Šéf KSČM Filip: Putin je skutečný státník, zasloužil se o udržení míru v Evropě i ve světě. A evropští politici uvolňují cestu fašismu

Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Miroslava Kalouska (z 12.5.) + (z 11.3.) + (ze 17.2.) + ( z 6.1.) (+ z 3. 12 + z 2.10.), Džamily Stehlíkové, Michaela Kocába (z 13.5.) + (z 25.4.) + (z 25.2.) + (z 3.12.) (+ z 8. 11.), Karla Schwarzenberga (z 5.5.) + (z 24.3.) + (ze 14.2.) +(z 30.1.), (z 3.10.) + (ze 14.8.), Daniela Kroupy, Marka Ženíška (z 8.5.) + (z 27.2.) + (z 12.2.) + (z 26.1.) (+ ze 14.1.), senátora Zdeňka Papouška (z 8.5.) + (20.4.), Marka Bendy, polské velvyslankyně Grazyny Bernatowicz, Jiřího Menzela, Tomáše Pojara, Daniela Korteho, Rudolfa Baránka, Libora Roučka, Michaela Romancova (z 20.4.) + (ze 7.1.) (+ z 20.8.), Zdeny Mašínové (z 15.4.) + (z 27.3.) , Jiřího Zlatušky (z 18.4.) + (z 8.4.), (+ z 21.2.) , Miroslavy Němcové (z 15.4.) + (z 26.3.), Jaroslava Hutky (z 18.4.) + (ze 31.3.), Alexeje Kelina, Antona Litvina, Martina C. Putny, Alexandra Vondry, Pavla Teličky, Jany Černochové (z 11.4.), Jana Bartoška (z 12.4.) , Vladimíra Hučína, Romana Jocha (ze 7.4.) (ze 4.3.) + (ze 14.1.) (+ 8.12. + 11. 9 +ze 7. 8.), Mariusze Jurosze, Karla Hvížďaly, Václava Vydry, Milana Uhdeho, Pavla Šafra (z 30.3.)+ (z 21.3.), Pavlíny Filipovské, Pavla Svobody, gen. Jiřího Šedivého, Ivana Langera, Františka Gábora, Jana Šinágla (z 22.3.), německého velvyslance , Tomáše Klvani (z 20.3.)+ (z 12.3.), Luďka Niedermayera (z 20.3.), Martina Bursíka (ze 17.3.) (+z 4.2.) + (z 2.12.) (+ z 6.10. + z 6. 8. a z 23. 6.), Karla Svobody (z 16.3.) (+ z 28.1), Františka Laudáta, Grigorije Paska (ze 3.3.) +(+ 19.11.) (+21. 10.), Daniela Hermana, Lenky Víchové, Alexandra Tolčinského (z 23.2.) + (z 13.2.), Heleny Ilnerové, Petra Fialy (z 22.2) + (4.9.), Štefana Füleho, Martina Jana Stránského, gruzínského velvyslance Zaala Gogsadzeho, Jefima Fištejna (z 12.2.) (+z 11.12) , Jana Zahradila, Jakuba Jandy, Barbory Tachecí, Ivana Gabala (+ 21.11.), Josefa Mlejnka, Bohumila Doležala (z 25.1.) (+z 15.1.) + (z 27.8.) , Libora Dvořáka, Jiřího Grygara, Zdeňka Bárty,Tomáše Peszyńského, Martina Balcara, Jiřiny Šiklové (ze 14.12.) (+ 22.7.) ,Čestmíra Hofhanzla, Petra Pitharta, Bohdana Zilynského, Cyrila Svobody (+ z 22.8. + z 1.9.) Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova, Karla Janečka, Jana Urbana, Maji Lutaj, Františka Janoucha, Vladimíra Hanzela či Anatolije Lebeděva

Jak se stavíte k tomu, že většina západních státníků nebyla na oslavách porážky nacismu v Moskvě?

