Co si myslíte o protestech u památníků padlých vojáků Rudé armády? Říká se, že už si nevážíme jejich obětí a pleteme do významné historické události aktuální politickou situaci. Čím to je? S významným výročím se ozývá kritika, že jsme se díky osvobození dostali jen z jedné diktatury do druhé. Co si myslíte o tehdejších událostech a významu sovětských vojáků u nás?
Je nezpochybnitelným faktem, že Hitler byl poražen i zásluhou sovětské armády. Velikost Churchilla a Roosevelta spočívala ve schopnosti spojit se dokonce i se sovětským diktátorem, aby byl zničen diktátor nacistický. Je však pravděpodobné, že nebýt německé okupace a agrese, nikdy by se u nás nemohli komunisté chopit moci s tak ničivou silou jako po druhé světové válce. Německá vojska, která vpochodovala do Prahy v březnu 1939, otevřela brány vojskům sovětským. Ta naopak připravila půdu pro nástup komunismu a následně druhou, tentokrát sovětskou okupaci. Těm klukům, kteří u nás v roce 1945 zemřeli, musíme být vděčni a zapomínat na ně nesmíme. Ti si nevymysleli žádnou z diktatur, bezpochyby měli jediný sen – vrátit se domů k maminkám a svým dívkám hned, jak proklatá válka skončí. Zapomínat však nesmíme ani na politiky, kteří nás zradili v roce 1938, 1948 a 1968 – ty, kdo nás do područí diktatur prodali. Rozlišujme však mezi nimi. Nezaměňujme oběti s tyrany.
Co říkáte na úterní střet poslance Jaroslava Foldyny s protiruským aktivistou? Předseda ČSSD Jan Hamáček prohlásil, že by se měl omluvit. Rovněž řekl, že podobné situace souvisejí s klesající podporou sociální demokracie. Foldyna naopak tvrdí, že se nemá za co omlouvat.
Jde o problém ČSSD, pana Foldyny, případně jejich voličů. Možná šlo o střet fotogenický, ale ve světle současných problémů absolutně nepodstatný. Vždy se snažím opírat o ověřená fakta, a proto se nebudu vyjadřovat k něčemu, kde jsem nebyla. Obávám se, že právě takovými hloupostmi se dnes vytěsňují daleko podstatnější věci. Neztrácejme čas nesmysly.
Tlačí nás politika prezidenta Miloš Zemana na Východ a k Rusku, jak tvrdí jeho odpůrci?
Zaprvé: proč „tlačí“, a ne „táhne“? A zadruhé: naše země potřebuje dobré vztahy se všemi ostatními státy. Jen hlupáci se uzavírají diplomatickým vztahům. Potřebujeme východ i západ, sever i jih. Nepotřebujeme naopak vykopávat příkopy.
Fotogalerie: - Společnost po roce 1968
V rámci všech událostí, jaký postoj bychom měli vůči Rusku zaujmout? Ať už jde o pochybnosti kolem Skripala, dění v Sýrii nebo Majdan, od něhož uplynuly už téměř čtyři roky…
Především musíme s Ruskem sedět u jednoho stolu a snažit se vzájemně pochopit. V dnešním světě, který je ohrožován islamistickým terorismem, potřebujeme spojence, nikoli další silné protivníky. Silácké řeči doma za zavřenými dveřmi nejsou řešením.
A co výrok Miloš Zemana o novičoku z informací zpravodajských služeb. Měl si ho nechat pro sebe?
Kolem kauzy novičok je tradičně tolik nejasností, že asi nikdo nedokáže rozpoznat, co je pravda, co lež, co zbožné přání a co kouřová clona. Povinností prezidenta republiky je hájit zájmy české země. Pokud by zveřejnění informace k tomu cíli přispělo, pak by jednal dobře. Pokud ne, pak jednal – podle mého – špatně. Pravou pravdu však dnes ví jen hrstka zasvěcených, kteří to určitě do médií hlásat nepůjdou.
Andrej Babiš je dlouhodobě vyzýván k tomu, aby zaujal tvrdý postoj vůči Zemanovi, aby mu sdělil, že ne prezident, ale vláda určuje zahraniční politiku státu. Měl by Andrej Babiš zaujmout jasnější stanovisko? Vymezí se více proti Zemanovi?
Nejsem člen hnutí ANO a rozhodně nebudu radit premiérovi v demisi, co má ve věci zahraniční politiky dělat. Na neshodách mezi Hradem a Strakovkou ve věci zahraniční politiky není nic nového, podobné spory existovaly i v minulosti. Mediálně jsou však zbytečně nafukované a přiživované.
A z druhé strany. Miroslav Kalousek, ale i další říkají, že ztráta západního směřování České republiky je nebezpečná a je třeba na tom zapracovat. Je?
V první řadě se musí Západ vrátit na Západ. Západ dnes vyznává hodnoty, které s pravými tradičními hodnotami Evropy – s úctou k rodině, k pracovitosti, podnikavosti a tak dále – nemají společného zhola nic. K čemu přirovnávám naši dnešní situaci? Jsme jako žena, která se vdala za násilníka a jen závistivě pokukovala po ideálním chlapovi ze sousedství. Když se konečně rozvedla a chtěla začít chodit se svým vysněným idolem, s údivem zjistila, že se z něj v mezidobí stal alkoholik. Má se za něj provdat? Asi těžko, že?
V minulém rozhovoru jste mi řekla: „Sociální demokracie seděla s panem Babišem ve vládě čtyři roky a kromě malého divadélka loni v květnu jí to zjevně nedělalo problémy. Chápu, že musí hrát hru na chytrou horákyni, ale jejich variace na „ani nahý, ani oblečený“ začíná působit poněkud zmatečně. Je zjevné, že špičky ČSSD do vlády chtějí za každou cenu – i s podporou KSČM i pod vedením premiéra, který může být odsouzen, i pod vedením premiéra, jehož minulost je zahalena podivuhodně rudým závojem. Dokonce se zdá, že kdyby mohla ČSSD sestavit vládu s KSČM a SPD, šla by do toho. Jenže 52 hlasů na vládu nestačí.“ Považujete současnou pravděpodobnou podobu vlády za důkaz svých slov?
Zatím vše bohužel vychází. Jen nerozumím logice ČSSD: podle jakého klíče si vyškrtla ze seznamu nepřátel KSČM a naopak na něj doplnila SPD? Motivovala ji k tomu skutečně touha po vládě? Všimněte si však, prosím, že i když jsme už bez vlády déle než sto padesát dní, svět se točí dále a slunce dále vychází i zapadá. Skoro se zdá, že premiér Babiš má ambici provládnout se v demisi až do příštích voleb.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
