Jaromír Nohavica má mimořádný talent bleskově reagovat na momentální náladu ve společnosti. Svůj textařský um prokazuje spolehlivě už od osmdesátých let minulého století. A v posledních letech si - zejména díky internetu - získává stále víc posluchačů. Své hudební glosy nazývá virtuálkami.

Zatímco se sněhovou nadílkou, při níž Pendolinu "zamrzly u Polomi všecky cederomy" se vypořádal v humorném duchu, dění ve Šluknovském výběžku loni na podzim zastihlo slezskou písničkářskou legendu s tváří poněkud zachmuřenou. S kytarou v ruce rozvíjí představu Roma Deža, který má nože, zatímco on, bílý Čech, se musí obávat, kdykoliv vstoupí na jeho území.

Rasismus naruby na těšínský způsob

O tom, že Nohavica tak trochu hraje do ucha protiromskému smýšlení české společnosti právě ve chvíli, kdy romskou menšinu ve Varnsdorfu musí před rozlíceným davem promíchaným s nejdrsnějšími rváči neonacistické scény bránit speciální policejní jednotka, není asi sporu. Text je vlastně řemeslně mistrným shrnutím dvou ustálených klišé - že každý Rom představuje pro příslušníka české majority nebezpečí spočívající v loupežném přepadení a že být "bílý" je vlastně v Česku handicap.