Zeman potřeboval užitečné idioty, říká šéf Transparency International Ondráčka

Jak hodnotíte po téměř roce vládnutí kabinet Bohuslava Sobotky v boji proti korupci? Například většina poslanců ANO svým podpisem podpořila zákony Rekonstrukce státu, ale mnoho z nich ještě vládní koalice neprosadila.

Zatím jsou to pokroky jen velmi mírné v mezích zákona. Myslím si, že se nějaká zásadní změna nestala, byť musím zároveň ocenit některé dílčí kroky, třeba snahu, že se začíná přemýšlet racionálně nad některými infrastrukturními projekty nebo čerpáním evropských peněz. Ale z hlediska změny systému, tedy nastavení pravidel hry tam rétorika výrazně předbíhá praktické kroky. Vím, že to je těžké, vždycky tady bude odpor toho systému, je tady zdlouhavý legislativní proces, to je normální, ale mám pocit, že se ty hlavní priority trochu rozpustily. Když to vezmu prakticky, služební zákon podle mne dopadl tak, že se vlastně státní správa nereformuje, ve financování politických stran stále nejsou pravidla, navíc je tu snaha, aby se omezila nezávislost státních zástupců. To jsou podle mne klíčové věci, podle kterých se dá jakékoli vláda hodnotit.

Patříte tedy k těm kritikům návrhu zákona o státním zastupitelství, které předkládá ministryně spravedlnosti za ANO Helena Válková, podle něhož by se státní zastupitelství dostalo do područí ministerstva spravedlnosti, a tedy politiků?

Ano. Mně se ten návrh nelíbí, myslím si, že nevyváženě posiluje roli ministerstva v systému státního zastupitelství, ale zejména v oblasti personální, jako je jmenování klíčových státních zástupců. A další věc, která mi vadí, je nesystémové nenastavení speciálu na vyšetřování korupce a organizovaného zločinu, který je postaven jakoby mimo, vytváří se třetí vrchní státní zastupitelství. Místo toho, aby se systém zjednodušoval, tak se komplikuje. Proto si myslím, že návrh je špatný a měl by se výrazně přepsat. A pokud ne, tak je lepší, kdyby neprošel a zůstalo by status quo.

Bojovníci proti korupci také vkládali velké naděje v přijetí jednoduchého, ale velmi důležitého zákona o centrálním registru smluv. Ale ten se pro změnu zasekl v Senátu. Co si o tom myslíte?

Já ten princip zákona samozřejmě naprosto podporuji, protože mi připadá jednoduchý, elegantní a proveditelný. Ale je neuvěřitelné, jak se nad několika paragrafy dokáží vytvářet neuvěřitelné mýty a nesmyslné argumenty. V této chvíli je potřeba, aby koaliční špičky řekly, že už konečně tento návrh chtějí dotáhnout. Už to řekly xkrát, teď ale musí donutit, aby se ta finální verze dostala do druhého čtení a byla schválena. Jsem přesvědčen, že celkové zprůhlednění smluv ve veřejném sektoru povede k lepší veřejné kontrole a že to veřejná správa absorbuje jako normální povinnost, která ji nebude zatěžovat.

Jak si ty průtahy vysvětlujete? Tato vládní koalice má přece pohodlnou většinu v Poslanecké sněmovně i Senátu, takže by pro ni nemělo být problémem prosadit zákony, ke kterým se přihlásila a které si vláda dokonce dala i do svého programového prohlášení. Má vůbec zájem, aby tyto zákony platily?

Jeden důvod je, že reálně lidi z ANO vstoupili do funkcí jako nováčci, kteří to neumí, takže se to nějakou dobu museli učit, což samozřejmě zabrzdilo ten postup. Lidovci podle mne měli jediný cíl: vrátit se znovu do sněmovny. A moc nevidím, že by ve vládě měli nějaký jasný plán. A sociální demokracie prosazování zprůhledňování veřejného prostoru rozhodně nebrala jako hlavní prioritu, takže jsou ve vládní koalici nepochybně velké vnitřní boje o to, jestli to chtějí nebo nechtějí. Ale zdá se, že opozice je tak slabá, že dneska nedůslednost vládních slibů nemá kdo kritizovat, protože opozice nepředstavuje žádný korektiv vůči vládě. Dvě hlavní vládní strany jsou stále výrazně nejpopulárnější, a to potom vede k přemýšlení: prostě se soustředíme na to, co nám může nejvíc přinést další popularitu, než abychom dělali často velmi komplikované reformy, které jsou kontroverzní a mnohdy nepřinesou jen kladné body. To se děje, opozice dneska není schopna hrát korektiv, který by tlačil vládu do plnění slibů.

V minulosti Transparency Intarnational často upozorňovala na možné střety zájmů u politiků, ale v případě současného ministra financí Andreje Babiše to příliš nedělá, nijak zvlášť na to neupozorňuje ani nestraší jako třeba opozice, kam může vést kumulace politické, ekonomické a mediální moci. Vy u majitele Agrofertu a šéfa ANO toto nebezpečí nevidíte, když jeho firma získává dotace a státní zakázky jako třeba nedávno miliardovou od Lesů České republiky?

