Výstava „Z minulosti do přítomnosti českého vězeňství (1850 – 2014)“ zdůrazní řadu neznámých aspektů z oboru vězeňství. „Chtěli jsme, aby iniciativa vzešla zdola, od nás bývalých muklů a ne ze strany státní správy. K našemu překvapení jsme se dočkali ohromného zájmu právě státní správy a seznámili se s vynikajícími historiky z oblasti vězeňské správy z Generálního ředitelství, bývalými prokurátory, soudci a bachaři. Nebereme to už nijak ideologicky jako tehdy, když jsme za totality seděli, ale bereme to jako způsob technologie moci, která byla tehdy a existuje i dnes,“ vysvětluje pro ParlamentníListy.cz Karel Srp.
Témata k výstavě připravili odborníci z Kabinetu dokumentace a historie Akademie vězeňské správy ČR. Půjde o chronologické bloky podle jednotlivých období. Výstava začíná 9. července 2014. Nebude to o jednotlivých případech, ale bude se zabývat systematikou vězeňství od roku 1850 po současnost. Proč od roku 1850? Tehdy byla justice a vězeňství Habsburky zestátněna a poprvé toto odvětví získalo nějaké regule. A já žasnu, že ty regule byly velice moderní a příznivější než v této chvíli. Tehdy například každý, kdo byl třeba analfabet nebo polovzdělaný do 35 let ve vězení, musel povinně navštěvovat školu. Byly to pro nás ohromné objevy,“ zmiňuje šéf Jazzové sekce.
Mezi chronologickými bloky výstavy bude možné nalézt třeba proměny vězeňství habsburské monarchie, vězeňský systém Československé republiky v letech 1918 – 1939, vězeňství v době Protektorátu, poválečná obnova a sovětizace vězeňství nebo z dnešní doby činnost Vězeňské služby ČR.
Podepíšete i smrt vlastní matky…
K vidění budou i historické předměty jako například kameninová miska a lžička, křížová řetězová pouta nebo svěrací kazajka až po současné tepláky, jídelní nádoby a stravenky. „Stejně tak budou k vidění donucovací a zásahové prostředky vězeňského personálu, které se dnes užívají. Půjde vůbec o první výstavu tohoto typu a rozsahu."
Z vystavených fotografií bude patrné, jak to ve vězení vypadá, nicméně skutečný život tam je podle Srpa dán charaktery lidí, kteří jsou tam zavření. „Je těžké se sžít, zejména jste-li ve vězení poprvé, se zloději, lháři, pedofily a vrahy, se spodinou společnosti. Přesto s nimi tam ale musíte žít, sdílet s nimi záchod a veškeré prostředí. Za normalizace se to používalo i k nepřímému násilí,“ popisuje.
Psali jsme:
„Když jste měl v cele prostor 140 x 140 centimetrů a nesměl se opírat o stůl nebo o zeď, stačilo, když k vám dali dva cikány a dva homosexuály. Po jednom by to nebyl problém, ale jakmile byli v páru, děli se hrůzné věci. Psychologické metody nátlaku jsou skvěle propracované v každém režimu. Stačí týden a bez jediné facky vás přinutí k tomu, že podepíšete smrt vlastní matky,“ je přesvědčen předseda Jazzové sekce, která výstavu ve své výstavní síni v pražské Valdštejnské ulici pořádá.
„Každá hodina v lochu stojí za hovno“
Srp zdůraznil, že pořadatelé nehledí na vězeňství jako na nějakou represi ze svévůle státu. „Naopak je díky vězeňství většina obyvatelstva chráněna před darebáky a dalšími lidmi, takže taková zařízení jsou na místě. Myslím, že předpisy ve vězeňství nejsou v současné době tak přísné jako za normalizace, stejně jako byly za normalizace lepší než v padesátých letech. Všechno se vyvíjí, ale muklovsky můžu říct, že každá hodina v lochu stojí za hovno,“ dodává pro ParlamentníListy.cz Karel Srp. Výstava potrvá od 9. července až do 5. září letošního roku.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
