Ze dne na den přišla o práci, když butik, v němž prodávala, majitelé zavřeli, protože nevydělával. „Ještě před rokem bych měla nárok na tříměsíční odstupné, teď mám jen jeden plat navíc, protože jsem v butiku pracovala necelý rok,“ postěžovala si pro ParlamentníListy.cz na citelné zhoršení podmínek zaměstnanců, které přinesl nový zákoník práce.
S nevelkým platem 11 000 korun čistého a nepravidelně placeným výživným 5 000 korun od manžela žádné úspory nemá. Žije jako mnohé ženy v jejím postavení od výplaty k výplatě. I když alimenty dostane jen občas, nebo jen jejich část, nemá nárok ani na přídavky na děti. Přesto doufala, že s pomocí podpory v nezaměstnanosti se jí podaří krušné chvíle, než si sežene nějakou novou práci, přežít.
Podpora při ztrátě práce přijde až za pár měsíců
„Hned první den jsem běžela přihlásit se na Úřad práce, aby mi stát platil zdravotní a sociální pojištění a podporu,“ popisuje, jak postupovala. Pracovnice úřadu ji hned poučily, že první měsíc nedostane od státu nic, protože jí zaměstnavatel dal odstupné. Teď musí čekat na rozhodnutí, jestli jí bude přiznána podpora.
„Řekli, že mi zavolají, budu nejdřív muset rozhodnutí podepsat, pak mi teprve vyplatí peníze,“ vysvětluje Ivana. S postupem Úřadu práce už měla zkušenosti, když se před pár lety také ocitla na dlažbě.
„Při registraci mi tehdy řekli, ať přijdu za týden podepsat papíry, další měsíc už mi přišla podpora,“ vzpomíná. Když se tedy teď ani po třech týdnech neozvali, zavolala na „pracák“ sama.
„Úřednice se mi v podstatě vysmála, na vyřízení mají teď prý 30 až 60 dní,“ dodává s nefalšovaným údivem. Pak teprve může jít rozhodnutí o podpoře podepsat a čekat na výplatní termín. To ovšem může trvat další týdny. „Vůbec nevím, jak několik měsíců přežijeme bez peněz, musím přece z něčeho platit nájem, školku, jídlo,“ vypočítává ParlamentnímListům.cz nezbytné výdaje rodiny. Předem ví, že z podpory, která nedosáhne ani poloviny jejího čistého platu - kolem pěti tisíc korun, už zcela jistě nezbude na úhradu splátky spotřebitelského úvěru, který si vzala na novou pračku, když jí „stará“ odešla.
- TÉMA: Nezaměstnanost
Nezaměstnaný si nesmí k podpoře přivydělat ani korunu
Ivana doufala, že si pár tisícovek přivydělá alespoň na nějaké brigádě, aby pokryla ty nejnutnější výdaje. Jenže když se zeptala úřednic, jestli si může přivydělat do 4 000 korun jako před lety, ke svému zděšení se dozvěděla, že od Nového roku si nezaměstnaný nemůže vydělat ani korunu, jinak hrozí, že přijde o státní podporu v nezaměstnanosti.
„Ministr práce Jaromír Drábek ze mě udělá neplatiče,“ zlobí se mladá žena, že jí stát dostává do neřešitelné situace, protože z podpory rodinu neuživí, ale stát jí zakáže jakoukoli aktivitu.
„Přitom poslední práci jsem získala právě tak, že jsem v butiku byla nejdřív na brigádě. Když zjistili, že jsem pracovitá a zodpovědná a nejsem každou chvíli s nemocnými dětmi doma, nabídli mi stálé zaměstnání,“ vypráví.
Tuhle šanci teď nemá. Přitom od Úřadu práce pomoc se sháněním nového místa čekat nemůže. „Evidentně na to rezignovali. Víte, na jaký termín mám přijít na Úřad práce příště?“ ptá se a poprvé od začátku našeho rozhovoru se trochu zasměje. Na modré kartičce průkazu uchazeče o zaměstnání, kterou vytahuje z kabelky, je zapsáno hodně vzdálené datum – 12. září ve 14,30 hodin. I z toho je na první pohled zřejmé, že Úřady práce jsou zavalené vyplácením sociálních dávek a nezvládají plnit účel, pro který byly zřízeny.
Příspěvek na bydlení? Ani náhodou!
Ivana se zajímala, jestli se svými současnými nízkými příjmy nebude mít šanci na přechodnou dobu alespoň na nějaké sociální dávky. „Mohu dostat jen přídavky na děti - asi tisícovku, na příspěvek na bydlení už nemám nárok. Všechno se vypočítává podle životního minima, které je tak nízké, že ho překročí snad úplně každý,“ kritizuje necitelný úsporný systém současné vládní koalice. Když Ivana spočítá výši podpory, která by jí měla být přiznána – necelých pět tisíc korun, stejně vysoké výživné od manžela, které ovšem stejně nemá nikdy jisté, a tisícovku přídavků na děti, může měsíčně počítat s částkou nanejvýš kolem jedenácti tisíc korun. „Co budu dělat, když jen za nájemné, elektřinu, plyn a vodu za dvoupokojový byt platím kolem deseti tisíc?“ uvádí zoufale pro ParlamentníListy.cz.
Od táty svých dětí pomoc čekat nemůže, má co dělat, aby uživil svoji novou rodinu a s odřenýma ušima platil alimenty na jejich dvě děti. Její rodiče také nemají na rozhazování. Otec je v invalidním důchodu, maminka sice ještě pracuje, ale s platem učitelky je ráda, že vnoučatům může občas dopřát nějakou hračku nebo sladkost. Mladá matka je naprosto bezradná. Děsí ji, že jejich osud nikoho nezajímá, že na všechno zůstává sama „Mám si půjčit někde u lichváře a doufat, že brzy seženu práci, abych brzy mohla nekřesťanské úroky splácet? Ale když ji neseženu, riskovat exekuci i toho mála, co máme?“ ptá se bezmocně. „Nebo mám jít šlapat chodník? Ale to vlastně taky nemůžu, to už by byl nelegální přivýdělek,“ dodává s černým humorem. „Nenahrává to spíš zaměstnavatelům, aby nemuseli za práci lidem moc platit?“ napadá mladou ženu, když pochopí, že stát ji donutí, aby vzala jakoukoli, i uboze placenou práci, třeba i za velmi nevýhodných podmínek, protože u něj podporu, ani pomoc, aby mohla trochu důstojně přežít, než se zase postaví na vlastní nohy, prostě nenajde.
- Další autentické příběhy ParlamentníchListů.cz ČTĚTE ZDE
Ministerstvo radí
„Naprosto chápu, že pro matku se dvěma dětmi, která přijde o zaměstnání, může být tato situace velmi nepříjemná a obtížně zvládnutelná. Věřím ale, že není naprosto neřešitelná. Pomoci by možná mohly dávky v hmotné nouzi a státní sociální podpory - příspěvek na bydlení, přídavek na dítě, příspěvek na živobytí apod., které se posuzují podle majetkové a finanční situace paní, či tzv. společně posuzovaných osob,“ radí prostřednictvím ParlamentníchListů.cz mluvčí ministerstva práce a sociálních věcí Viktorie Plívová.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