Za rostoucího napětí ve světě, v kulisách mýtů o rozpínavosti, nebezpečnosti až zločinnosti toho či onoho státu, se politika stává stále větší obětí „takzvaného“ veřejného mínění. „Takzvané“ v uvozovkách jsem uvedl záměrně, protože veřejné mínění stále ochotněji podléhá rádoby oficiálnímu tónu; ve skutečnosti tak jde o mediální veřejné mínění. S tím logicky souvisí obavy politiků, že se dostanou mimo hlavní názorový proud a „zadají si“. Jejich rozhodnutí považuji za chybu, protože tím, že nejeli na oslavy porážky nacismu, v podstatě uvolňují cestu fašismu.

Co to vypovídá o Evropské unii? Někteří kritici říkají, že se EU fakticky stává protektorátem USA a jenom kopíruje politiku Washingtonu...

Protektorátem zatím ne, ale nelze pomíjet snahy Spojených států o upevňování pozice světové velmoci. A protože ekonomickou už ztratila, pokouší se přesvědčit svět, a samozřejmě také Evropu, že je ještě stále vojenskou velmocí. Nazval bych to nedostatkem emancipace evropské politiky.

Pokud by Evropská unie přijala smlouvu TTIP, změnilo by to nynější pozitivní pohled KSČM na Evropskou unii?

Pro Evropu by přijetí Transatlantického obchodního a investičního partnerství mohlo znamenat celou řadu rizik, a to včetně těch, které jako levicová strana vnímáme obzvlášť citlivě, tedy ztrátu statisíců pracovních míst, ohrožení zdraví Evropanů méně přísně kontrolovanými potravinami z USA a v neposlední řadě také omezení občanských i národních práv, viz arbitrážní doložka. Pohled KSČM na EU by se v případě, že by se obavy naplnily, mohl stát velmi kritickým.

Je podle vás chyba, že se prezident Zeman nezúčastnil vojenské přehlídky, nebo je to dobře?

Chyba je v pravém slova smyslu odchýlení od pravidel, od normálu. Bylo to rozhodnutí hlavy suverénního státu a tak k němu musíme přistupovat. Myslím, že jsme si v posledních letech příliš zvykli komentovat kde co a zejména hledat chyby v jednání těch druhých. V hledišti hokejového utkání sedí v Čechách osm tisíc trenérů, jinde to je jeden trenér a 7999 fanoušků. S ohledem na veterány 2. světové války, kteří na přehlídku přišli, by se však neúčast hlavy českého státu za chybu považovat mohla.

Prezident Zeman v rozhovoru pro Kommersant FM řekl, že situaci na Ukrajině považuje za uspokojivou, protože „v zemi prakticky ustala občanská válka, i když dochází k dílčím lokálním incidentům“. Sankce by podle něj bylo možné zcela zrušit možná do konce letošního roku. Brusel o nich bude rozhodovat v létě. Podle premiéra Sobotky se ale minské dohody do konce roku nenaplní, tedy se nebudou rušit ani sankce. Co si o tom myslíte?

Už dlouho je zjevné, že sankcemi Evropa potrestala víc sebe než Rusko. Členské země, zejména Německo, ale také ČR na ně doplatila snížením ekonomického výkonu. A vydělaly na tom Spojené státy. Prostor, který evropské společnosti vyklidily, okamžitě zaplnily americké firmy. Vyjádření pana prezidenta pro Kommersant FM považuji spíš za přání. Ale také bych byl rád, kdyby byl takzvaný minský proces úspěšný a sankce skončily.

Zeman se v rozhovoru pro Kommersant FM také vyslovil pro ukrajinskou neutralitu. Jaký je váš názor na vstup Ukrajiny do EU a NATO?

V tuto chvíli jde o představu, eufemisticky řečeno poněkud nepravděpodobnou. Vstupu Ukrajiny do EU a NATO by musely předcházet reformy, a to ve značném rozsahu, a to jak politické, tak ekonomické. Zejména politické přiblížení se ukrajinské demokracie zemím EU považuji za současné situace za běh na dlouhou trať. Není to otázka jednoho rozhodnutí a následného škrtu pera, ale celého souboru opatření k ozdravění země. Navíc existují i další překážky, například Německo vyjádřilo se vstupem Ukrajiny do NATO nesouhlas.

