Je to nejznámější český politický lobbista, hlavní stratég politických kampaní Miloše Zemana, strůjce prezidentské kampaně a také ten, kdo vymyslel nápad s legendárním autobusem Zemákem.
„Většinu svého života jsem se pohyboval kolem politiků a politiky. Vím proto, že každá politická kampaň je otázkou týmu a osobnosti, která ho vede,“ řekl Miroslav Šlouf, který, ačkoli zmizel z politiky (či spíše jejího pozadí), rozhodně do důchodcovských bačkor zatím vklouznout nehodlá. Přesto přiznal, že pod palbou dotazů, které se na něj sesypaly ve čtvrtek v Autoklubu během semináře, již dlouho nebyl.
Popsal pak mimo jiné to, jak před lety spolupracoval s Vlastou Štěpovou na kampani ČSSD. „Byla vyškolená ve Velké Británii, ale bylo jasné, že ty její poznatky nejdou v Česku aplikovat do praxe. Je zde jiné prostředí, jiná mentalita lidí,“ podotkl Šlouf, o kterém se ví i to, že pomáhal opakovaně v předvolebních kampaních i Miloši Zemanovi – včetně prezidentské volby, která se poprvé v České republice uskutečnila formou přímé volby občanů.
Šlouf: Zemanovi jsem pomáhal, ale že bych souhlasil teď se vším, co se na Hradě děje, to ne
„Ano, pomáhal jsem Miloši Zemanovi, ale bohužel nemohu říct, že bych mohl teď souhlasit se vším, co se nyní na Hradě děje. Je to v neprospěch naší země, domnívám se,“ pokračoval dále známý lobbista. Posteskl si pak nad tím, že tak špatné vztahy mezi lidmi, jaké panují nyní, zatím – navzdory své dlouholeté praxi – nezažil. „Každý sleduje jen své vlastní zájmy, na nikoho se nedá spolehnout,“ poznamenal. Nutno dodat, že po vývoji, který nastal v závěru předvolební kampaně Miloše Zemana a po ukončení jejich dlouholetých vztahů, se dala takováto poznámka zřejmě očekávat. Miroslav Šlouf totiž začal pracovat s Milošem Zemanem v roku 1993. To, že jejich spolupráce skončila na naprosto mrtvém bodě, bylo pro českou veřejnost nečekaným vyústěním jejich vztahů. Přesto na určitá období vzpomíná Šlouf rád.
„Při předvolebních kampaních rozhoduje to, kolik kdo udělá chyb a jakých chyb. Musím říci, že Miloš Zeman dříve ty chyby nedělal, na rozdíl od jiných období… Proto se mohl těšit takovému úspěchu,“ uvedl Miroslav Šlouf. Připustil pak i to, že Zeman disponoval neobyčejnými lidskými vlastnostmi – pokud dostal k dispozici během cesty na určité místo několik dat a údajů – byl schopný si naprosto přesně po přečtení většinu z nich zapamatovat a ve svém projevu je uvést.
Pomáhal ale i Klausovi. Z altruismu
Při povídání o prezidentské volbě pak dále Šlouf připomněl, že však nepomáhal do prezidentského křesla jen Zemanovi. Uvedl, že před prezidentskými volbami 2008 působil jako lobbista i mezi týmem Václava Klause a zákonodárci. Tedy že Klausovi vyjednával podporu. Nebyla to prý placená funkce, dělal to z čirého altruismu. A navíc si to přál i Miloš Zeman. Proč? „Připadalo nám to v té době nejvíce logické, i bych tak řekl z hlediska přínosu pro republiku,“ osvětlil Šlouf.
Od Klause se následně prý za to dočkal i veřejného poděkování. Na dotaz ParlamentníchListů.cz, zda by byl případně ochotný ještě jednou pomoci nějakému kandidátovi v klání o Hrad, tuto možnost Miroslav Šlouf zcela neodmítl. Jak však ale dodal, Zemanovi už by své služby neposkytl.
Zeman podle Šloufa v dalším období už kandidovat nebude
„Domnívám se, že již znovu kandidovat ani v dalším období nebude,“ řekl. Když byl vyzván k tomu, jestli by uměl odhadnout na základě svých znalostí současného (i minulého) politického prostředí, jaká jména budou příští volbě prezidenta dominovat, jedno jméno uvedl. „Tipuju, že lidé budou chtít za příštího prezidenta Vladimíra Dlouhého – to byl shodou okolností kdysi můj svazák,“ konstatoval dál Šlouf. Podle něj příliš velké šance zřejmě nemůže mít ve volbě prezidenta Tomáš Halík, o kterém se již nyní také spekuluje. „Jako jeden z autorů restitučního zákona od lidí dle mého nemůže získat tolik hlasů, aby se na Hradě ocitl. To totiž veřejnosti hodně vadí,“ domnívá se Šlouf. Jak ještě dodal, stejně jako Vladimíru Dlouhému, tak ani Halíkovi, by prý při případné jejich volební kampani radit nechtěl.
Psali jsme:
Miroslav Šlouf odhalil však i několik zásad, které sám vždy při své práci razil. Například tu, že ‚kdo něco uměl v minulém režimu, bude umět i dnes‘. Podle něj je nejhorší to, pokud se do politiky dostane figura, která je jen ryzím ideologem. Ta může být nebezpečná v tom, že se nebude umět domluvit – a to je v politice klíčové. Prozradil pak též, že v případě volby prezidenta Miloše Zemana nebyl pro to, aby v ní figurovala jeho dcera Kateřina. „Nebyl jsem pro, do kampaně patří jen partneři – ti jsou naopak žádoucí,“ řekl Šlouf.
