíže neustanovených příslušníků Vojenského zpravodajství“ posloužilo jako podklad k zatčení ředitelů vojenské tajné služby Ondreje Páleníka, Milana Kovandy a šéfa vnitřní bezpečnosti služby Pohůnka i samotné Jany Nagyové (dnes manželky bývalého premiéra Petra Nečase). Pohůnek inspekci vyzval k důkladnému prošetření toho, jak je možné, že jen díky paušálnímu povolení ÚOOZ a vrchního státního zastupitelství v Olomouci a prokazatelné manipulaci s důkazy došlo k průniku do integrity a trezorů tajné služby.