V závěru minulého a začátkem nového roku se dostalo ve sdělovacích prostředcích hodně prostoru bývalému prezidentovi Václavu Klausovi. Značí to jeho návrat?

Václav Klaus je osoba, která vyzařuje velmi jasně. Podle mne se momentálně on sám cítí mnohem jistěji, protože je vidět, že si mnozí uvědomují, že měl v mnohém pravdu. To je ale pro každého politika zadostiučinění a já jenom doufám, že to neskončí u něj jen u toho profesorského a moudrého nadhledu a že ještě v sobě nalezne energii vrátit se do aktivního prosazování věcí.

Dost často je ale na svůj návrat tázán...

... a vždycky v této otázce unikne. Ale naděje zůstává.

Myslíte si, že by měl české politické scéně co nabídnout?

Myslím si, že už není návratu k jeho původní kolébce, tedy ODS, byla by to ale jistě důstojná satisfakce. Nicméně tady chybí platforma, která by sjednotila vysoce roztříštěné drobné síly, drobné strany, drobné pravicové, nebo chcete-li antimigrační politické struktury vyznávající zároveň proevropské hodnoty, kterých je tady asi osm, či deset, ale chybí jim svorník. Je to sice vysoce problematická směsice, se kterou bude obtížné pracovat, ovšem Václav Klaus by mohl právě tady sehrát roli sjednocující osobnosti, pokud by měl energii a také chuť si zadat opět se všemi těmi lidmi a lidičkami. Já ale věřím, že se tímto rozhodnutím zabývá. Víte, trošku se nám začínají otáčet některé pojmy. My, kteří jsme byli neustále krmeni tím, že Marine Le Penová je fašistka, najednou totiž zjišťujeme, že francouzská veřejnost Le Penové dává obrovskou šanci... V Holandsku také mají mimořádně chytrého a přitom demokratického politika Geerta Wilderse, jenže my jsme i o něm tvrdívali, že je to extrémní pravičák. Už se ale začínáme pomaličku učit, že extrémní politické strany nemusí být až zase tak extrémní, pokud žijeme v tak extrémní době a v tak extrémních situacích, jaké zažíváme dnes v Evropě.