Ruský prezident Vladimir Putin řekl v dubnové debatě s občany: „Po druhé světové válce jsme se pokoušeli četným východoevropským zemím vnutit svůj model rozvoje a musíme si přiznat, že jsme jednali násilně. Nic dobrého v tom není a nyní se nám to vrací. Mimochodem, přibližně stejně se v současné době chovají Američané, když se pokoušejí vnutit svůj model vývoje fakticky celému světu. Také je čeká fiasko.“ Co si o tom myslíte?

Že násilné přesvědčování kohokoliv k čemukoliv, co je podmíněno dobrovolností, aby to mělo nějaké trvání i po pominutí tlaku, není k ničemu. Nefunkčnost amerického modelu, násilně implantovaného do zemí s tradicemi, silnou náboženskou strukturou a zcela jiným hodnotovým žebříčkem, je zcela zřejmý například v Iráku. Rozdíl je v pokoře. Pokud někdo dokáže uznat, že něco nedělal správně, je schopen se toho v budoucnu vyvarovat. Když své chyby záměrně popírá, pak je bude opakovat donekonečna. A to USA dělají. Rozvážejí nefunkční model státu, založeného na diktátu spotřeby a uctívání úspěchu, často dosaženého za každou cenu, po celém světě. Takže Putin má pravdu.

Počátkem května oslavil Vladimir Putin patnáct let od svého prvního zvolení prezidentem Ruské federace. Jakým způsobem se podle vás dá obecně zhodnotit jeho patnáct let u moci? Jaký rozdíl je mezi státem, který Putin přebíral a jaký je z Ruska dnes?

Rusko za poslední roky ušlo značný kus cesty. Nebyl tak významný, jakým prošla Evropa, a tak neplatí tak vysokou cenu. Na rozdíl od Ruska, myslím tím ruský národ, se nám totiž rozmazaly národní hodnoty. Oni je stále mají. Nemusíme souhlasit s tím, jaké hodnoty to jsou, ale mají něco, co my jsme ztratili.

A jak Putina hodnotíte jako státníka?

Putin je podle mého názoru nejen profesionální politik, ale také skutečný státník a člověk, který se zasloužil o udržení míru v Evropě, potažmo ve světě.

Ve svém projevu na Olšanských hřbitovech jste řekl, že na Ukrajině vyrůstá fašismus. Můžete to rozvést?

Je historicky prokázáno, že Stepan Bandera byl nejen ukrajinský ultranacionalista, ale také spojenec válečného zločince Adolfa Hitlera. Jeho vojáci a ozbrojenci se podíleli na fašistických zvěrstvech za druhé světové války. Včetně vyvraždění Čechů na Volyni, dnešním ukrajinském území. A nesmíme zapomenout také na vypálení českého Malína a vyvraždění jeho obyvatel. Popírání takových skutků a vytváření tradice, navazující na historickou roli banderovců, je v přímém rozporu s hodnotami jako je mír, svoboda a solidarita. Důkazy jsme předložili i písemně, když jsme pro české občany zveřejnili informace o procesu s KSU.

Tomáš Klvaňa řekl, že nás Rudá armáda v roce 1945 neosvobodila, ale dobyla...

Jak mohla Rudá armáda dobýt zemi, která byla okupovaná? České země byly protektorátním územím. Panu Klvaňovi bych upřímně doporučil studium protokolu postupimské konference.

Podobně ukrajinský premiér Jaceňuk hovořil o tom, že Rudá armáda během druhé světové války podnikla invazi na Ukrajinu a do Německa...

Ten výrok je nepochopitelný, urážející, jde o historickou lež!

