Matka duševně nemocného syna nám prozradila, jaké úsilí vyžaduje starost o jeho bezpečí a potažmo i celé rodiny a jejího okolí. „Myslím si, že můj případ není vůbec výjimečný, spíše naopak. Kdybych nebyla tak zarputilá a nechala vše jen na lékařích, můj syn by dávno nežil, většina jeho spolupacientů je mrtvá, “ svěřila se nám matka dospělého Michala, který již více než dvacet let trpí vážnou duševní nemocí.
Nejde přitom o tolik obávanou schizofrenii, ale o tzv. maniodepresivní psychózu. Ta je u nás poměrně častá, tato diagnóza potkala i řadu známých osobností. Nedávno se k ní například přiznala Bára Basiková, zpěvák Petr Muk jí podlehl, stejně jako Karel Svoboda, Vlastimil Brodský nebo Jiří Brabec.
Jejich sebevraždy jsou důkazem, že psychiatrická péče u nás není rozhodně ideální. Velmi často se totiž ignoruje fakt, že pacienti jsou nebezpeční v případě neléčené nemoci nejen svému okolí, ale především sami sobě. Velmi často si vezmou život, jejich deprese jsou totiž nesnesitelné.
Za péči nadávky
„Kvůli synově nemoci znám snad všechny psychiatrické léčebny u nás. Jedna je horší než druhá. Kdyby je poznal Miloš Forman, možná by byl velice překvapen a litoval, že svůj slavný film Přelet přes kukaččí hnízdo nenatočil zde. Nedávno jsem poznala prostředí jedné léčebny na Moravě, byla jsem zděšena a syna odtud doslova unesla. Ženy a muži byli dohromady, jeden pacient se obnažoval před ostatními, další ležel na zemi a vydával strašné skřeky. Kromě hrozného prostředí, myslím, že mnozí vězni jsou na tom lépe, se s některými pacienty u nás strašně zachází. Při posledním záchvatu jsem se tak bála o život svého syna, že jsem ani nečekala na sanitku a odvezla ho rychle do nemocnice taxíkem. Zde upadl na zem, personál ho tam nechal ležet a chodil kolem něj. Vůbec se nesnažili zjistit, proč upadl, nikdo mu ani nezměřil tlak, vždyť mohl mít třeba infarkt. Při jednom záchvatu dokonce přestal dýchat a skončil na JIP. Doktor mi ještě vynadal, že jsem ho přivezla pozdě v noci.“
Další příběhy čtěte ZDE
Pokusný králík
Michal se stal za léta nemoci pokusným králíkem, vyzkoušeli na něm vše, včetně obávaných, drastických elektrošoků. A samozřejmě léky s těžkými vedlejšími příznaky. Bohužel, jsou jedinou možností, jak nemoc zvládnout. Michalova matka se s nemocí svého syna naučila žít a je mu velkou oporou. Díky její péči se vždy může vrátit do normálního života a k práci. Studuje odbornou literaturu a sleduje informace o nových lécích.
Za nejdůležitější ale považuje fakt, že s předstihem pozná, že se blíží akutní fáze nemoci. „Bohužel, jenom já sama. Kolikrát jsem ošetřujícího lékaře v ambulanci upozornila, že se synův stav zhoršil a že přestal brát léky. Nic se nedělo, nikdo se tím nezabýval a doktor ještě moje obavy prozradil synovi. Za pár dnů už bylo pozdě a lékaři z pohotovosti si přivolali policii, jako by šlo o nějakého zločince a ne těžce nemocného člověka. Nejtěžší je totiž tyto pacienty dostat do nemocnice, kdy již nemají tzv. náhled nemoci, přestanou být zodpovědní k sobě i svému okolí, což se projevuje především tím, že přestanou brát léky."
Vše je v pořádku?
Někteří lékaři jsou si naštěstí těchto problémů vědomi a již několik let se snaží uvést do praxe systém monitoringu, který hlídá jejich pacienty. Jenže zdravotní pojišťovny jej nechtějí hradit. S ohledem na vyplýtvané miliardy v českém zdravotnictví je to další ukázka, na čem se u nás šetří a na čem ne. Jenže podle ministerstva zdravotnictví je vše v pořádku.
„Ministerstvo zdravotnictví se nedomnívá, že by psychiatrická léčba v České republice fungovala nedostatečně. V současné době pracujeme na koncepci modernizace psychiatrické péče a do budoucna by ministerstvo pro tyto účely rádo využilo i finanční prostředky z Evropské unie,“ sdělil ParlamentnímListům.cz mluvčí resortu Vlastimil Sršeň.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Hana Čechová
