Přejete si, aby Miloš Zeman za 4 roky znovu kandidoval na prezidenta?Anketa
Po ubytovnách pro sociálně vyloučené či nepřizpůsobivé, za které ti, co jsou do nich vystěhováni, platí vysoké částky, na něž přispívá stát, tak nyní reálně hrozí, že zde vzniká nenápadně nový fenomén. Zvlášť, když jsou mnozí senioři naprosto opuštění a nemají se komu svěřit. A není nikdo, kdo by se jich zastal. Zažívají při tom útrapy, jejichž výčet je jen pro otrlé.
Na to, že na území České republiky vznikají neregistrovaná zařízení, poskytující péči tudíž nelegálně, avšak zároveň nekontrolovatelně, upozornila v minulých dnech ombudsmanka Anna Šabatová.
„Ochránkyně lidských práv navštívila sedm takových zařízení a zjistila v nich vážné nedostatky, které lze v souhrnu označit za špatné zacházení s klienty. Těmi jsou staří, nemocní či zdravotně postižení lidé závislí na péči. Jsou přitom vystavováni zvýšenému riziku ohrožení zdraví, života a lidské důstojnosti. I proto vyzývá k tomu, aby lidé byli velmi opatrní a ověřovali si informace, než do nějakého zařízení, které nabízí péči a sociální služby, svěří své rodiče, prarodiče či jiné blízké,“ sdělila ParlamentnímListům.cz mluvčí úřadu ombudsmanky Iva Hrazdílková.
Fotogalerie: - Zeman na Vysočině
Hrůznosti se dějí v legálních i nelegálních zařízeních
Při bližším dotazování však vyplývají další hrůznosti toho, co se v Česku v péči o seniory děje. A bohužel, nejen v zařízeních neregistrovaných, na které Šabatová upozornila.
„Já bohužel musím konstatovat, že o závažných problémech jsme často informováni jak ze zařízení, která nejsou úplně legální, či řekněme podle zákona o sociálních službách, tak i ze zařízení, která jsou normálně registrována, a to, co stanoví zákon pro jejich provoz, splňují,“ předeslal Jan Lorman, předseda občanského spolku Život90. Podle něj je problém v tom, že zcela jistě zůstávají mnohá neregistrovaná zařízení utajená či minimálně bez vědomí jakýchkoli úřadů, takže i když se v nich může dít cokoli, seniorům hned tak nikdo asi nepomůže.
Který světový státník je váš nejoblíbenější?Anketa
Jak se stát ztraceným...
„Víte, oni jsou ti lidé, jakmile se tam dostanou, de facto ztracení. Už se nemají kam vrátit. Rodina o ně nemá zájem, oni v těch neregistrovaných zařízeních nemají ani možnost trvalého pobytu, takže o nich skoro nikdo neví – nikdo neví, co se s nimi děje, co prožívají. Pokud jsou mentálně v pořádku, stejně si nemají komu ani postěžovat. Kontrolní mechanismy se na ně nevztahují. Nedokážu však pochopit, že i když se v některých případech podařilo týrání či hrubé zanedbávání péče i zdokumentovat a natočit, nikdo se tím komplexněji nezabývá. Měl jsem možnost vidět na vlastní oči to, co se dělo v Červeném Újezdu u Teplic – tam se zanedbávaly hygienické předpisy, porušování práv pacientů, lidská práva. Policie to podle řady svědectví asi věděla, ale nekonala. Proč? Proč to alespoň neprověřila – vždyť v takovém případě měla právo tam vstoupit. Vždyť tam byly i na chodbách lidské výkaly, o tom, jaká byla péče o samotné pacienty, ani nechci detailněji hovořit,“ připomněl jednu z nejznámějších medializovaných kauz Jan Lorman. Z jeho vyjádření však vyplývá podezření, že takových míst může být po republice několik.
„Předložili jsme již vloni Radě vlády pro seniory, aby se touto problematikou zabývala – dosud se však nic nezměnilo. Jednat se bude zřejmě až v říjnu,“ prozradil Lorman. Podle něj je velmi smutné to, že stát nedokáže v tomto případě práva i důstojnost seniorů (ale jako v případě Červeného Újezdu i některých mentálně postižených jedinců) ochránit a dohlédnout úpravou zákonů na to, aby se tak pokud možno nedělo.
