Mediální ohlédnutí za uplynulým týdnem nemůže Petr Žantovský začít jinak než kauzou prezidenta Miloše Zemana a jeho slovníku použitého v pořadu Hovory z Lán Českého rozhlasu. „Bylo o tom řečeno mnohem víc, než bylo třeba. Ve všech médiích je to krásné zástupné téma za skutečnou novinářskou práci, jak je u nás obvyklé a jak jsem si povšiml nejen u nás. Ale to je taková standardní nemoc, často si na ni stěžuju,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský.
K celé záležitosti lze prý dodat jen to, že všechno, co kolem ní bylo řečeno, má nějaké zájmové pozadí. „Stačí si všimnout toho, že si paní Němcová teprve nyní vzpomněla, že z pana prezidenta táhl při otevírání komory s korunovačními klenoty loni v květnu alkohol a že asi neměl virózu. Je zajímavé, že si na to vzpomněla právě teď, asi má trošku zpožděnou paměť,“ domnívá se mediální odborník, že to jsou všechno neklamné známky toho, že se jedná o nějakou kampaň.
Je s podivem, že Český rozhlas vysílá Hovory z Lán živě
„Ta má nějaký cíl a každý účastník kampaně hraje nějakou svoji hru. To je v pořádku, to tak chodí, to by nemělo nikoho překvapovat. Fakt je ten, že celá ta debata o překladu názvu té ruské provokatérské skupiny je úplně absurdní. A když se člověk podívá na výrazivo, jímž častuje veřejnost během svých rozhovorů pan Schwarzenberg, a to je aristokrat, tak se asi nerdí při výrazech pana prezidenta. Ty výrazy tady nebudu opakovat, ale jsou běžně dohledatelné ve veřejných zdrojích, tak si je najde každý, kdo chce,“ konstatuje Petr Žantovský.
Psali jsme:
Z mediálního hlediska ho zaujala čtvrteční informace, že se s prezidentem chce sejít generální ředitel Českého rozhlasu Peter Duhan. „Nevím, o čem budou hovořit, ale předpokládám, že by tam mělo zaznít toto: Pochybení je jednoznačně na straně pana Pokorného. Protože i když to vysílání bylo živé, a ne ze záznamu, což samo o sobě je s podivem, že na něco takového Český rozhlas přistoupil, ale mohla to být podmínka pana prezidenta, tak v každém případě od chvíle, co zazněla ta slova, tak pan Pokorný měl do toho živého vysílání – a pan prezident by ho jistě nepřerušil – vstoupit se svou reakcí,“ míní mediální analytik.
Moderátor se měl od výroku ihned jednoznačně distancovat
Moderátor Jan Pokorný měl podle něj právo i povinnost říci, že se tento způsob výraziva neslučuje s Etickým kodexem Českého rozhlasu ani se zákonem o Českém rozhlase z roku 1992. „Měl se od toho jménem Českého rozhlasu, který v tom okamžiku zastupoval, distancovat elegantně a jednoznačně. To, že to neudělal, bylo jeho pochybení. Byl asi zaskočen a překvapen, což ale znamená, že navzdory zralému věku a velké moderátorské zkušenosti je vlastně člověkem ještě dosti nezkušeným. Měl by se z této příhody poučit a příště na ni být připraven,“ doporučuje Petr Žantovský.
Po veřejnoprávním rozhlasu se nemůže vyhnout ani České televizi, kterou za uplynulý týden využil jako zdroj inspirace pro své hodnocení. „Zaujalo mě, jaké výrazy se v České televizi používají v různých souvislostech. Například když se debatuje o tom, že pan místopředseda sněmovny Filip odjel na pozvání místopředsedy ruské dumy Železňaka do Moskvy, tak pan redaktor Takáč, když kladl otázku, jak k tomu došlo, že schválení neprošlo příslušným poslaneckým výborem, ale že svolení k cestě dal sám předseda sněmovny Hamáček, použil výraz ´upekl si to´, míněno Filip s Hamáčkem,“ podivuje se mediální analytik.
Redaktor ČT použil termín vhodný pro relaci Ládi Hrušky na Nově
„To je takový velmi zvláštní výraz, jenž bych od redaktora veřejnoprávní televize, kterou si platím, nečekal. Nevím o tom, že by si pan Filip s panem Hamáčkem něco pekli, to patří spíše do relace Ládi Hrušky na televizi Nova. Ten tam občas něco peče, ale to je trošku jiný žánr,“ upozorňuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský. Zaujalo ho také, když zpravodaj ČT na Blízkém východě Jakub Szántó při líčení aktuální problematiky kolem Islámského státu prohlásil, že turecké firmy od teroristů z Islámského státu pod diktátem trhu kupují kradenou ropu a tím jej financují.
Ing. Miloš Zeman
Zaujal ho zejména výraz „pod diktátem trhu“, což mu silně připomnělo terminologii padesátých let. „Co to je ´pod diktátem trhu´? Co nutí tureckou firmu, aby kupovala asi levnou, tedy kradenou ropu od islámských teroristů? Diktát trhu? Ne, já myslím, že ji k tomu nutí vlastní ekonomický zájem, který staví nad zájem politický, nad zájem národní, nad zájem mezinárodní. Turecko je členem Severoatlantické aliance, která podle svých slov bojuje proti islamismu, tak jak to tedy je?“ klade mediální odborník řečnickou otázku.
