Pane Popelko, jak obyčejně trávíte tento půlnoční čas mezi sobotou a nedělí?
Spím. Během dnů, a to i víkendových, mám totiž stále hodně práce.

Ta práce se týká přípravy sněmu Holešovské výzvy, který jste oznámil na 19. ledna - tedy bezmála po roce od doby, kdy se konala konference Holešovské výzvy - je to tak?
Ano. Je to tak, tentokrát se sněm uskuteční v Národním domě na Náměstí Míru. Věřím, že sál, který máme pro ty účely objednaný, možná nebude stačit kapacitně, proto máme objednanou i velkoplošnou obrazovku, aby mohli lidé sledovat události uvnitř sálu také zvenku.

Nezlobte se, ale musím v těchto souvislostech podotknout, že minulý rok ty aktivity nakonec nijak slavně nedopadly, a Holešovská výzva jako protestní iniciativa velmi oslabila. Máte pocit, že je šance to teď napravit?
Ano, Holešovská výzva přes všechno naše nasazení začala významně ochabovat po loňském 15. březnu - tedy po dnu, kdy se podařilo lidi vyburcovat, aby přišli do ulic českých měst. Iniciativa doplatila na to, že se do ní zapojili lidé, pro které bylo důležitější vlastní ego než blaho národa. Je to tak, ale protože i negativní věci mohou být k něčemu dobré, nyní doufám, že v odkazu Holešovské výzvy pokračují lidé, kterých je sice možná trochu méně, ale o to intenzívněji své práci věří a o to upřímněji se na ní podílejí. To je pozitivní a asi to tak muselo být - oddělilo se takříkajíc "zrno od plev". I když to mnohdy bylo bolestivé...