My jsme se nikdy nesnažili strašit, my jsme jen upozorňovali na rizika, jaká to může přinést, když se střet zájmů zneužije. K jak velkým problémům to pak vede. Ale myslím, že je nepochybné, že vstup Andreje Babiše do politiky přinesl úplně nová dilemata a posunul tu situaci dramaticky. Je jasné, že střet zájmů je v jeho případě obrovský. Otázkou je, jestli je tady síla ve veřejné kontrole, v opozici, v médiích, nevládních organizacích, aby hlídala konkrétní rozhodnutí, které se budou dít kolem jeho ekonomických zájmů a která by ho mohla zvýhodnit, a kontrolovat, jestli jeho politické angažmá nebude využito. Faktem je, že jeho ekonomické zájmy se rozšiřují, novou oblastí jeho zájmu je zdravotnictví, a tam to vyvolává velké otázky. Ale pokud jde o lesnictví, upřímně řečeno, tam vstoupil už před několika lety a získával tam také velké zakázky. Teď je to jen víc vidět. Jsem přesvědčen, že Lesy České republiky zadávají těžební zakázky tak, že otvírají prostor i dalším těžařům. Na každou zakázku je v průměru dvacet zájemců, soutěží se na cenu a smlouva se podepisuje s tím prvním. To je podle mne správně. To by nemělo vyvolávat pocit, že lesnictví je ovládnuto jednou skupinou, tak to není.

Náměstky ministra financí se stali někteří známí bojovníci proti korupci, mám na mysli prvního náměstka Lukáše Wagenknechta a náměstka pro dohled nad loteriemi a majetkem státu Ondřeje Závodského. Sledujete jejich práci a jak ji hodnotíte?

Je logické, že strana, která vůbec nečekala takový volební úspěch a neměla žádné kádry, tak je shání a snaží se lákat a stahovat lidi, aby šli do různých pozic. Někdo se rozhodne, že do toho půjde, někdo ne. To je normální. Jedna věc je specifická. Konkrétně v oblasti regulace hazardu vidím velmi pozitivní posun. Plány, jak by se mělo zpřísnit povolování dalších automatů, i plány na vyšší zdanění hazardních společností vítám. Stejně jako to, že pro obce uvolnila možnost regulovat hazard vyhláškami. Myslím, že v tomto směru začalo ministerstvo financí fungovat tak, jak vždycky mělo, tedy jako skutečný regulátor. Jestli má na tom zásluhu pan Závodský nebo jestli by k tomu došlo i jinak, třeba v reakci na tlak společnosti, že hazard se vymkl kontrole a je třeba ho dostat do nějakých mezí, neumím posoudit. Myslím, že náměstek Wagenknecht dělá velký vítr v řadě oblastí, teď jsem viděl jeho návrh zákona o vnitřní kontrole, kde jsou podle mne zajímavé nápady, které by mohly být prospěšné. Protože dnes se často kontrolují nesmysly a mnohdy se kontroly dublují.

Uvítal jste, že Vaše předchůdkyně, bývalá ředitelka Transparency International Adriana Krnáčová se stala primátorkou hlavního města za ANO? Věříte, že se jí podaří zprůhlednit a zlepšit hospodaření Prahy?

Adriana Krnáčová skončila v Transparency na konci roku 2007 a od té doby s námi nespolupracuje. To, že se rozhodla jít cestou politické kariéry, je samozřejmě její věc, ale s Transparency to už nijak nesouvisí. Uvidíme, dneska jako Pražák bych rád věřil, že vedení města dokáže nastavit nějakou jasnou strategii, ať už pro developerství nebo pro řízení městských firem, ale mám pocit, že to nastavení většiny v zastupitelstvu je natolik křehké, že to nebude příliš snadné.

Před rokem a půl došlo k poměrně bezprecedentnímu policejnímu zákroku na Úřadu vlády, který vedl k pádu Nečasova kabinetu a předčasným volbám. Jak si vysvětlujete, že po takové době stále nebyly vyjasněny důvody k tak razantnímu kroku? Jste spokojen s průběhem vyšetřování kauzy Nagyová?

Je fakt, že ten zásah zatřásl politickým systémem. Na druhou stranu musím říci, že Nečasova vláda před tím úspěšně padala každý měsíc. Takže to byla možná spíš rána z milosti než nějaké zásadní shození vlády. Ale já jsem stejně netrpělivý jako všichni ostatní, kteří by rádi viděli, aby se ty klíčové části obvinění, to znamená propojení kmotrů na politiku, ovlivňování zakázek a politická korupce, dostaly před soud a aby se určovala vina konkrétních lidí. Ale zároveň vím, jak je těžké důkazy dopracovat a jak to orgány činné v trestním řízení nemají v tomto směru snadné. Nesouhlasím s těmi názory, že tady parta zdivočelých prokurátorů shodila vládu. Ta padala sama o sobě. Ale měli bychom se bavit o tom, jakým způsobem zabránit tomu, což tady byl největší problém, aby to přímé propojení hráčů a zákulisních šíbrů na politiky a jejich rozhodování už nebylo v takové míře možné.

Jak se díváte na chování prezidenta Miloše Zemana a lidí kolem něj? Jeho kancléř Vratislav Mynář stále nemá bezpečnostní prověrku, teď za podivných okolností koupil velmi levně prvorepublikovou vilu v Praze…

Myslím si, že Miloš Zeman je naprostý pragmatik, který potřeboval nějaké užitečné idioty, aby mu pomohli dostat se na Hrad, což evidentně byli lidi kolem SPOZ. A pak je trochu odměnil tím, že dostali nějakou funkci, ale dneska se ukazuje, že lidé jako Mynář se pro něj stávají zátěží. Ten nákup Mynáře je naprosto skandální. Nikdo nemůže věřit, že je možné v Praze koupit prvorepublikovou vilu za takovou cenu. Ale podle mne právě ten pragmatismus Miloše Zemana povede k tomu, že tuhle zátěž možná pragmaticky odhodí a soustředí se na další věci. Pro něj je i užitečné vyvolávat dílčí mediálně zajímavé bouře ostrými výroky nebo kontroverzními prohlášeními a mezi tím se prostě soustředit na to, co ho skutečně zajímá, a to je udržovat si vliv ve vnitřní politice a budovat silnější zákulisní moc, než mu dávají oficiální pravomoci prezidenta.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.