„Prošel jsem včera Masarykovo nádraží v Praze, protože jsem někde s Alfou parkoval a jinde byl obchod Affliction, kam jsem si šel koupit tričko do Indie. V souvislosti s tou zábavnou aférou přítele Břéti Rychlíka jsem se tam trochu rozhlížel, a dokonce jsem se zkusil socializovat, abych nezůstal ve své BUBLINĚ, takže jsem si tam koupil i párek,“ popisoval svou cestu, sice na jiném nádraží, Horák.
O kauze Břetislava Rychlíka psaly ParlamentníListy.cz ZDE
„Celý problém Masaryčky je, že tam je PŘÍŠERNÁ ŠPÍNA. Já pocházím z chudé rodiny, ale špínu jsme doma nikdy neměli. Jsou tam na podlaze vytřískané dlaždičky, vypadá to jak někde ve sklepě. Fasáda budovy je celá posprejovaná, takže už když tam člověk vchází, má pocit že se ocitl v komunitním centru Klinika,“ zmínil Horák. Dodal také, že celou dobu se také jen díváte pod nohy se strachem, kdy se vám do kotníku zabodne injekční stříkačka. „Nemůže se pak jeden divit bezpečnostním složkám v tom prostoru operujícím, že za každým trochu zanedbaným člověkem vidí bezdomovce, protože mají z toho místa hlavu plnou paranoie,“ řekl.
Na Masarykově nádraží je podle něj třeba vyměnit dlaždičky na podlaze, vyčistit fasádu a odstranit z toho prostoru chudě vyhlížející lidi, kteří cestují vlakem. „Gratuluju provozovatelům nádraží k tomu, že jim konečně došlo, že je s tím třeba něco podniknout. Ale začít od bodu 3. není řešení,“ uzavřel.
Celý příspěvek Jakuba Horáka:
NA OBRANU REŽISÉRA BŘÉTI RYCHLÍKA
Prošel jsem včera Masarykovo nádraží v Praze, protože jsem někde s Alfou parkoval a jinde byl obchod Affliction, kam jsem si šel koupit tričko do Indie. Kamarád Oto Klempíř mi poradil že mám projít tím nádražím, je to mistr všech pražských průchodů a důvěřuju mu, prošel jsem tedy nádražím dvakrát, tam a zpátky.
V souvislosti s tou zábavnou aférou přítele Břéti Rychlíka jsem se tam trochu rozhlížel a dokonce jsem se zkusil socializovat, abych nezůstal ve své BUBLINĚ, takže jsem si tam koupil i párek. Mám obecně z nádraží sociální fóbii, protože tam je zima, chodí tam spousta lidí, hlásí tam ampliony, není vůbec jasné kde má nádraží střed, dost těch lidí vypadá podivně.. Bylo tomu tak i tady, například tam kolem mě prošli dva lidi v nějaké uniformě, nevím jakých složek, policie to rozhodně nebyla, a s nimi šla holka 65kg+ v černém tričku se zlatým nápisem STAR WARS.
Já jsem měl na sobě velice drahý kožich od Prady, takže na mě si netroufali, ale nemyslím že měli dobré úmysly - evidentně se rozhlíželi po někom, koho by mohli perlustrovat a zmlátit.
Po vzoru přítele Martin Jaros jsem se rozhodl, že nezůstanu u negativního pocitu, ale zjistím, co mi tam vadí, abych poskytl spoluobčanům radu, jak najít cestu z krize. A tady je:
Celý problém Masaryčky je, že tam je PŘÍŠERNÁ ŠPÍNA. Já pocházím z chudé rodiny, ale špínu jsme doma nikdy neměli. Jsou tam na podlaze vytřískané dlaždičky, vypadá to jak někde ve sklepě. Fasáda budovy je celá posprejovaná, takže už když tam člověk vchází, má pocit že se ocitl v komunitním centru Klinika. Vlastně se celou dobu jen díváte pod nohy se strachem, kdy se vám do kotníku zabodne injekční stříkačka. Nemůže se pak jeden divit bezpečnostním složkám v tom prostoru operujícím, že za každým trochu zanedbaným člověkem vidí bezdomovce, protože mají z toho místa hlavu plnou paranoi.
Na Masarykově nádraží je třeba:
1. Vyměnit dlaždičky na podlaze
2. Vyčistit fasádu
3. Odstranit z toho prostoru chudě vyhlížející lidi, kteří cestují vlakem.
Gratuluju provozovatelům nádraží k tomu, že jim konečně došlo že je s tím třeba něco podniknout. Ale začít od bodu 3. není řešení.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