Psali jsme:
Jeden případ za všechny - pro otrlé povahy: Červený Újezd
Případ v Domově Na kopci v Červeném Újezdu na Teplicku, z něhož se dostaly na veřejnost i podrobnosti, byl skutečně otřesný. Podle svědků tam lidé trpěli hlady, péče o ně byla nedostatečná. Jeden z bývalých klientů, který v tomto zařízení strávil 40 dnů života, vloni médiím prozradil detaily.
Co chcete na ParlamentníchListech.cz číst v létě?Anketa
Pobyt tam mu tehdy doporučila sociální pracovnice. „Řekla mi, že tam budu mít veškerý komfort a hlavně kvalitní rehabilitaci. Jsem po amputaci nohy,“ vysvětlil s tím, že na místě ho ale čekalo zklamání. „Už druhý den jsem chtěl odjet. Bylo to tam hrozné, na pokojích nebyly skříně, nebylo kam si dát věci. Bylo to tam cítit močí, všude se povalovaly použité pleny, na zemi byly výkaly,“ popsal. Potvrdil též, že porce jídla byly nedostatečné, takže tam lidé trpěli hlady. Nejhorší ale podle něj byla špatná péče o nemohoucí klienty, kteří tam posedávali po zemi nebo se plazili. „Jednomu pánovi někdo sebral berle. Jiné mu nedali, a tak na záchod lezl po čtyřech,“ řekl. Jeho výpověď pak vloni doplnila další svědectví.
Koupání jednou za dva týdny, žloutenka, všude pleny
To vydala policii ošetřovatelka a údržbář, kteří několik týdnů v zařízení pracovali, než dali výpověď. „Lidi tam mrzli, myli se ve studené vodě. Aby vedení ušetřilo, topilo se jen v noci a přes den se kotle vypínaly. Kotelna je v dezolátním stavu, ani jeden ze tří kotlů neměl revizi,“ popsal údržbář. Hrůzné zážitky doplnila ošetřovatelka, která po svém odchodu zjistila, že je nakažená žloutenkou typu B. Nemoc přenesla na syna, babičku a další dva příbuzné. „Není se čemu divit. Byl tam klient se žloutenkou, který měl nádobí společné s ostatními. Hygiena žádná. Lidé se tam koupou jednou za dva týdny, jednou týdně se muži holí. V kuchyni je jeden dřez, jedna kamna. Použité pleny přidávají do směsného odpadu, místo aby je likvidovali jako nebezpečný odpad,“ vylíčila vloni.
Nutno dodat, že toto zařízení nakonec úředníci poté, co se týrání provalilo, nechali zavřít. Problémem však je, že nikdo neví, kam jinam, pokud by se ukázal další takovýto ústav, seniory z něj umístit. Neví to úřady, rodina, pokud nějakou vůbec mají, je též většinou z nějakých důvodů odmítá či jim péči zajistit nemůže. Senioři z výše popsaného Červeného Újezdu nakonec skončili na jiném místě, ale se stejným vedením.
Dělo se něco podobného i kousek od Prahy před osmi lety?
Případ z Červeného Újezdu však není ojedinělý. Jen na něj se však v poslední době přišlo. Předseda spolku Život90 Jan Lorman ParlamentnímListům.cz připomněl i případ starý již osm let – též ze sociálního zařízení nedaleko Prahy, které nebylo zcela „košér“.
Fotogalerie: - Stop Putin
Psali jsme:
„Náš spolek pořádal tehdy pro seniory vánoční projížďku Prahou a oslovil i tento ústav, aby se místní svěřenci zapojili. Když přijeli, byli jsme šokováni – většina z nich nebyla vůbec dostatečně oblečená, navíc působila tak, že nemají dostatek stravy. Než se tedy projížďka mohla uskutečnit, museli jsme bleskově shánět pokrývky a teplé oblečení. V krátké době se ukázalo, že ti lidé tam nedostávali ani kvalitní stravu, vedení tohoto sociálního centra nakupovalo prošlé potraviny, seniorům bylo připravované jídlo z prášku. A nešlo zřejmě o úplnou výjimku. Vždyť zejména v těch neregistrovaných zařízeních – mezi které již před těmi osmi lety toto patřilo – nejsou vlastně nijak stanovené a ošetřené zákonem úhrady. Zatímco v registrovaném zařízení nesmí na den ta úhrada péče přesáhnout 120 korun, v těchto zařízeních je možné, že staří lidé platí za péči veškerým svým příjmem. V lepším případě dostanou kapesné,“ popsal realitu Jan Lorman, který se aktivně problematice seniorů věnuje dlouhá léta. Jelikož je už i on sám v seniorském věku, moc dobře ví, jaká úskalí tato skupina populace musí zdolávat.
