Dmitrij Korotkov nabízí celkem čtyři různé scénáře Buzinovy (a také Kalašnikovy) vraždy a ptá se klasicky cui bono, ale i na to, jaké konkrétní následky mají obě vraždy na ukrajinskou politiku a na postavení politické opozice v zemi. 

Verze 1: Nezávislý útok radikálů 

V prvním případě mohlo jít o nezávislý krok radikálů, kteří dlouhodobě nesouhlasili s Buzinovými politickými názory. Buzina napsal už v roce 2000 knihu, která byla mezi radikálně laděnými ukrajinskými nacionalisty vnímána krajně negativně. V posledním roce a půl vystupoval proti současné vládě, především proti válce na Donbasu, a jeho vystupování dráždilo. „…když se začátkem války získal ukrajinský radikální nacionalismus přístup ke zbraním, bylo jasné, že dříve nebo později přejde od hrozeb na Facebooku k zabíjení v realitě. Radikálně pravicových skupin je nyní v zemi spousta, panuje mezi nimi specifická konkurence, a proto jsou hlasité politické vraždy způsobem, jak se z obecné masy vydělit.“

Verze 2: Objednavatelem Kyjev

Ve druhém scénáři Korotkov podrobuje analýze možnost, že objednavatelem byla současná ukrajinská moc. Na první pohled je taková verze absurdní, protože ani Buzina ani Kalašnikov nepředstavovali pro dnešní vládu v Kyjevě reálnou hrozbu. Určitě nepřesahovala riziko, které by podobný krok pro vládu mohl znamenat. Ostatně, vraždy vyvolaly mezi řadou Kyjevanů, velkou částí střední třídy a žurnalistů negativní reakci, která posílila pocity zranitelnosti a nestability. 

Existují ale také argumenty pro tuto verzi. V případě Olega Kalašnikova existují informace o tom, že Kalašnikov vedl jednání ohledně vzniku ozbrojených opozičních formací, které by byly alternativou Sebeobrany Majdanu a Pravého sektoru. Oles Buzina byl jedním z mála představitelů Antimajdanu, který byl schopen sehrát roli „lidového tribuna“ v případě vypuknutí protivládních protestů. Nikdo podobný na Ukrajině dnes v podstatě není.