Blízkovýchodní zpravodaj se financováním nepřítele NATO nezabýval
Tím, že Turecko kupuje od teroristů kradenou ropu, je vlastně financuje a umožňuje, aby mimo jiné vyvražďovali Kurdy. „Možná Turkům Kurdové nevoní, Turecko vůči Kurdům vždy používalo násilí na východě země, to je starý historický problém, takže se to teď možná hodí. Ale to, co teď říkám já, měl říkat pan Szántó místo toho, aby používal totalitní rétoriku typu ´pod diktátem trhu´. Otázku, jak je možné, že člen NATO financuje přímého nepřítele NATO, jsme neslyšeli, a tudíž ani pokus o odpověď na ni. A to je docela problém,“ míní Petr Žantovský.
A zastavení u veřejnoprávní televize završuje pořadem Horizont ČT24, v němž se probírala problematika voleb v Donbasu. „Mě tam docela potěšilo, jak ta zpravodajsko-publicistická sekce České televize udělala takový coming out. Hostem byl Libor Dvořák, známý redaktor Českého rozhlasu, který se často vyjadřuje k ruské problematice. Poté, co odezněly rozhovory se zpravodajem Karasem a publicistkou Petrou Procházkovou, tak řekl Dvořák krásnou větu: ´Kolegové Karas a Procházková mi vzali vítr z plachet, teď nevím, co budu vlastně říkat.´ Tím potvrdil, že si vlastně všichni myslí totéž,“ poukazuje mediální analytik.
Veřejnoprávní médium si zve hosty se stejnými názory
Pak je otázkou, zda si všichni myslí totéž proto, že mají všichni pravdu, nebo je to tak, že si Česká televize zve jen lidi, kteří si myslí totéž. „Myslím, že druhá odpověď je správná. Názory Karase, Procházkové i Dvořáka k donbaským volbám jsou prostě unisono, žádný jiný názor. To je opět zásadní chyba veřejnoprávního média. A také to, že když Dvořák řekne hezkou větu, že by jednotná Ukrajina měla mít oporu v Evropské unii, nikdo nenamítne, jestli by ji neměla mít především u svého obyvatelstva. Na to se však Česká televize neptá,“ mrzí Petra Žantovského.
Poslední téma prý u něj vyvolalo pochyby, jestli je ještě v Česku, nebo v blázinci, nebo jestli je to jedno a totéž. „Ve čtvrtek jsem si pustil televizi Nova, pak jsem si to ještě několikrát ověřil na internetu a nestačil jsem se divit. Zprvu jsem se domníval, že jsem obětí nějakého nevhodného aprílového žertu, nebo že se tady v předvečer Velké říjnové socialistické revoluce někdo opravdu zbláznil. Ale skutečně ne. Existuje nová hymna Policie České republiky. Kdo nevěří, ať tam běží a pustí si ji na tn.cz. Teď to říkám jak redaktoři té televize, ale opravdu je tam k mání i s přepisem slov a krásným obrazovým doprovodem,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Nová policejní hymna by se dobře vyjímala na počátku 50. let
Podle něj by se taková „úžasná“ skladba velice dobře vyjímala na počátku padesátých let z dílny Radima Drejsla a Pavla Kohouta, což byli dobově nejdůležitější autoři budovatelských písní. „To má přesně kvality, za něž by v té době byli autoři pravděpodobně dekorováni metálem Klementa Gottwalda nebo Vítězného února nebo něčeho takového. Mně to velmi silně připomíná skladby, které bych připomněl z období let 1951 až 1953. Například Píseň kulometných čet, to je dílo Radima Drejsla a Pavla Kohouta, nebo Za Gottwalda vpřed, to je dílo Radima Drejsla a Miroslava Zachaty,“ vypočítává mediální odborník.
„To byla úžasná hudební veledíla. Mimochodem osud Radima Drejsla byl velice tragický, protože dva dny po návratu z výletu do Svazu sovětských socialistických republik zemřel. Tehdejší dobová propaganda napsala, že šlo o sebevraždu, ale rodina a všichni, kdo o tom něco vědí, tvrdí, že to byla vražda, protože viděl něco, co neměl. Ale to už je jiná píseň. Doufám tedy, že autoři té hymny policie nespáchají sebevraždu. Ale za tu píseň by měli být přilepeni na nějaký papírový pranýř, aby je to nebolelo, na Václavském náměstí a zasypáváni hodně posměšnými hesly,“ domnívá se Petr Žantovský.
Na výzbroj a výstroj policie nemá, ale na placení novodobým Drejslům ano
Podoba hymny se setkala záhy s velice ostrou kritikou samotných policistů i sdělovacích prostředků, na což policejní prezident Tomáš Tuhý zareagoval rozhodnutím nechat ji přepracovat. „Ale jestliže Policie České republiky tvrdí, že nemá na výzbroj, na výstroj a na nové pochůzkáře, zato však má na to, aby platila peníze nějakým novodobým Drejslům a Kohoutům za tyhle hovadiny, tak tedy nevím, kde to jsme. Ale zřejmě stále v České republice,“ konstatuje mediální analytik.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
