„Nešťastná privatizace v první polovině 90. let minulého století změnila původní státní instituci Ústav sér a očkovacích látek na komerční subjekt pod názvem Sevac a.s., který majoritně vlastnil stát,“ stojí v materiálu, který máme na dané téma k dispozici.
Díky uvedenému ekonomickému procesu stát reguloval ceny vakcín a dalších přípravků, jako byly alergeny, krevní deriváty a imunopreparáty tak, že byl v té době výzkum téměř potlačen na úkor vybudování takzvané správné výrobní praxe. Ten si mimochodem vyžádal desítky miliónů korun, a to přitom ceny vakcín za jednu dávku byly v rozpětí 5-20 korun.
Tato politika klasických stran vedla k výraznému utlumení rozvoje velice cenného producenta. A nakonec v novém tisíciletí byl majoritní státní podíl ve společnosti Sevac a.s. transformován do osobního vlastnictví několika akcionářů.
V té době se rovněž změnil název společnosti na Sevapharma a.s., od které byla oddělena a prodána část výroby věnovaná krevním derivátům.
V první dekádě nového tisíciletí se novým akcionářům podařilo Sevapharmu prodat nejprve developerovi Sekyra Group, který o několik let později výrobní předpisy a know-how společnosti prodal slovenskému vlastníkovi Imuna Pharm (Šarišské Michalany) Juraji Kamarásovi.
„Jde o kontroverzní figuru působící v Česko – Slovensku," uvedl náš zdroj.
Tím příběh elitních vědců a jejich pracovišť nekončí.
„Bohužel situace nebyla dobře stabilizována jak personálně, tak finančně, což nakonec vedlo k úpadku a k insolventnímu řízení. Toto je stručný popis novodobé historie významného domácího producenta vakcín, který ještě do poloviny 90. let byl nepostradatelným dodavatelem vakcín v České republice,“ doplnil náš zdroj.
V pátek přinesly LN rozhovor s vakcinologem Markem Petrášem, který se na tvorbě české vakcíny podílí.
„Nepůjde o marné investice, takhle jsme to nikdy nekoncipovali. Projekt má vyšší hodnotu,“ říká v rozhovoru přednosta Ústavu epidemiologie a biostatistiky 3. LF UK. Do deseti měsíců by podle něj mohla být hotova vakcína, kterou bude možné začít testovat na prvních dobrovolnících.
Právě Petráš má o výše uvedeném systému logický přehled.
V 90. letech byl ředitelem pro výrobu a výzkum jak vakcín, tak ostatních imunopřípravků. Za jeho působení byl vybudován pavilon výroby virových vakcín; proti spalničkám a příušnicím a přičinil se o získání zarděnkové vakcíny ve spolupráci s tehdejší italskou společností Biocine. Díky tomu bylo možné připravit trojsložkovou vakcínu MMR; vakcínu proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám, se kterou se s úspěchem očkovalo v Česku v letech 1995-2010. Tato vakcína byla přijata i ze strany UNICEF a PAHO k masivnímu plošnému očkování v Brazílii v letech 1997-98, kam byly vyvezeny 3 milióny dávek.
I po ukončení pracovního poměru ve společnosti Sevac a.s. doktor Petráš externě spolupracoval se společností Sevapharma, a to jak v oblasti realizace klinických studií, tak zajištění výroby imunoterapeutické herpetické vakcíny pro italského výrobce Bruschettini. Jeho cílem bylo podle našich informací přenést a zavést výrobu a kontrolu dvou těchto vakcín pod označením Lupidon H a Lupidon G a posléze se pokusil zajistit jejich dostupnost také na českém trhu v rámci tzv. specifického léčebného programu, který byl realizován v letech 2008-2012.
Obě vakcíny byly řádně registrovány nejen v Itálii, ale také ve Švýcarsku.
Který případný kandidát na prezidenta vás oslovuje nejvíc?Anketa
Návrat k vývoji a výrobě vakcíny se Petrášovi podařil v loňském roce v rámci projektu ECV – Emergency Coronavirus Vaccine, který vedl se snahou připravit prototyp vakcíny, jenž by mohl být využit v boji proti stávající pandemii SARS-CoV-2.
„Nebýt vlád ODS a jejich partnerů, měli bychom na co navazovat, takto je práce děsivě složitá a náročná. Pokud by nedošlo k té hloupé privatizaci, byli bychom i nadále velmocí, jakou jsme byli v minulosti,“ uzavřel náš zdroj.
Závěrem dodejme, že i když se velká část vývojových laboratoří vrhla na různé typy vakcín, ani ten konzervativní typ inaktivované vakcíny nebyl opomenut. Ač to vypadalo, že inaktivované vakcíny se vyvíjely výhradně v Číně, opak byl pravdou. Do jejich vývoje se pustili rovněž v Japonsku, v Indii, ale nově také ve Francii. Důvodem se stává stále větší tlak na výběr stabilních antigenů. Původně volený S-protein se již v létě ukázal jako vysoce variabilní, zatímco obálkový a nukleokapsidový protein patří mezi nejstabilnější.
Jinými slovy – právě nejčastěji konstruovaná vakcína na bázi S-proteinu se stala tou nejzranitelnější. Ostatně to se podle odborníků už nyní ukazuje. Tento limit pak lépe překonávají inaktivované vakcíny, které vyvolávají širokou imunitu, jež není soustředěna pouze na S-protein. Toto je zjevně hlavní přednost konzervativní vakcíny – a nelze ji prý považovat za jakkoli překonanou nebo dokonce obsoletní, jak se někteří vyjadřují.
autor: Tomáš A. Nový