Vyjeli jsme jen pár kilometrů za hranice, za Železnou Rudu, a byl to rozdíl k neuvěření. Jako kdybyste cestovali v čase.

Ticho téměř mrtvolné

Bavorská část Šumavy byla v minulých letech navštěvována doslova miliony turistů. Když se měnily termíny letních prázdnin, do penzionů na venkově směřovaly davy lidí z měst, z Berlína nevyjímaje. K tomu pak ještě směsice cizinců – něco Čechů, ale hlavně Nizozemci. V uličkách městeček je poloprázdno. Když si pak odmyslíme místní a okolní, tak tu z turistů není vlastně nikdo. „Katastrofa,“ říká Helmut z jednoho penzionu v bavorském lese. „Všechno zakázáno, a k tomu se ještě lidi bojí, aby nechytili indickou mutaci, která je teď už u nás pořádně rozlezlá.“

Na venkovních předzahrádkách, které jako jediné mohou být otevřeny – vnitřky hospůdek a kaváren jsou potemnělé, maximálně se sem přijde na toaletu, a to ještě s nasazeným respirátorem, je lidí dost, jenže to je tak maximálně třetina, spíše čtvrtina celkové kapacity. Dotace, které proudí od zemské vlády poměrně dobře, nemohou zahnat černé myšlenky. Ostatně o tom, že to místní vidí černě, svědčí například plakátky na oknech a vitrínách pivovaru v Teisnachu.