Europoslanec Keller před časem napsal, že v době minulého režimu se zamlčovaly zásluhy americké armády na osvobození západu Čech, nyní se připomínají pouze zásluhy U.S. Army a zamlčují se zásluhy Rudé armády... Souhlasíte s ním?

Já jsem se s tím nesetkal, od školních let jsem věděl o obou armádách. Ale souhlasím s tím, že dějiny se nemají vykládat účelově.

Má být podle vás připomínání druhé světové války momentem pro posilování národní hrdosti, nebo naopak pro její oslabování či opuštění?

Připomínání druhé světové války by mělo být především mementem. Bylo 20. století, žádný středověk, lidé měli svá občanská práva a žili život, o němž byli přesvědčení, že je bezpečný. A pak přišli o své svobody, majetky a nakonec životy. Mluvím zejména o civilních obětech války, o ženách, mužích a dětech, které jiní lidé odvlekli do koncentračních táborů a tam je surově mučili a zabíjeli. A na to bychom neměli zapomenout nikdy.

Přetrvaly podle vás z doby okolo druhé světové války nějaké geopolitické konstanty?

Ano, například Rada bezpečnosti OSN.

Jaký bychom měli mít vztah k hlavním aktérům války: Německu, Rusku a USA?

Nezaujatý, bez předsudků, ale zapomínat bychom neměli.

Nyní se podíváme na Blízký východ. Objevily se názory, že Spojené státy určitým způsobem fakticky podpořily vznik Islámského státu. Už minimálně tím, že podporovaly protiasadovskou opozici a některé její složky se přidaly k Islámskému státu. Významnou roli v tom prý hraje Saúdská Arábie, která je blízkým spojencem USA a která vnímá jako největšího nepřítele Írán. Islámský stát oslabuje Sýrii, která je spojencem Íránu. Írán je zase spojencem Číny a Ruska… Také se vyskytl názor, že by se Kataru a Saúdské Arábii líbilo, kdyby se přes Irák a Sýrii postavily plynovody a ropovody do Středozemního moře, čímž by bylo opět poškozeno Rusko. Jak se díváte na tyto věci?

Jako na pravděpodobné.

A jaký je váš názor na úzké spojenectví USA a Saúdské Arábie? Hraje v tom roli ropná politika? Tedy snaha USA, aby Saúdská Arábie podobně jako za Reagana tlačila dolů ceny ropy, a tím poškodila příjmy do ruského státního rozpočtu?

Ve světové politice jde o rovnováhu. Pokud se vychýlí, je snaha ji dorovnat. Bylo by pošetilé domnívat se, že za současného rozložení sil budou velcí hráči namísto upevňování svých pozic spolupracovat.

Jak se díváte na situaci v Jemenu? Na roli Saúdské Arábie, USA a Íránu?

Vojenskou akci Saúdské Arábie vůči Jemenu považuji za válečný zločin.

Co si myslíte o jednáních mezi USA a Íránem? Stane se Írán opět přijatelným pro spolupráci s evropskými zeměmi? Je tam potenciál pro Českou republiku a české firmy?

Věštit z křišťálové koule neumím. Kdybych uměl spolehlivě určit další vývoj Íránu, mohl bych dělat mezinárodního poradce velkým korporacím, pro které by tato země byla jistě velmi zajímavá. Tím odpovídám i na druhou část otázky: pokud se ukáže, že je spolupráce Evropy s Íránem možná, je to samozřejmě potenciální partner i pro Českou republiku. Je to velmi bohatý stabilizovaný stát s velkou perspektivou být rozhodujícím činitelem v oblasti.

Také se objevily hlasy, že odpovědnost za masové přistěhovalectví do Evropy nesou Spojené státy, které destabilizovaly Libyi, Irák a Sýrii, odkud proudí masy uprchlíků...

Rozhodně bych tento názor nezatracoval. Domnívám se, že opatření proti masivní imigrační vlně by měla na místě, odkud ti lidé utíkají, organizovat a zejména platit ti, kteří ať už přímo nebo špatnými rozhodnutími situaci zapříčinili.