Značný rozruch v politických i mediálních vodách v těchto týdnech působí případ možného nákupu izraelských mobilních radarů MADR pro českou armádu. Jde o nemožnost připojení k síti NATO (více ZDE) a hlavně vyšetřování ze strany Vojenské policie. ParlamentníListy.cz získaly závažné informace. Všechno totiž může být trochu jinak, než je prezentováno.
Hlavní roli v celém případu prý hraje veřejně sice nenápadná, ale jinak velmi silná organizace. Vojenské zpravodajství (VZ). Armádní tajná služba je de facto nejmocnější ze všech tří zpravodajských sítí České republiky a lidé, kteří mají vliv na její chod, nemusejí být vždy nutně hnáni čistými úmysly. To nám ukázaly už kauzy v minulosti, které končily u soudů, a dokonce kvůli tomu padla vláda.
Nyní zpět k aktuálnímu případu chystaného nákupu armádních radarů z Izraele. I zde totiž hraje Vojenské zpravodajství významnou roli. A co se týče vyšetřování zakázky, kdy musela k výslechu dokonce i ministryně obrany, hraje zde vojenská tajná služba roli možná hlavní.
Byli byste ochotni bránit Českou republiku se zbraní v ruce?Anketa
Vysvětlíme si proč. Celé vyšetřování, nejprve ze strany ministerské inspekce a následně Vojenské policie, která se začala věcí zabývat právě na základě alarmujících zjištění inspekce, bylo založeno na tajné zprávě Vojenského zpravodajství. Veřejně to opakovaně uvedla ministryně Karla Šlechtová. Podle ní zpráva obsahuje mnoho katastrofických a extrémně závažných zjištění. Zprávu má zhruba od přelomu ledna a února k dispozici premiér Babiš a podle informací ParlamentníchListů.cz několik týdnů také prezident Miloš Zeman, vrchní velitel armády.
Vzhledem k tomu, že nejspíš mělo jít o důvěrnou zprávu určenou přímo ministryni, z logiky věci je pod jejími závěry podepsán jediný člověk. Jan Beroun, ředitel Vojenského zpravodajství. A tím se možná dostáváme k jádru věci.
Beroun musel od počátku vědět, že vzhledem k režimu utajení nebude ministryně moci závěry vyšetřování jeho zpravodajců zveřejnit, a média tak budou psát pouze o tom, co jim politici a další hráči veřejně předloží. Bez ohledu na to, zda to bude, či nebude pravda. Teď si stačí srovnat, jak to bylo celé od počátku mediálně prezentováno. Většina textů šla směrem, že Šlechtová dělá zbytečný rozruch a snaží se očernit svého předchůdce Stropnického, který v Interview ČT24 tvrdil, že obavy své nástupkyně nesdílí.
Není však složité si domyslet, že to je právě Martin Stropnický, kdo zakázku připravoval, schvaloval její průběh i způsob zadání. Měl tedy kompletní informace. A ve chvíli, kdy zpravodajci, inspekce i policie šetří závažná pochybení, sdílení nebo nesdílení obav není úplně podstatné a na faktech to nic nezmění.
Psali jsme:
Karla Šlechtová to celé „našla na stole“, když na resort přišla. A začala se divit, protože Stropnický jí říkal, že smlouva je „v mašličkách“ připravená k podpisu, ale realita byla jinde. Z veřejně dostupných informací plyne, že pokud by ministryně smlouvu podepsala, mohla by v budoucnu českému státu i sobě přivodit dost nepříjemností.
V případě, že by došlo k podpisu smlouvy hned na přelomu roku, stát by zaplatil a radary dostal, kvůli nemožnosti zapojení do patřičných systémů by místo funkčních radarů země získala fakticky jen pár tun železa. Stát by měl škodu v řádu miliard korun a ministryně nejspíš na krku trestní stíhání.
Teď by leckdo mohl říci, že tím Berounovi zpravodajci nahráli Šlechtové a šli proti Stropnickému. Jenže jde o pouhé zdání. Podle našeho pátrání a rozmluv s mnoha lidmi spojenými s armádou, resortem obrany i některými poslanci měl údajně šéf armádní tajné služby šířit, že žádné závažné skutečnosti jeho zpravodajci v zakázce neobjevili a razantní postup ministryně nechápe.
„Přišlo s tím za mnou pár lidí. Beroun prý říká, že to není pravda, že Šlechtová jen plaší, dělá povyk, ale nic závažného u těch izraelských radarů není. Původně jsem tomu věřil, jinak by se všude neříkalo, že je akvizice dotažená a podpisu smlouvy nic nestojí v cestě. Pak vidím, jak se Stropnický vykrucuje, všem vykládá, jak to celé připravil a zbýval podpis, tak se ptám, proč to teda nepodepsal? Sakra dobře věděl, že naše sovětské radary jsou dávno silou vůle udržované v chodu. Nějaké cesty, jak si všechno ověřit, ale moc nejsou, ta zpráva je tajná a na to asi šiřitelé těch fám spoléhali. Rozneseme řeči, že ministryně něco blokuje, že vytváří umělou kauzu a lidi tomu budou věřit, protože skutečnou zprávu, kde je popsána realita, nemají šanci si přečíst,“ sdělil ParlamentnímListům.cz pod podmínkou anonymity zdroj z oboru. Jeho identitu pochopitelně redakce zná.
Velmi podobné výpovědi, místy i ostřejší a závažnější o tom, že je účelově šířena informace o záměrném rozpoutání kauzy ze strany ministryně obrany, jsme slyšeli v uplynulých týdnech víckrát. Kvůli ochraně zdroje však nebudeme používat přímé citace. Jde o extracitlivou záležitost a lidé mají strach o svá místa.
Podstatné je, že celé vyšetřování chystané zakázky na izraelské radary se rozběhlo pouze na základě zjištění Vojenského zpravodajství a z jeho strany jsou prý následně šířeny fámy, že vůbec na nic nepřišlo. Jenže kdyby na nic nepřišlo, proč by se tím zabývala ministerská inspekce (jejíž složení po svém nástupu Karla Šlechtová nijak neměnila) a následně Vojenská policie?
Co za vším může být? Odpověď nemusí být vůbec složitá a zprávy v médiích během uplynulého týdne to mohly poodkrýt samy. V souvislosti s personálním obsazením budoucí koaliční vlády hnutí ANO a ČSSD se začalo spekulovat o budoucích ministrech. A v mnoha článcích byl jako možný ministr obrany uveden Jan Beroun, šéf VZ, který má podle kuloárních informací blízko k Andreji Babišovi.
Nabízí se otázka: rozjel někdo sofistikovanou zákulisní hru s cílem totálně zdiskreditovat ministryni Šlechtovou, aby její politickou likvidací pro sebe zajistil její současné křeslo? Odpověď možná získáme ve chvíli, kdy bude oficiálně zveřejněn kandidát na post ministra obrany v příští vládě.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
