Samotní pedagogové jsou současnou situací dost znechuceni. Pracovní podmínky ve své profesi často hodnotí jako neustálé změny v platovém ohodnocení i ve způsobu výuky, nicméně s nárůstem pracovního zatížení a čím dál tím větší zodpovědností. Podobný názor zastává také Iveta Franková učitelka a výchovná poradkyně, která má za sebou už pětatřicetiletou pedagogickou praxi. V současné době pracuje na jedné z větších základních škol v Českém Těšíně a také působí v republikovém výboru Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS).   
„Protože nároky na nás neustále stoupají a vyučovat dnešní generace dětí je čím dál tím těžší, nejvíce nám vadí naše nízké platové ohodnocení, a to zvláště u začínajících učitelů. Dvacet tisíc hrubého pro mladé vysokoškoláky není nic moc, a když půjdou dělat dealery třeba farmaceutického zboží nebo do bankovního sektoru, tak si vydělají víc a nebudou mít zdaleka takovou odpovědnost. Projevuje se to především u mužů, kteří berou pedagogickou profesi jen jako přestupní stanici k jiné kariéře. Na naší škole tak máme v učitelském sboru jen asi desetinu chlapů, a to je škoda, protože dětem mužský vzor dost chybí, zvláště těm z neúplných rodin, a učitelé mívají dost často i větší respekt,“ říká zkušená pedagožka. Ta není ani velkou zastánkyní nového kariérního řádu, který má řešit postupné zvyšování učitelských platů, či inkluze, tedy zařazování mentálně i jinak postižených žáků do běžných tříd. „Kariérní řád s sebou přináší zejména pro vedení škol ohromnou administrativní zátěž. Začínající učitelé se budou muset po dvou letech podrobit zkouškám před komisí, aby si pak mohli finančně přilepšit. Zkušení kantoři po dosažení stanoveného stropu, asi po 7 letech, víceméně ustrnou s platovým ohodnocením. Daleko jednoduší by bylo jen poslat do školství více peněz na zvýšení tarifních tříd a na individuální odměny schopným učitelům, které by si podle zásluh odměňoval ředitel školy,“ komentovala nový návrh Iveta Franková. Z podobných důvodů vrátili zpět do Sněmovny kariérní řád i se svými připomínkami čeští senátoři.   

Za Kalouska jsme si sponzorovali svoje kolegy

Protože Iveta učila nějaký čas i na zvláštní škole, nemyslí si, že inkluze, tedy zařazování mentálně i jinak postižených žáků do běžné výuky, je zrovna vhodným řešením. Podle ní to prý dost narušuje výuku ostatních dětí. „Představte si, že ve třídě s více než dvaceti žáky máte kromě učitele ještě asistenta nebo i dalšího pedagoga, kteří pomáhají dětem postiženým nebo těm s poruchami chování. Ty ostatní žáky to samozřejmě ruší. Já říkám, že to je hřích páchaný na všech dětech, těch zdravých i těch s vážnějším postižením. Nevím také, proč se musí postižené děti učit více hodin chemii nebo angličtinu, když pořádně nezvládají ani čtení v češtině. Všichni si teď stěžují, že máme málo řemeslníků. Nebylo by tedy vhodnější, kdyby méně nadané děti měly víc hodin pracovní výuky jako dříve, což by jim určitě pomohlo k snadnějšímu uplatnění v praxi?“ konstatovala pedagožka, která nyní s napětím očekává, jak dopadnou jednání ohledně zvyšování platů. V nastávajících volbách chce raději volit levici, jelikož ta je podle jejich slov vždy štědřejší k pedagogům. „Nejhorší období v posledních letech bylo snad za Nečasovy vlády s ministrem financí Kalouskem. To jsme dlouhodobě dopláceli z peněz určených pro osobní příplatky nebo na odměny, aby se vůbec mohli zafinancovat školní asistenti. My jsme si tak vlastně sponzorovali sami svoje kolegy. Je škoda, že ministryně Valachová předčasně skončila, setkala jsem se s ní na celorepublikových akcích v rámci odborových jednání a myslím si, že se do problematiky školství rychle dostala a podporovala také navýšení učitelských platů. Jak to dopadne nyní, je otázkou, pokud by vláda to avizované patnáctiprocentní neschválila, tak hrozí, že se tím bude někdo zabývat až v příštím roce. Známe ale, jak už to chodí, politici před volbami hodně naslibují, ale potom se jen málokdy peníze pro školství najdou,“ dodala Iveta Franková.