Tíživou situací české armády, která je podle odborníků už několik let v krizi a vinou dlouhodobě finančního podhodnocení na pokraji zhroucení, se zabýval nejnovější díl pořadu Máte slovo s Michaelou Jílkovou. Jeho hlavní otázkou bylo, zda by měla být vojna povinná pro každého. Hlavním zastáncem byl z pozvaných hostů senátor KDU-ČSL Jiří Čunek, naopak největším odpůrcem povinné vojny byl předseda Svobodných a europoslanec Petr Mach.
Jiří Čunek
„Musím ocenit, jak dobře byli vybraní ti účastníci diskuse. A to nemyslím jen těch šest hlavních, ale i ti sedící diváci. Paní Jílková byla dobře připravená a zvládala to, byť to bylo chvílemi bouřlivé. Zajímavý byl především názorový souboj pánů Macha s Marhoulem. Ale každopádně klobouk dolů před dramaturgem, kdo to dával dohromady, protože ti lidé byli vybraní velice dobře, neplivali na sebe a mělo to úroveň, která jistě zaujala diváky,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální odborník Jiří Mikeš.
O mně budou rozhodovat režiséři a herci, čílil se mladík
Debatu na toto téma vnímá jako otázku generační. „Stropnický, Marhoul i Čunek působili na starší generaci, svým způsobem jí mluvili z duše,“ jmenuje ministra obrany, majora aktivních záloh i lidoveckého senátora, kteří mluvili o hrdosti na vlast a o nutnosti její obrany. „Petr Mach a potažmo další z hostů Ondřej Tulach zase reprezentovali novou generaci, její názory a pravděpodobně měli odezvu u mladých, pokud ti se na takové pořady dívají. Ale i další mladí lidé, kteří tam byli, na mě působili tak, že nemají pocit, že by měli být pyšní zrovna na tuhle republiku. Proto se tam zmiňovali o korupci a o plýtvání,“ poznamenává Jiří Mikeš.
Psali jsme:
Asi nejvyhrocenějším střetem tohoto dílu pořadu Máte slovo s Michaelou Jílkovou byl dotaz pětadvacetiletého muže z publika, který poukázáním na přítomné dva hosty, ministra obrany Martina Stropnického a majora aktivních záloh Václava Marhoula, jinak také filmového režiséra a producenta, se s neskrývaným despektem v hlase zeptal, zda o něm a o povinné vojně pro každého budou rozhodovat režiséři a herci.
Pétépák by šel republiku bránit, i když dostával zabrat
„To mi přišlo jako naprostá podpásovka. Ten hoch si myslel, jak je chytrý, asi chtěl zapůsobit na tu slečnu, co byla kousek od něj, na tu mladou hysterku, která pořád rušila. A když pak neustále skákala do řeči panu Marhoulovi a nenechala ho vysvětlit, že naše obrana proti islámskému terorismu začíná už v Afghánistánu, tak mi připadalo, že by jí nejraději řekl ´Drž zobák´ nebo něco takového. Nedal se ale vytočit, protože to pokládal za naprosto nevhodné, aby na to adekvátně reagoval, přestože jako major aktivních záloh má armádu rád a cítil potřebu ji hájit,“ konstatuje mediální odborník.
_profil_top.jpg)
Z dalších hostů nemůže opomenout předsedu Svazu PTP Jana Deckera. „Pan Decker mě až dojal, když povídal, že byl sice v PTP, že mu tam dávali zabrat, ale že by republiku šli bránit, jako by šli jejich tátové a dědové. To se mi tedy líbilo. Naopak hodně nevýrazný byl bývalý náčelník Generálního štábu Jiří Šedivý, takže diskusi svým způsobem ovládl předseda Svobodných Petr Mach, který je dobrý řečník, ale také trochu demagog,“ říká pro ParlamentníListy.cz lektor komerčních komunikací na Vysoké škole ekonomické Jiří Mikeš.
Jsme občas pyšní na fotbalisty nebo hokejisty, ale nikoho dál
Za jedno z vyznění pořadu pokládá to, že mladé generaci by se zřejmě do obrany vlasti nechtělo. „To je chyba možná ve školách, v rodinách, nemají tyhle hodnoty vštípené. My jsme občas pyšní na naše fotbalisty, ještě častěji na hokejisty, celkově sportovce, ale na koho jsme ještě dál pyšní? Jsme pyšní na nějaké politiky, to já nevím. Ale k tomu přispívají i média, píše se jen o negativních věcech, ale nepíše se o tom, co tenhle stát dokázal a jak jsme na tom ve srovnání s dalšími. Je to otázka budování národní hrdosti a tu jsme dost ztratili,“ míní mediální expert.
Také by uvítal na téma povinné vojny celonárodní diskusi, protože to nepovažuje jen za záležitost poslanců a senátorů, ale celého národa. „My se k tomu jako občané musíme postavit, jestli chceme bránit republiku, tenhle národ, jestli chceme být hrdí na to, co se tady udělalo, nebo nikoli. Každopádně ti naši předkové, když vstupovali do legií nebo bojovali bitvy o Anglii nebo na východní frontě, tak bojovali za to, abychom tu byli svobodní a byla tady demokracie, byť se to posléze pučem v roce 48 zvrhlo. Ale podstata je, jestli jsme hrdí na tenhle stát a co pro něj chceme udělat,“ vysvětluje Jiří Mikeš.
Na Islámský stát a další hrozby z východu bychom měli být připraveni
„Každopádně to byla velice zajímavá diskuse a rád jsem se na ni díval, protože tam šlo opravdu o vážný problém a o to, jak to bude s naší armádou i obranou v budoucnosti. A myslím si, že by mladí lidé měli být vycvičeni k nějakým základním úkonům, které souvisí s tím, kdyby tady náhodou k něčemu došlo. Vždyť situace není zrovna nejlepší, protože západní civilizace se dostává do velkých problémů. A na Islámský stát a vše, co se děje na východ od nás, bychom měli být asi připraveni všichni,“ dodává mediální odborník Jiří Mikeš.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Jiří Hroník
