„Víte, ty věčné nářky komunistů, že je historikové poškozují, jsou kvůli pocitům viny. Komunisti se mi za smrt táty prakticky nikdy neomluvili. Omluvil se mi, pravda, syn generála Bedřicha Reicina, jemuž ale v době procesů bylo kolem šesti let. A pak ještě za ministerstvo spravedlnosti jeho někdejší šéfka Vlasta Parkanová,“ sdělil ParlamentnímListům.cz Milan Píka. Právě on byl také komunisty vězněn. Zanedlouho se dožije devadesátky.

Zákaz rudých a Mašínové

Dvě nejdiskutovanější témata současnosti vzhledem k ideologii bývalého režimu a jejím pohrobkům, tedy zákaz KSČM a skutky odbojové skupiny bratří Mašínů, také posuzuje smířlivě. „Jestliže cokoliv zakážete, působí to opačně. Zakážete školákům kouřit, tak fajčí na dvorku. Nezakazoval bych to už. Vše jsme promeškali roku 1989. Pamětníci odešli a zájem veřejnosti se pohnul jinam,“ vyjádřil se k snahám o zakázání komunistů.

K dalšímu stále žhavému tématu se nicméně až tak jednoznačně nevyjadřuje. „Každý si vybral svou cestu, jak bude s životem nakládat. Oni byli opravdu hrdinové, ale každá smrt je ztrátou. Jedno, jestli zemře ten anebo ten. Zvolil jsem si cestu bez pomsty, oni se rozhodli jinak. Kdyby se neprostříleli, tak by nicméně stejně všichni dostali provaz. Museli utéci. Chápu je, ale neztotožňuji se s nimi,“ dodal. S Josefem Mašínem, jeho sestrou Zdenou a Milanem Paumerem se dokonce před lety osobně setkal.

Zášť vůči komunistům necítí

Jeho otec generál Heliodor Píka za první světové války přeběhl na frontě v Haliči k Rusům, aby se pak přidal k československým legiím. Z Ruska se přesunul do Francie, kde působil jako zdravotník, ale zúčastnil se i přímých bojů. V roce 1922 se mu narodil syn Milan. Během další války působil nejdříve jako zplnomocněnec exilové vlády na Balkáně a roku 1941 začal formovat jednotku československé armády v Sovětském svazu. Mezitím poslal prezidentu Edvardu Benešovi varování, že SSSR neusiluje o svobodné Československo, ale o diktaturu proletariátu v něm. Po únoru 1948 byl zatčen a za velezradu ve vykonstruovaném procesu odsouzen k smrti oběšením. Poslední noc před popravou se s ním setkal syn Milan.

„Zášť vůči komunistům necítím. To mě otec naučil. Když jsme se spolu setkali tu osudnou noc, což si pamatuji, jako by se to stalo včera, říkal, abych byl dobrým člověkem, nemstil se a pomáhal lidem. Nebudu žít nenávistí. S nenávistí se nedá žít,“ sdělil ParlamentnímListům.cz. Ve vězení byl v době popravy ve vazbě umístěn i Milan Píka, jenž za války bojoval u Britského královského letectva. Ten byl zatčen roku 1948 a za rok, pro nedostatek důkazů a díky mezinárodní politické situaci, propuštěn. Od tehdejších mocipánů si však užil dost šikany. Roku 1968 byl jeho otec plně rehabilitován, ale úplného uznání se mu dostalo až po roce 1989.

Nebudu plivat na komunisty

Příběh ale pokračoval. V roce 1998 byl obviněn ze zneužití úřední a služební moci, čímž rozhodující měrou přispěl k odsouzení Heliodora Píky, bývalý vyšetřující soudce Karel Vaš. Právě jeho lži v protokolech dostaly generála na šibenici. Po soudních tahanicích byl roku 2001 odsouzen k sedmi letům nepodmíněně. „Na soudech se mě tehdy novináři ptali, kolik by měl dostat. Nechtěl jsem se k tomu vyjadřovat. Neuvažoval jsem o tom, jaký trest dostane, chtěl jsem ale slyšet prohlášení o jeho vině,“ dodal k tomu Píka.