Popsal obavy z Fischera i houstnoucí napětí
Při vzpomínání na práci při kampani pro Zemana, připustil Šlouf i to, jak velké obavy měl z kandidatury Jana Fischera. Pokud by kandidaturu této osobnosti do jisté míry nepokazil prý jeho vlastní volební štáb, měl by to podle všeho Zeman velmi těžké. V tom se Šlouf shodl i se sociologem a analytikem Janem Herzmannem, který byl též přítomný. Přesto, jak dále uvedl, nakonec to byl Šlouf samotný, kdo z volební kampaně Zemana sám odstoupil. „Houstlo napětí, novináři psali víc o Šloufovi než o Zemanovi – usoudil jsem, že bude lepší, když se stáhnu a taky jsem to udělal,“ ohlédl se zpět známý lobbista, který však byl velmi často také démonizován. Proč, čím si takovéto reakce vysloužil? Nebo čím lidem tolik vadil?
„Každý úspěch vzbuzuje emoce. A to byl i můj případ,“ nabídl jednoduché vysvětlení toho, proč se o něm dosud v mnoha kruzích hovoří jako o kontroverzní osobě. Poněkud v nadsázce pak ještě zabrousil i do aktuálního dění v souvislosti s tím, že vlastně vždy byl poradce známého politika nálepkován spíše negativně.
Lidé mně říkají všelijak, ale aspoň mě nenazývají Carevna, rýpl si Šlouf
„Mohu ale s klidným srdcem alespoň říci, že nikdy jsem neměl přezdívku Carevna. Koneckonců já jsem se s paní Nagyovou, dnes Nečasovou, ani nikdy v minulosti osobně nesetkal, což mělo svůj důvod. Protože například s Markem Dalíkem od Mirka Topolánka to bylo jiné,“ uvedl lobbista, pokládaný veřejností za šedou eminenci české politiky.
Psali jsme:
A jelikož se vystoupení Miroslava Šloufa neslo v duchu politického PR, nešlo, aby se ParlamentníListy.cz nezeptaly na to, jak se mu líbí politické PR, které v současné době praktikuje Hrad – například v souvislosti s údajným Peroutkovým článkem či cestou Miloše Zemana do Moskvy.
Takový Ovčáček se ještě nenarodil…
„S Jiřím Ovčáčkem se znám řadu let, spolupracovali jsme spolu. Je mi ho teď, přiznám se, kolikrát až líto, protože je evidentně mnohdy nad jeho síly vysvětlit některé jednání a kroky, které se dějí. Přitom se domnívám, že by mělo platit jediné – nedělat takovéto přešlapy. A to mám na mysli i starší záležitost, kdy byl Miloš Zeman u korunovačních klenotů. Tam se vůbec neměl v tom stavu, co byl, ukázat. Domnívám se tedy, že to, aby ustál s grácií tu takzvanou Peroutkovu kauzu, nelze. Takový Ovčáček se ještě nenarodil,“ řekl ParlamentnímListům.cz Šlouf.
Jak dodal, všemi deseti však vítal návštěvu a cestu prezidenta do Moskvy. „Chyba však byla, že na to nebyla vhodně připravená veřejnost. To se mělo udělat zcela jinak,“ podotkl.
Miroslav Šlouf vydal vloni v prosinci knihu nazvanou „Jak se dobývá Hrad“. V současné době ji již nejde prý pořídit, protože je vyprodaná. Jak ParlamentnímListům.cz v době, kdy přicházela na trh, přiznal, vzpomíná a popisuje v ní své zážitky se současným prezidentem Milošem Zemanem, ale i z raného období krátce po sametové revoluci. Paradoxem je, že kniha už prý málem přišla na trh ve dnech kolem 17. listopadu, kdy slavilo Česko 25 let od revolučních událostí. Navíc ve dnech, kdy se Zemanovi příliš s přízní u všech voličů nedařilo a kdy ne každý byl ochotný přijmout i pohled na události roku 1989 i z jiných úhlů, než se již mnohdy až v zaběhnutých frázích proklamuje.
„Byl jsem nakonec tedy rád, že se termín dokončení knihy a její distribuce do knihkupectví posunul. Snad už ty emoce, které se rozhořely, trochu vychladly,“ řekl tehdy Šlouf redakci. V každém případě tak předložil knižně jakési komplexní ohlédnutí za dobou dlouhou minimálně 25 let.
Exkluzivní host odhalil politický marketing v praxi
Miroslav Šlouf byl exkluzivním hostem pracovního semináře pořádaného PR Klubem na téma Politické PR. Všem přítomným nechal nahlédnout do toho, jak se politický marketing dělá v českých poměrech v praxi. Vedle jeho osobnosti však odhalili zákulisí předvolebních bojů i další: Pavel Šíma, předseda Institutu politického marketingu, Alžběta Králová (online), politická konzultantka, specialista na výzkumy veřejného mínění Jan Herzmann, či Miroslav Buchta, který se specializuje na sociální sítě a online kanály.
PR Klub je součástí Asociace Public Relations Agentur (APRA), vznikl v roce 1998. Nabízí mimo jiné v rámci své činnosti jednodenní i dvoudenní podobné pracovní semináře.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová
