„Toto místo má pro mě velké kouzlo. Celá léta žila naše paní za touto zdí docela sama, v domácím vězení," říká Sabe. Rozsáhlý pozemek ohraničuje dlouhá zeď. „Jednou za čas silnici otevřeli a my byli šťastní, že se k ní můžeme alespoň přiblížit. Jela jsem kolem autem, myslela jsem na ni a říkala si: Jak jen to může vydržet?“ vypráví.
Přímo v barmském Yangoonu dům Suu Tij obhlédl zvláštní zpravodaj ČRo Jaromír Marek. V domácím vězení prožila Su Ťij s krátkými přestávkami celkem 16 let. Většinou v naprosté izolaci, kdy vojenská junta blokovala i silnici před její vilou, aby lidé nemohli spatřit ani vjezd do domu. „Ulice byla zatarasená z obou stran, všude bylo plno vojáků a policistů. K domu jsme se nemohli ani přiblížit," popisuje Sabe.
Dříve na ni mávali přes jezero
I v minulosti si ale lidé dokázali poradit. Rozsáhlá zahrada, ve které stojí dům Su Ťij, leží na břehu jezera. Z opačného břehu bylo možné rezidenci alespoň zahlédnout a nemohla tomu zabránit ani junta, ani tajná policie. „Občas, velmi zřídka, jsem si tady dala kávu. Pro mě je to tady příliš drahé, ale vždycky jsem si našetřila a přišla se sem podívat na dům naší paní. Bylo to pro mě povzbuzení,“ vzpomíná Sabe. Teď kandiduje Aung San Su Ťij do parlamentu. Její fotografie jsou v novinách, na plakátech, vystupuje ve vládní televizi. Po mnoha letech se splnil sen všech Barmánců. Mnozí se ale bojí, aby se po volbách z tohoto snu zase neproudili do tvrdé reality.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPráce autora se řídí redakčními zásadami ParlamentníListy.cz.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Přidejte si obsahový box PL do svých oblíbených zdrojů na Hlavní stránce Seznam.cz. Děkujeme.