Mix necitlivosti, nezájmu, neodbornosti a chamtivosti
Připomněl, že péče o zejména dlouhodobě ležící pacienty je velmi náročná. Pokud jsou však umístěni v neregistrovaných zařízeních, s vysokou pravděpodobností o ně pečuje nekvalifikovaný personál. Jestliže se k neodbornosti přičte i necitlivost, absence empatie, je to už tak namíchaný koktejl toho, aby se lidé v takovém zařízení necítili jako lidé. Pokud se k tomu přidá ještě fakt, že motivem k založení takovéhoto zařízení nějakého podnikatele je hlavně zisk a pokud možno rychle za každou cenu – vyvolává to už značné obavy. Nebo by minimálně mělo, poněvadž stárne každý a péče o seniory u nás značně pokulhává. To, co se kolem nich děje, mnohdy navíc zůstane skryto.
Psali jsme:
Své o tom ví i Michaela Sladká, protože zná problémy seniorů, díky tomu, co svěřují takzvané Senior lince. Že skoro nikdy nejde o pozitivní zprávy, není třeba zdůrazňovat. Většina ze seniorů se svěřuje s osamělostí, která někdy hraničí až s touhou ukončit život, velké množství je i seniorů, kteří jsou týráni. Svěřují se třeba na této lince se svými negativními prožitky spojenými s péčí v ústavech?
Oběti týrání se svěří jen vzácně
„Týrané oběti v ústavech – a skutečně je jedno, zda v těch registrovaných či nikoli, poněvadž se tak děje bez ohledu na to – se na naši linku obracejí je|n zřídka. Bývají často nepohybliví, což jim též tuto možnost ztěžuje, ale navíc netuší, jak efektivně by se problém dal vyřešit, když si budou stěžovat na personál, na kterém jsou závislí. Proto jsou telefonáty od těchto seniorů spíše výjimkou – jednou, dvakrát za rok,“ řekla Michaela Sladká ParlamentnímListům.cz. Kvůli opuštěnosti mnohých seniorů v takovýchto ústavech nejsou zaznamenávány ve větší míře ani stížnosti příbuzných.
„Vloni se na nás obrátil muž s tím, že jeho tchyně je s největší pravděpodobností v centru sociální péče na Uherskohradišťsku týraná. Šlo o vzdělaného muže, jehož rodina paní měla moc ráda, ale nemohla se z časových důvodů o ni postarat. Umístili ji tedy do v tomto případě registrovaného zařízení, které péči poskytuje, ale postupně začalo vyplývat na povrch, že je personálem týraná. Z telefonátu, který k nám od této rodiny přišel, bylo vidět, jak jim je situace značně nepříjemná, původně o ní nechtěli ani detailněji hovořit, spíš se jen poradit. Nakonec byl pořízen i telefonem videozáznam, jak stařenku zaměstnankyně ústavu bijí přes ruce. Přesvědčovali jsme rodinu, aby udělala maximum proto, aby se to začalo vyšetřovat a k podobným jevům nedocházelo i u ostatních seniorů, kteří se o tom báli mluvit. Ovšem vše skončilo tím, že rodina vyvinula maximální úsilí k tomu, aby svoji příbuznou přestěhovala do jiného zařízení. Pak už se nám ten muž neozval – přitom mohl být důležitým svědkem. Je to škoda, poněvadž by si všichni měli uvědomit, jak je důležité tyto věci potírat, upozorňovat na ně, jinak se budou dít dál. Nikdo se nebude bát trestu, který by za to měl přijít. Na druhou stranu ale musím dodat, že i práce personálu v těchto zařízeních je velice náročná, má svá specifika, a tak i ti, co se ji snaží dělat poctivě, narážejí na určité vlastní hranice. Na většině míst, kde se snaží odvést dobrou práci, je dennodenním problémem to, že personálu je málo, zatímco lidí, vyžadující jeho péči, stále přibývá,“ doplnila Sladká, která mediálně zastupuje Senior linku i druhou stranu celé záležitosti.
Psali jsme:
První náznaky týrání mnohdy ani nepostřehneme...
Týrání seniorů je přitom obecně v Česku značně rozšířeným jevem. Příčin je celá řada, ovšem tu hlavní stále odborníci hledají. Jisté je jedno, vícegenerační soužití, jak tomu bylo zvykem dříve, přináší mnohá úskalí. A to, co může být bráno jako prvotní ukazatel toho, že se k týrání (mnohdy i uvnitř navenek slušné rodiny) schyluje, je většinou ignorováno.
„Možná si ne každý uvědomuje, že už i to, kdy personál neklepe na dveře od pokoje, v kterém senior žije a tudíž nerespektuje jeho soukromí, je jedním z prvních náznaků toho, že časem může k týrání – psychickému, ale i fyzickému, docházet. Normální by neměla být ani skutečnost, že se automaticky klientům či pacientům tohoto zařízení tyká – říká se jim dědo a babi. I to sráží jejich lidskou důstojnost,“ shrnula Michaela Sladká pro ParlamentníListy.cz.
Ombudsmanka: Zajímejte se o to, kam umísťujete své blízké
Výše popsaný stav – který je samozřejmě podstatně hlubší - naznačuje, že je třeba se jím zabývat. Snad je první dobrou vlaštovkou toho, že se něco začne měnit, to, když nyní ochránkyně lidských práv Anna Šabatová důrazně varuje před nejrůznějšími zařízeními, která bez povinného oprávnění, tj. nelegálně, poskytují péči. Upozorňuje na to, že se tím vyhýbají veřejné kontrole, nemusí se řídit standardy kvality péče, chybí v nich odborný personál, klienti jsou nepřijatelně omezováni.
„Za nelegální poskytování péče mohou krajské úřady ukládat pokuty až do výše 1 milionu, v některých případech může neoprávněná činnost přerůst až v trestný čin,“ uvedla ombudsmanka.
Jde však stejně jako v případě ubytoven pro sociálně vyloučené občany - opět o výhodný byznys. Jak již bylo výše naznačeno, zatímco registrovaná zařízení musí dodržovat stropy dané zákonem - tudíž nechávat klientům 15 procent jejich důchodu, neregistrovaná zařízení vyžadují veškerý příjem seniora. K tomu berou často ještě příspěvky od příbuzných, takže měsíčně vyjde cena za jedno lůžko na 25 tisíc korun.
Nový byznys?
Pokud chce u nás někdo legálně, v souladu sevšemi zákony vybudovat domov pro seniory, musí se podle zákona registrovat u příslušného krajského úřadu. Poté jej mohou úředníci pravidelně kontrolovat, zda dodržuje normy. Noví podnikatelé, kteří se však v této „branži" začínají objevovat, toto obcházejí. A stačí jim k tomu poměrně málo: Uvést, že otevírají pro staré lidi „dům", „centrum" nebo „penzion". Tím pádem se zákon na jejich zařízení nevztahuje.
„Nejenže obcházejí právo, ale mají nižší kvalitu péče. Velmi často odnímají klientům všechny finance, někdy i doklady. Ti i v případě, že by chtěli odejít, což ale většinou kvůli svému zdravotnímu stavu nemohou, jsou omezeni. Bez dokladů a peněz by daleko nedošli. Bohužel, není výjimkou ani to, že jsou v takovýchto zařízeních senioři přes noc v pokojích zamykáni a tudíž zůstávají bez pomoci, pokud ji v noci potřebují," popsala Šabatová.
Zcela na závěr však patří zmínka o tom, že to, jak se společnost chová k seniorům a nemocným, svědčí o její vyspělosti. Stejně tak, jako i to, umět práva této skupiny, která se nemůže bránit, hájit.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová
